Inte så bra

             Když se něco pod*ělá, tak teda pořádně. Foťák na aukru jsem i přes zuřivý boj v aukci nevyhrála, koncert, který jsem chtěla dnes navštívit, jsem kvůli tomu foťáku nestihla. Když jsem přišla do kostela, lidi už vstávali. A do třetice se mi rozbil řetěz na kole. Praskl. Dalo se to celkem čekat, poslední dobou jsem měla pocit, že je jaksi křehčí. Zjistila jsem, jak se hodí mít někoho zručného při ruce. Doma v Čechách se vždycky  nějaký kamarád, či známý, či hodinový manžel najde. Ale když je člověk netechnický tip a když je na všechno sám, je to horší. Zkusím poprosit Kubu, třeba se obětuje. Do toho všeho už ani nepočítám to, že mi dnes blbnul e-mail, tak dlouho jsem se snažila poslat jednu zprávu, ale nedařilo se. Nakonec jsem to vzdala, ale šlo to poslat naštěstí i jinou cestou. Taky nějak silněji pociťuji alergii na vodu, či na šampon, nebo dokonce na obojí.. nevím. Pokaždé, když se tu umyji, mám po sobě takové červené fleky. Naštěstí později zmizí.  Nevím, co by to mohlo být. Nedávno jsem si tu koupila taky nový šampon, ale nějak mě po něm svědí hlava. A tak se těším na to, až mi Terka přinese ten náš český.
              Abych ale jen nepsala samé pesimistické zprávy, ale taky něco radostnějšího.. Byla jsem na návštěvě u Anderse a Gunilly. Poznala jsem syna od Gunilly. Společně jsme jedli něco mezi obědem a večeří, bylo to mleté maso v takové zvláštní mandlové placce. Anders i Gunilla nesmí jíst jídlo z mouky, mají nějakou zvláštní dietu a už ji prý drží asi dva roky. Povídala jsem jim hlavně o festivalu Umea Open. Gunilla mi říkala, že se Velikonoce ve Švédsku zas až tak neslaví. Prý chodí děti koledovat snad už ve čtvrtek.. vajíčka se barví v sobotu, takže děti mohou vykoledovat jen sladkosti. Letos k nim ale žádné děti nepřišly. Pomlázka je snad jen česká specialita, nikdo to tu nezná. Vysvětovala jsem jim, že takové vyšlehání je u nás zdravé. Taky jsem vyprávěla o polévání vodou. Anders s Gunillou mi ukazovali obrázky z Itálie, poznávala jsem fontánu, Koloseum a Svatopetrské náměstí. Měli tam kolem dvaceti stupňů tepla. Gunilla už měla na fotkách sádru. Prý upadla na ledu ještě než odjeli. Za týden jí už ale sádru sundají, takže to snad bude dobré. Bavili jsme se tak z devadesáti procent švédsky, komentářům k fotkám jsem v pohodě rozuměla, ale občas.. znenadání na mě někdo z nich promluvil anglicky.
              Pak jsme se dívali na televizi a jedli mandlový koláč s medem, šlehačkou a jahodami, které jsem donesla. Mňam. Nejdřív jsme se dívali na pořad, kde se celou dobu hrabala nějaká ženská v zemi, v záhonech, kompostu apod. . Pak Anders chvíli přepnul na jídlo- lidi si navzájem ochutnávali své pokrmy a hodnotili je. Pořád mě udivuje, kolik je tu programů na to, jak si vylepšit byt, zahradu, postavu a jak se stát prostě lepší( nejen ve vaření). Jsem ráda, že je u nás podobných kanálů poskrovnu. Pak jsme viděli zprávy, v Götteborgu se konaly protesty, spousta lidí prchá ze Sýrie do Turecka a varování, že jarní sluníčko s sebou přináší i riziko vzniku rakoviny. Taky jsme  zhlédli pořad o náboženství, reportáž se natáčela v Jeruzalémě. Tohle a ještě rozhovor jednoho muže se svou psycholožkou bylo v angličtině se švédskými titulky. Zezačátku jsem měla problém, na co se mám soustředit. Nakonec jsem se snažila číst především ty titulky a angličtinu poslouchat jen jendím uchem, aby mi to pomohlo při případných nejasnostech. Hlavně té psycho terapii šlo dobře rozumět. Poslední pořad, který jsem nedodívala do konce, ale který byl pro mě nejlepší, bylo Let´s dance. Známé osobnosti tancovali quick step a rumbu. Opět se mi zastesklo po tanci. Dívám se do diáře.. a příští sobotu bude SWING KVÄLL. Už se nemůžu dočkat. Stejně mi připadá, že až přijedu do Brna na tancování, budu úplně zdřevěnělá. 


Foťák není, takže fotky nebudou.. Taky mě to mrzí, ale co se dá dělat. Dneska jsem viděla u zdi baráků první jarní kytičky. Důkaz nemám, musíte mi věřit. Vážně je to tak :-)

Dneska je to přesně půlka mého pobytu tady ve Švédsku.. od zítřka za dva měsíce a sedm dní jedu domů.