Svět je malý a Češi(Slováci) jsou všude

Hejsan!
   Chtěla bych se s vámi podělit o včerejší zážitky ze swingu. Musím říct, že to předčilo všechna má očekávání. Pěšky jsem nakonec nešla ani jednu cestu. Tam jsem jela pohodlně autobusem a zpátky autem. Po krátkém bloudění jsem došla k Ordenshuset, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že dveře jsou otevřené a že nemusím na nikoho zvonit. Vystoupala jsem po schodech a přede mnou se objevila chodba s věšáky a rámínky. Po vzoru ostatních lidí jsem si odložila a přezula jsem se. Vešla jsem do sálu, ukázala jim svůj lístek, paní nejdřív kroutila hlavou, ale pak řekla välkommen. Na hodinové lekci pro začátečníky nás tam bylo celkem málo, tak šestnáct. Postupně začali přicházet další lidi, následovala půlhodinka pro pokročilejší, té jsem se taky účastnila.. a pak volná tančírna. Učil nás starší pán s paní. Překvapil mě jejich styl výuky. A vůbec, jak to tady ve Švédsku tančí. Úplně jinak než v Praze i v Brně.
           Teď bude následovat krátký odstavec pro swingové fanoušky o tom, v čem se to tu liší. Už začátky se učí jinak. Učí se to od triplstepu a vlastně triplstep je základ pro všechny základní figury. Ptala jsem se, jestli třeba znají flying charleston, prý ho tančí jen v tandemu, jinak ne. A že by někdo dělal swingouty, to jsem taky vůbec neviděla. Prostě jen triplstepy, otočky partnerky, partnera, obou, zákrok dozadu a hodně se taky nechává prostoru pro improvizaci. Což je fajn. Na ten swingout se musím ještě příště zeptat.
        S tanečníky jsem se snažila mluvit švédsky, když to nešlo, tak anglicky. Snažila jsem se vždycky říct: Jag kan lite svenska. Překvapilo mě taky, že tam byli převážně partneři menšího vzrůstu. Nic proti nim, někdy tančí líp než ti vysocí, ale přeci jen mám lepší pocit, když se můžu na kluka podívat zpříma. Taky tam bylo pár holek, co leadrovaly. S nima se mi tančilo perfektně. Hezky se na mě usmívaly. Vůbec všichni byli na swingu moc příjemní. Když lekce volně přešly v tančírnu, šla jsem ke svému batohu, abych se napila. Nějací lidé mi ho přesunuli trochu jinam. Řekla jsem jim, že to nevadí. A jak se tak na mě podívali, zeptali se, odkud jsem. A : Pratar du tjeckiska? Jasně, že jo. Další Češi ve Švédsku. Nebo spíš Slováci. Tento slovenský pár mi říkal, že tu už bydlí skoro dva roky. Maruška pět let pracovala v Brně a do svých 14 let vyrůstala v ČR, pak se ale přestěhovali na Slovensko. Takže umí výborně česky, ale i slovensky a taky švédsky. Její švédštinu i švédštinu jejího přítele obdivuju. Nevím, jak se ten její muž jmenuje, říkal mi, že se učí dva roky švédštinu. Stejně jak já. Ale když tu žije a denně přijde s tím jazykem do styku, je úplně na jiné úrovni. Maruška říkala, že mě poznala podle mého kočičího trička. Prý si ho chtěla koupit ve Špalíčku v Brně. Řekla jsem jí, že jsem ho koupila v Praze, ale že vím, že se ta trička prodávají i jinde. Vyprávěli jsme si o sobě spoustu věcí, taky o swingu, prý už na něj chodí rok. Přisedla si k nám jedna Švédka, a tak jsme přešli do švédštiny. Prý je učitelkou na zemědělské univerzitě tady v Umea. Představili jsme se, řekla jsem jí svou lámanou švédštinou, co tu dělám.. Další část rozhovoru jsem rozuměla málo, ti Slováci mi to ale občas překládali, když viděli můj tázavý obličej. Pak je oba dva vyzval někdo k tanci a já zůstala s tou Švédkou u stolu sama. Jmenuje se Eva. Povídaly jsme si o swingu, že prý nemůže chodit na lekce, má dlouho práci. Já jí za říkala, že ho  tancuji v Brně..pak mi sdělila taky, že na univerzitě budou taky lekce swingu, prý jen asi sedmkrát, ale že se zeptá lektora, který tu dnes na tančírně taky je. Dorozumívání bylo dost těžké, ještě do toho hrála hudba.. omlouvala jsem se za svou mizernou švédštinu. Ona prý ale ne, ať se neomlouvám, že nejdůležitější je mluvit a nebát se. A jestli s chybami, tak ať, hlavně, že to dává smysl.
                Ten večer jsem ještě hodněkrát tancovala, někdy jsem měla problém se napít, hned mě někdo vyzval k tanci. Taky jsem se hodně bavila s klukem z Turecka, studuje tu druhým rokem biochemii. Jeho jméno začíná na U. . Nevím, proč mám tak špatnou paměť na jména, když už, tak si zapamatuji jen počáteční písmeno. U. mi říkal, že je na swingu taky poprvé, ale že ho tanec baví, že se přihlásí asi na nějaké kurzy. V Turecku prý lindy hop neznají. Pak jsem taky poznala chlapíka z Bolívie a jednoho staršího Švéda z Umea, tančil fakt skvěle! Vyšlo to zrovna tak, že zakladatel lindy hopu v Umea měl ten den narozeniny. Udělali jsme tedy mně z Prahy již dobře známé kolečko a on si mohl zatancovat, s kým chtěl. Provedl snad všechny holky, co tam byly včetně mě, pak taky nějakého chlápka, asi kamaráda. Když dva muži tančí lindy hop, je to většinou velká šou. A tohle šou byla.
            Maruška s přítelem mi řekli, že mě klidně vezmou domů autem, že taky bydlí v Mariehem. Asi tak v půl jedenácté večer jsme to zabalili. Společně s námi jela ještě Eva, s kterou jsme seděli u stolu. Povídali jsme si cestou zase švédsky, prý v okolí jezera Nydala jsou tratě pro běžkaře zpoplatněné. Na jiných místech je to ale zdarma. Pozvala nás všechny tři v neděli na čaj. To mi udělalo velkou radost. Určitě přijdu. Budu si moci zase procvičit švédštinu. Myslím, že tenhle večer jsem měla nejvíc příležitostí mluvit švédsky. Ukázalo se, jak málo mám praxe, snad se tady zlepším.

A ještě další pozitivum swingu v Umea- poprvé za tu dobu, co jsem tady, mi bylo horko. Tanec mě tu zatím nejvíc zahřál.

Fotku žádnou ze swingu nemám, tak sem vkládám své oblíbené video z lindy hopu  =)