Tanec jako náplast

Ahojte lidičky,
       momentálně popíjím voňavý bezinkový čaj z domova a usilovně přemýšlím, kam jsem mohla dát náplast. Že bych si ji fakt nevzala? Přitom mám docela jasně v paměti, jak jsem si ji v kuchyni odstřihávala. Bez náplasti je to celkem blbé, ale dá se trochu nahradit papírovým kapesníkem. A proč sháním proboha náplast? Jó, ty včerejší puchýře se mi přes noc rozrostly do velkých rozměrů. Není prostě nad vlastní boty. Zvláštní je to, že mě večer při včerejším swingu nebolely. Ale při tancování člověk zapomene na všechno, i to, že ho něco bolí. Aspoň já to tak mám.
        Swing, to byla druhá parádní akce včerejšího dne. Nejdřív jsem nevěděla, jestli tam mám jet. Přeci jen jsem už byla dost unavená z toho běžkování. Když jsem ale zjistila, že to začíná až v osm večer, bylo rozhodnuto. Oblékla jsem oteplováky, sukni do baťohu a hurá do centra. Samozřejmě na kole. Cesty byly protažené a vůbec nesněžilo. Z kopce jsem pro jistotu dost přibržďovala, abych se někde nevymázla. Dobře to ale dopadlo. A dokonce jsem Ordenshuset tak dlouho nehledala. Dorazila jsem právě včas, hudba začínala hrát. Koupila jsem si členskou kartu lindy hopu tady v Umea, vyjde mě to levněji než si kupovat jednotlivé lístky. Před samotnou živou hudbou se konala mini lekce, té jsem se ale neúčastnila, jen jsem přihlížela. Viděla jsem známé tváře..mezi nimi Švédku L., Ivana a taky Marušku s Janem. Ráda tancuju při živé hudbě, má to takovou slavnostnější atmosféru. Hráli hodně rychlé skladby. Hrála nám skupina Kenneth Nordwalls Swing Grupp & Maria Bervelius. Jan mi dal hned na překlad jejich plakát, co ležel na stole. Snažila jsem se, ale zdaleka ne všemu jsem samozřejmě rozuměla. Jan mi říkal, že ho těší, že je tu někdo, kdo umí ještě hůř švédsky než on. To není fér. On tu přeci žije. Švédština Marušky i Jana se přeci s mojí nedá srovnávat. ;)
         Hned zezačátku jsem se bavila právě s L. (její jméno, navzdory tomu, že jsem si ho nechala odříkat po písmenkách, si doteď nepamatuju). Tancuje už swing skoro rok, snažila jsem se zjistit, jestli byla ve Stockholmu, jaká místa stojí za to navštívit. Moc ho ale neznala. Říkala, že tam mají pěkný skanzen. Je fajn, že L. se mnou mluví jen švédsky :) Po několika tancích jsem se dala do řeči s Maruškou a Janem, dozvěděla jsem se, že jsou taky celkem unavení. V pátek prý byly na běžkách, teď v sobotu na sněžnicích a v neděli se na ně taky chystají. Šli na nějaký kopec asi 50 kilometrů za Umea, byli první, kdo vytvářeli stopu. Za nimi šli nějací Maďaři, ti ale sněžnice neměli a bořili se do sněhu po pás. To muselo být fakt hodně fyzicky náročné. I na těch sněžnicích. Maruška s Janem jsou fakt hodně aktivní. Mají dva kočičáky, dosud neměli nikoho, kdo by se o ně postaral, ale tohle léto se jim snad podaří vyjet se podívat víc na sever Švédska. Zrovna v pátek prý slavili výročí- dva roky, co překročili hranice Švédska.
           Zatancovala jsem si i s Janem. Ten mě učil nějaké speciální kicky. Chodí na lekce každý týden. Pak mi ještě utkvěl v paměti jeden silnější pán s brýlemi, který tam dělal i fotografa. Spousta partnerů zkoušela to, co se učili předtím na té minilekci. Zezačátku jsem se nechytala, ale postupně mi to začalo jít. Kupodivu mám raději rychlejší kousky, člověk nad tím tak nepřemejšlí a spoustu věcí dělá automaticky. Kdežto když je to pomalé, je to těžší. Taky jsem ale dost často jen seděla a poslouchala tu hudbu. A sledovala ostatní. S Ivanem jsem se ten večer taky hodně bavila. Nejdřív ve švédštině, ale bohužel jsem to nezvládala, a tak jsme pak přešli do angličtiny. Do Prahy jede v dubnu, zřejmě na Pražský swingový festival. Bavili jsme se hodně o hudbě, má rád taky metal. Doporučoval mi nějaké švédské skupiny, ale zapamatovala jsem si jen jednu. Příště si musím vzít tužku a papír. Jsem ráda, že znal Sabatony. Bodeť by ne, když to jsou Švédi. Taky jsme spolu tancovali, tancuje moc dobře a zná spoustu fíglů, mám se toho ještě spoustu co učit..
              Představte si, že jsem tam vydržela až do konce-do půlnoci. Jak ráda, jsem se přivítala venku se svým kolem. Jízda noční Umeou trvala necelých dvacet minut. Pěšky bych to šla hodinu. Nepotkala jsem ani živáčka. Byl to pro mě takový speciální okamžik. Něco jako když jedete v Brně rozjezdem.. Tady jsem ale musela být daleko víc ve střehu, protože v šalině za mě dává pozor řidič, na kole je ale všechno na mně.
              Usínala jsem vyčerpaná, s pocitem krásně vydařeného dne. Dneska a zítra se jen učím. Konec trajdání. Vlastně bych ani nikam moc nedošla. Od rána se pohybuju šněším tempem spíš jen po špičkách. Překládala jsem dva texty ze švédštiny do němčiny. Jeden byl celkem v pohodě, ale druhý mi zabral asi čtyři hodiny. Takový trapný text mohly napsat snad jedině feministky! Byla jsem ráda, když jsem to měla z krku. Pak jsem šla dělat palačinky. Jej, to jsem si dala. Myslela jsem, že to bude trvat tak půl hodiny. Jenže jsem v kuchyni strávila hodiny skoro dvě! Po výměně pánve se mi podařilo vyrobit asi 10 pěkných koleček. Povídala jsem si u sporáku s jedním Švédem, dal mi ochutnat ze svého jídla. Říkal, že si vaří jen pro sebe, ale že to má pak na čtyři dny. Někomu prostě nevadí jíst pořád jedno a to samé jídlo.
              Palačinky a stolování se mi pěkně protahlo, a tak jsem změškala všechny časy, kdy jsem měla být na skajpu. Samozřejmě , že omylem. Třeba dneska ráno jsem nevstávala podle budíku.. schválně, abych se mohla pořádně vyspat. Připadá mi celkem stresující být pořád závislý na hodinách.Někdy bych se ráda vrátila do časů, kdy se lidi řídili podle Slunce.
                Nesmím zapomenout na jednoho prima člověka, kterého jsem tu poznala. U stolu jsme se dali do řeči, anglicky umí jen trochu, a tak jsem si mohla zas procvičit svoji švédštinu. Pochází z Iráku. Tady žije už dvacet pět let. Studuje zubařinu. Vyprávěla jsem mu o jazycích, o domově a o běžkování. Daroval mi nějakou svoji náplast. Sice miniaturní na moje mega puchýře, ale přeci jen. Díky :)
               To by bylo pro dnešek všechno. Foto pro vás žádné nemám, ale  protože celý den během přestávek poslouchám Mozarta, dávám sem jeden můj oblíbený kus.