Mišmaš v hlavě

           Zdravím vás všechny, tentokrát z nejútulnějšího místa, co jsem tu zatím našla-totiž z postele. Po teplé sprše, ve které bych mohla zůstat snad hodiny, jsem na sebe navlékla vlněný svetr, teplé ponožky, uvařila si čaj a k tomu ještě přidala dvě deky. Konečně můžu říct, že mi je teplo. Ale prsty na rukou mám studené věčně, snad si brzo zvyknou na chladné Švédsko :)
            Školu jsem měla ráno poměrně brzo, jen tak tak jsem to stihla. Cesta mi trvá 15-20 minut. Brali jsem celé tři hodiny literaturu. Nejdřív obecně osvícenství, pak jsme rozebírali asi hodinu a půl Nathana. Jsem ráda, že se mi to podařilo přečíst. I když jsem půlku knihy četla v češtině. Nikdy bych neřekla, co všechno se dá v takovém díle najít. Strašně se mi líbí rozebírat podrobně ty knížky. Tak mě právě napadá, jak to, že jsem tomu, když jsme tuhle knihu měli číst v prváku, skoro vůbec nerozuměla? Skoro nic jsem nepochytila? Buď jsem ještě nebyla pořádně navyklá na to, že na mě ve škole mluví německy nebo jsme to tak pečlivě nerozebírali. Myslím, že obojí je pravda. Zjistila jsem, že čím víc se musím v něčem piplat, tím víc se mi to začíná líbit. Nejdřív počáteční odpor, pak najdenou přijde zlom, kdy se do věci naprosto vžiju. Stejně tak mě uchvátila Goethova knížka Utrpení mladého Werthera. Je napsaná tak realisticky, jako bych byla sám Werther, který své štěstí (a pak i utrpení) prožívá. Tříhodinovou pauzu mezi němčinou a švédštinou jsem strávila čtením této knihy. Dostala jsem ji k Vánocům.. je v češtině. Když si něco chci pořádně vychutnat, není nad to číst ve svém rodném jazyce. Vzala jsem si s sebou do Švédska jen dvě české knihy- Školu malého stromu a Werthera. Literatura mě z celého studia němčiny baví asi úplně nejvíc.
            Švédská lekce byla zajímavá, chodí nás tam asi dvacet, z toho nejméně deset Němců. Pak je tam ještě jeden Australan, dvě Kanaďanky, jedna dívka z Nizozemska, Francouz, Taiwanka, Číňanka a tři Španělé. Z Česka jsem tam jediná. Jsem ráda, že nás učí mně dobře známá Eva, rodačka ze Slovenska. Je fakt neobvyklé, aby se někdo ze Slovenska přestěhoval do Umea a učil tu švédštinu. Aspoň mi to připadá zvláštní. Ale lidé mají různé sny. Evě moc fadím. Výuka mi připadala komplexnější, učíme se z knížky a ne z papírků jako v Brně. Čteme texty a diskutujeme o nich, což jsme v Brně taky vůbec nedělali. Když něčemu nerozumíme, vysvětlí nám to Eva anglicky. Na to si budu muset taky zvyknout. Jsem ráda, že si zároveň procvičím dva jazyky najednou.
           Dnes jsem měla takové malé dilema.. A to rozhodnout se, jestli jet na exkurzi do Würzburgu, nebo na výlet do Laponska. Vybrala jsem si Laponsko, doufám, že se mi podaří překonat problém s platbou (nemám zařízené internetové bankovnictví). Snad to jde i jinak. Snad mi brzo odepíší. Snad..
          Taky jsem si vzpomněla na svůj milovaný swing. Jak ráda bych si s někým zatancovala. Tanec je mou drogou a já pomalu začínám mít absťák. V pátek se snad dočkám, mám volňásek na první lekci. Ani nevíte, jak se těším. Dnes jsem si poprvé, co jsem ve Švédsku, vzala na sebe sukni. Zima mi v ní ani nebyla. Je to paráda, lepší než kalhoty.. tisíkrát lepší než džíny, které studí. Právě tou sukní se mi připomnělo tancování. Už aby byl pátek..

Někteří už tuhle číču znáte z mého druhého blogu, ale tady ještě není, tak ji sem přidávám pro všechny. Potkala jsem ji cestou z centra, měla úžasně huňatý kožich, pozorovala mě zdálky, ale pohladit se nedala. Těším se na to, kdy ji zas potkám.