Hur säger man det på svenska..? /Jak se to řekne švédsky?

Nazdárek,
       před chvílí jsem přišla na pokoj, venku sněží a sněží a vypadá to, že snad nikdy nepřestane. Zkratku, kterou jsem se dostala k Evě za minutu, jsem skoro vůbec nenašla. Úplně ta cesta zmizela.. tak rychle ten sníh přibývá.
        Včera jsem byla akorát nakoupit, zas v tom dalekém obchodě- v Coopu. Navštívila jsem poblíž i dva bazary, vhodné běžky ale neměli. Zato jsem si tam koupila teplé rukavice. Jsou úžasně měkoučké, vypadají jako nové.  Mám z nich radost. Na zpáteční cestě mi tedy už ruce nemrzly. Až dnes večer u Evy jsem se dozvěděla, že tu včera bylo -30. Tak proto mi v těch pletených rukavicích byla taková zima. Teď už mě žádné mrazy snad nepřekvapí.
      Probudila jsem se až v deset hodin. Chvíli jsem si četla knížku,  měla bych ji mít přečtenou do úterka. Nechce se mi ale tak spěchat, chci s to pořádně vychutnat. Když tu mám jen dvě knížky z Čech.. Kdo mohl vědět, že jednu budeme mít jako povinnou četbu do školy. Aspoň, že si můžu stahnout další knížky z internetu. I když čtení přes notebook.. to není prostě ono. Uvařila jsem si príma křupavé brambory, pak jsem společně s dalšími lidmi uklízela. V neděli je vždycky uklízecí den. Rozdělili jsme si to, jeden týden uklízí naše křídlo na koleji, další druhé křídlo.
        Po 15. hodině jsem se vypravila ven. Jak už jsem dřív psala, Eva nás pozvala na čaj. Našla jsem to hned, ale problém byl se do domu dostat. Nefungoval jí totiž zvonek. Až po několikátém zaklepání mě uslyšela. To už jsem za dveřmi spatřila dvě žluté oči. Svítily jako baterky. Eva má kočku. Juch! Je celá černá, je jí šest let. Jmenuje se Suky.. nebo tak nějak. Je úžasně přítulná, elektrizuje jí srst.. prostě správná domácí kočka. Eva říkala, že má ještě jednu, šedou, ale ta že běhá někde venku a že neví, kdy se vrátí. Prý si třeba najde na čas jiného pána a když si vzpomene na svůj starý domov, tak přijde. Snad je někde v teple a v bezpečí.
      Za chvilinku přišli Maruška s Janem, a pak taky druhý pár. Jak se jmenovali, na to si nemůžu teď zas vzpomenout. Byli to Švédi z Umea. Sedli jsme si v obýváku na pohodlnou sedačku, Eva přinesla horký čaj a k tomu tousty s křenovou pomazánkou a masem. Jiné tousty byly zas s pomazánkou, která mi připomínala řecké tzatziky. Pak tam byly ještě nějaké sladké buchty, které se mazaly marmeládou. Já jsem ale zůstala u slaného.
      Bavili jsme se o spoustě věcech. O práci a tom, že Maruška s Janem nejsou zvyklí pracovat ve skupinách... že většinou to dopadne tak, že dva lidi se chopí iniciativy a ostatní jen na ně koukají.. pak taky o jazycích, kdo jak vyslovuje a komu je jak rozumět, o kočkách a o tom, jak jsou šílené po mátě, o lyžování a o cestování. Ti Švédi byli v prosinci dva týdny v Thajsku, tak nám ukazovali fotky a vyprávěli zážitky. Měli spoustu fotek exotických květin, zvířat, moře, domů a i zvláštního jídla. Prý tam jeli bez cestovky, jeden z nich byl na Zélandu, a tak se domluvili, že se sejdou oba dva v Thajsku. Následovala debata na téma náboženských zvyků, jaké se má nosit oblečení do chrámů apod.. Strávili jsme spolu čtyři hodiny. Kočka ležela na opěradle hned za mnou a občas zamňoukala a prošla se po nás :) Snažila jsem se špicovat uši, být co nejpozornější, abych toho pochytila co nejvíc. Maruška mluví úžasně švédsky. Pracuje tady v Umea v nemocnici. Jan tu chodí do školy pro seniory a učí se tu švédsky. Jinak ale nepracuje. Hodně jsem toho rozuměla právě jim, protože nejsou Švédi. Pak i docela Evě, ale těm dvěma dalším skoro vůbec, mají tak specifickou výslovnost. Maruška s Janem mají doma taky dvě kočky. Jsou prý polsko-české. Když si je přivezli do Švédska, museli být asi 3 měsíce v karanténě.
            Většinou jsem spíš poslouchala a občas se na něco zeptala. Když jsem vůbec nerozuměla, zeptala jsem se Marušky, o čem je řeč. Takový příval švédštiny.. woW!

Fotku žádnou z našeho setkání nemám, snad příště. Prostě nebyla žádná vhodná příležitost.
Tohle jsem fotila, když jsem hledala cestu zpátky na kolej.