Navždy ztracená :)

       V pondělí jsem vstala asi v půl deváté a společně s Andersem a Gunillou jsme se nasnídali. Měli jsme pro Švédsko typický opékaný chléb s máslem, marmeládou a sýrem.  Vzala jsem si jen chléb s marmeládou, divili se, že nejím slané a sladké dohromady, prý si na to ale taky po čase zvyknu.

                 Za hoďku jsem vyrazila ven a mým prvním cílem bylo Bostaden. Tam jsem ale nepochodila, řekli, že se vše vyřizuje přes internet, že mi nemůžou pomoci.  Vydala jsem se tedy do školy, orientovat se podle mapy ve sněhové vánici..  když všude kolem vás jsou hromady sněhu a cedule s názvy ulic jsou vesměs zaváté, je dost adrenalin.  Nakonec jsem se ale s jednou pomocí dostala do budovy, kde sídlí International Housing office. Tam mě přivítal chlapík, s kterým jsem si už dříve psala maily. Bohužel mi řekl, že mi nemůže nic zaručit, že momentálně nemá volný pokoj.  Naštěstí jsem aspoň našla jednu dobrou věc.. a to volně dostupný internet hned ve stejné budově.  Tak jsem si sedla a chvíli si četla zprávy a odpočívala. Ve dvě začínal program pro zahraniční studenty v Humanisthuset.  Přivítali nás na univerzitě a vysvětlili nám švédský systém školství. Je úplně jiný než u nás. Ve Švédsku se studuje předmět po předmětu, takže budeme dostávat postupně papíry se známkami a potvrzením, že jsme to absolvovali.  V půlce přišel ten český kluk z letadla. Jmenuje se Michael.  O přestávce jsme si sdělovali dojmy a on mi poradil, kde mi dají na devadesát procent ubytování. Ať jdu na Emergency housing office. Já jsem o této možnosti už věděla, jenže jsem to pochopila tak, že mám tuhle možnost využít,  až bude opravdu nejhůř. Ale on mi radil ať to zkusím, že prý holky berou ještě radši. Po přestávce jsme si sedli dozadu, mluvilo se tentokrát o knihovně. Bylo to pro nás už dlouhé,  už jsem moc  ani nebyla schopná vnímat anglicky. Michal mě pořád přemlouval, ať si s ním zahraju piškvorky.  Tak jsme dali jednu hru, dokonce mi jednou poradil. Piškvorky jsou prý o tom někoho přelstít, neplatí, když to někdo přehlédne.  Stejně jsem ale prohrála.


                     Na té informační schůzce jsem nebyla až do konce. Chtěla jsem ještě ten den zajít do YMCY, abych měla jisté to ubytování. Bohužel než jsem to našla, bylo po páté a měli zavřeno.  Musela jsem ještě do centra, měla jsem tam dohodnutý sraz s jedním člověkem kvůli ubytování. Měla jsem se jít podívat na pokoj. Čekala jsem před infocentrem pro turisty, ale nikdo nepřicházel. Mrzlo, až praštilo. Sledovala jsem hodiny na mobilu, chodila sem a tam, abych se zahřála, v 18.17 jsem to vzdala. Vydala jsem se domů ke svým zachráncům na Hemvägen.  Přešla jsem železniční přejezd dřív než ráno, myslela jsem si, že cesta je mi jasná. Jenže ouha.. Ztratila jsem se. A to úplně.  Mapu už jsem měla docela rozmočenou a nikde nikdo. Jen zasněžené domečky, světla v oknech a podivně svítící obloha.  Musím říct, že mi trvalo asi čtyřicet minut, než jsem se z těch ulic vymotala. Baráky tu vypadají všechny dost podobně, hezky, malebně,  švédsky..ale hodně člověka matou.  Napůl jsem si užívala té noční atmosféry, napůl se už těšila do tepla. Dost přituhlo. Když ale člověk jde, tak se dost zahřeje. Když jsem dorazila konečně domů,  Anders mi uvařil čaj a prý mi dají i večeři.  Já jsem měla koupené něco svého, ale tak nechtělo se mi odmítat. Kdo ví, kdy se zas najím pořádného jídla. Dostala jsem šťouchané brambory s nějakým kořením, jehněčím a výbornou omáčkou. Ta chuť nejde ani popsat, to se musí vyzkoušet naživo! Nikdy jsem snad ani jehněčí maso nejedla. Pak mi dovolili, abych se s nimi dívala na televizi. Nejdřív dávali pořad o vaření, pak vyhlašování nejlepších švédských filmů, herců apod. . Uváděla to taková děsně nesympatická ženská. Připadala mi jak z nějakých amerických filmů. A každou chvíli měnila šaty. Získala jsem dobré tipy na švédské filmy, těším se, až si je stahnu, Ani jeden jsem neznala.. taktéž švédští herci mi vůbec nic neříkali. Gunilla mi ale občas něco o někom řekla, abych byla trochu v obraze.

A dál? Co dál? Šla jsem spát na své nafukovací lůžko, tentokrát jsem hned tak rychle neusnula. Všimnula jsem si tu noc taky, že obloha dost jasně září.. když se do toho přidají ta světla z okolních domků a pouličního osvětlení, je to docela síla. Jak zvláštní.. když se probudím, je šero, obloha bílá, když  je noc, je snad ještě větší světlo než za dne.

P.S.  Michal chtěl za svou radu s ubytováním nějakou odměnu. Domluvili jsme se, že spolu budeme chodit plavat. On je ale blázen, chce chodit každý den.  Tak sportovní a majetná zas nejsem. Uvidíme, kolik to bude stát.

Trochu jsem experimentovala s foťákem, musím se naučit fotit ve tmě. Dosud jsem měla problém nastavit ten správný režim, ale Švédsko mě snad naučí. Když je tu tak dlouho tma.. Tohle je výhled z okna v pracovně Anderse, kde jsem spala. Z tepla se na to hezky kouká.