Vill du dansa?

Hezkou půlnoc vám přeji,
     vím, že většina z vás již tvrdě spíte, ale mně to prostě nedá nenapsat sem své bezprostřední zážitky z uplynulého dne. Vím, že poté, co se zítra probudím, bude vše vypadat jinak.
     Vstala jsem se po desáté, budík jsem si schválně nenařídila, abych se mohla vyspat přesně tak dlouho, abych byla dostatečně odpočatá. V noci jsem totiž ještě překládala ze švédštiny do němčiny jeden text. Snad jsem aspoň něco měla dobře.. Celé dnešní dopoledne jsem četla povinnou četbu- pohádku v češtině, která se jmenovala Zlatý kořenáč. Vlastně velkou část dne jsem jí věnovala. Puding se mi napodruhé povedl, tak se těším, až si ho zítra ráno dám k snídani. Vypracovala jsem taky pro Evu dobrovolný úkol ze švédštiny a hned jí ho poslala.
       Odpoledne jsem po obědě provedla zatěžkávací zkoušky mých běžek. Kousek od kolejí jsem našla začátek jedné tratě, tak jsem toho využila a šla tam. Bohužel boty nevydržely. Ujela jsem takový půl kilometr a pravá špička byla zase v čudu.  Jela jsem pomalu zpátky a kochala jsem se krajinou. Sluníčko úžasně svítilo, myslím, že bylo dost málo pod nulou.. nebo že by se teplota dostala dokonce do plusových hodnot?

        Od sedmi  se večer konal v Ordenshuset zase swing.  Měla jsem samozřejmě v plánu tam zajít. Když se tančírny konají jen dvakrát měsíčně, nenechám si to přeci ujít, ne?  Do poslední chvíle jsem dočítala tu pohádku, v půl sedmé jsem vyrazila. Tentokrát jsem se tepleji oblékla a šla pěšky. Nasadila jsem rychlejší tempo, ale v centru jsem zas musela ubrat. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem ten dům našla. oslovila jsem pár lidí, ale dva starší se se mnou odmítli bavit. Jiná dívka zas neměla tušení. Jo, jednou jsem ze sebe vydala německy-švédskou větu, tak se asi zalekli, co to potkali za blázna. Když já jsem dnes skoro s nikým nepromluvila, jen píšu a čtu v různých jazycích, to jsou pak začátky konverzací většinou legrační.. než si zvyknu zas mluvit.  Lekce už byla v plném proudu. Tentokrát jsem už musela zaplatit vstupné 60 SEK.  Hodinu vedli jiní lidé než minule, vůbec tam bylo spousta nových tváří a skoro nikoho jsem nepoznávala. Jen chlapíka z Bolívie. Brzy byla pauza, a pak půlhodinka dalšího učení různých figur. Většinu z nich jsem už ale znala, takže to pro mě nebylo těžké. Naopak oříšek je tančit a zároveň si s někým povídat ve švédštině. Ono to nejde ani tak dobře v češtině :-)
         Za chvilku jsem spatřila Marušku s Janem. Lekce přešly volně v tančírnu. Tentokrát někdo pořád otevíral okna, takže mi byla v místnosti neskutečná zima. Když jsem netancovala, nedalo se to vydržet, a tak jsem si vzala svetr. Eva mi doporučila koláč, který někdo z organizátorů pekl specielně pro swingový večer. Byl fakt vynikající! Docela bych si tu na koleji taky nějaký upekla. Škoda, že tu nemám žádné suroviny. Třeba to ale taky přijde.
         Bavila jsem se s Janem a Maruškou, říkali, že už dřív plánovali odjet někam tak na 4 až 5 let. Maruška tu dělá v té nemocnici na rentgenu, ale Jan je tu v důchodu! Nechápu, jak tu můžou vyžít s jedním platem. Ale asi to jde. Vyprávěli mi, jaké mají zkušenosti se zdravotnictvím a vůbec se Švédy. Nevím, jaká je doopravdy skutečnost, ale právě to zdravotnictví mi líčili dost negativně. Prý třeba sestřičky se tu o pacienty vůbec nestarají, nepomáhají jim, nic jim nepodají, je normální, že se o nemocného starají i v nemocnici příbuzní. Doktoři jsou tu především cizinci, nikdy prý neoperuje jenom Švéd, vždycky tam s ním musí být i někdo z ciziny. No říkali mi ještě další postřehy, že prý Švédi pracují třikrát tak pomalu než Češi, hodně odpočívají a když jim padla, jdou hned domů, bez ohledu na to, jestli je práce hotová. Nás Čechy prý přiřazují k Rusům a berou nás jako Rusy. Nevím, co všechno je z toho pravda, prý to postupně člověk zjišťuje až během několika měsíců a let. Já jsem tu jen půl roku, takže si myslím, že toho zas tak moc poznat nestihnu.. a co se práce týče, tak vůbec. Najít tu práci je tu dost těžké i pro Švéda.. natož pro cizince.. a hlavně pro lidi z EU. Já tu ale pracovat ani nechci. Chci si užívat studia a studentského života, poznávat lidi a kochat se přírodou.. Maruška s Janem mi řekli, že prý jsem měla velké štěstí, že jsem našla lidi jako je Anders a Gunilla, normálně prý trvá i rok než a víc, než k sobě do party Švédi někoho přijmou. Ano, vím, že jsem měla kliku.
         Vyzvala jsem k tanci jednoho kluka, pocházel z Německa, a tak jsme přešli do němčiny. Vyprávěla jsem mu, kde všude jsem už v Německu byla.. Chtěla jsem se zahřát, a tak jsem vyzvala další lidí, mezi nimi jednu dívku, která fajně lídrovala. Všichni ale tančili dost podobně.. rak step tripl step.. a s tím si tu dost vystačí. Pak mě ale vyzval k tanci jeden kluk.. jeho jméno začínalo na I ( znělo mi to jako Ivan, ale nevím..), který měl v rukávu spoustu nových figur. Netančil sice swingouty, ale přesto jsem si připadala skoro jako v Brně. Myslím, že nám to šlo fakt dobře. Jenže hudba nebyla vždycky podle gusta všech tanečníků, někdy bylo težké chytit rytmus, někdy to zas bylo tak rychlé. Tancovala jsem taky s jedním starším pánem, který vždycky dával pravou ruku nahoru, jako kdyby v hokeji dali gól. A pořád se tak smál. Pochválil mě, začal na mě něco mluvit, ale já mu moc nerozuměla. A s tím mám problém pořád. Někdo mi něco řekne, ale já nevím, co mám odpovědět. Většinou je poprosím, aby to zopakovali ještě jednou. Ale bohužel se často stává, že přechází hned do angličtiny. Jenže já anglicky mluvit nechci. A tak jsem začla občas dělat, že anglicky nerozumím :-) Naštěstí tenhle pán asi anglicky neuměl, vysvětlila jsem mu, že se učím švédsky. Pak se mi zdálo, že zpomalil, takže jsem mu i dost rozuměla a měli jsme spolu pěkný rozhovor. U stolu jsem se dala do řeči s tím klukem, co má jméno na I, prý za čtrnáct dní pojede do Česka tancovat lindy hop. Wow! Ptal se mě, jak se řekne česky smím prosit.. Jinak pochází ze Stockholmu, ale tady studuje zemědělskou univerzitu. Mluvili jsme spolu švédsko-anglicky, ale bylo vidět, že ho to táhne víc k angličtině. Dobrá, když je to v takovémhle prostředí, kde hraje hudba a lidi se překřikují, ještě toleruju angličtinu, ale ať budu kdekoliv jinde, budu se snažit co nejvíc mluvit švédsky.
             Domů jsem dorazila nejluxusnějším způsobem, Eva s Janem mě vzali autem. Teď už se vážně těším na spánek. Kručí mi v břiše, ale jíst teď na noc fakt už nebudu. Dnešní swing byl tak jiný, ale chce to nebát se a být třebas i aktivnější a nečekat jen pořád v koutě.