Moje Bílá sobota

Ahój,
     snad to vypadá, že je krušné období za mnou.. doufejme. Zjišťuji, že se každým dnem budím později.. S tím bych měla něco dělat, jinak to bude stejné jak doma v Praze. Připadá mi, že jsme tu na koleji jen tři. Potkávám pořád ty samé dva kluky, myslím, že oba pochází z Íránu. Všichni jsou asi na Velikonoce u svých příbuzných a Michael pro změnu zas u ?kamarádky?. Dneska jsem za ním jela pro kartu do Iksu, kolo jsem vedla. Napsal mi, že je to dům i nádraží, ale už nezdůraznil, že je to u nového nádraží. Samozřejmě, že jsem šla k tomu starému. A tak jsem musela pěkně šlapat. Naštěstí jsem to našla, i když jsem v životě na tomto nádraží nebyla. Pak mi dělalo potíže najít podchod, abych se dostala na druhou stranu kolejí. Zašla jsem si určitě minimálně kilometr. Doplazila jsem se ke Kubovi, ruce jsem už měla ohnuté na jednu stranu.. z toho kola. Kuba vzal nejtovačku a kolo mi nakonec zprovoznil. Ještěže se u něj v přístřešku nachází dostatečné množství kol- vraků, z jednoho jsme si vzali starý řetěz. Parádně se na to moje kolo hodil. Pak mi řekl, že přeci nemůžu jezdit bez blatníku. Nakonec mi přišrouboval jeden trochu naprasknutý. Doma si ho zalepím izolepou a připevním provázkem k nosiči a snad to bude držet. Lepší mít nějaký blatník, než žádný. Jak ten sníh taje, je tu dost bláto a cáká to. Nebaví mě si pořád čistit batoh. Snad blatník trochu pomůže. Kuba je fakt šikula. Myslím, že v Česku jsou chlapi větší koumáci než ve Švédsku, dovedou věci lépe opravit. V téhle zemi je práce tak moc placená a lidi tak pohodlní, že si raději koupí novou věc, než aby si ji spravili, či dali někomu opravit.
              Od Kuby jsem jela do Iksu do bazénu, kolo ani nedrhlo, jak původně. Byl tam hřebík, který trochu vadil tomu řetězu, myslím, že se mi řetěz přetrhl i proto, že nebyl namazaný. Ani jsem si neuvědomila, že je tak suchý. V bazénu jsme byli čtyři. Mohla jsem tedy plavat znak, aniž bych se bála, že do nikoho narazím. Dala jsem si svoji jednadvacítku, ale jinak jsem dělala celkem přestávky, byla jsem celkem unavená už z toho chození. Skočila jsem si i šipku a kufr. Sluneční paprsky se odrážely ve vodě, bylo to pěkné. Za odměnu jsem si dala nakonec vířivku. Dnes jsem poprvé, co tu jsem v Umea, potkala lidi romského původu. Jinak mi připadá, že tu žádní moc nejsou. O Velikonocích mají v Iksu jen do sedmi, je to fajn, že si člověk může jít i o svátcích zaplavat. Myslela jsem, že bude bazén zavřený.
                  Zítra bych se chtěla podívat do kostela na mši. Zajímalo by mě, jak to tu probíhá. Je zvláštní, že až nedavno jsem si uvědomila, že to tu chodí s recyklací stejně jak ve Finsku. Také tu můžete vracet plechovky a pet lahve. Je to výhodné, myslím, že se na tom dá celkem vydělat. Pamatuji si, jak v parcích v Helsinkách ty plechovky sbírali bezdomovci. A já si až včera uvědomila, že na některých flaškách je napsáno PANT 2 KR. Proč toho nevyužít? Ne, že bych chodila jako ti bezďáci venku a sbírala plechovky :-D, ale tady na koleji se jich válí celkem dost, nikdo to netřídí. Asi jsou ti Finové k životnímu prostředí ohleduplnější.
              Na koleji čtu knížku Frauen und Apfelbäume, nerada odkládám rozečtené knížky, a tak se tím snad nějak prokoušu. Je to drsné, jestli takhle fakt vypadalo Švédsko před sto lety, tak mě jímá hrůza. Taky jsem si pouštěla film Můj týden s Marilyn, ten se mi celkem líbil, i když jsem naprosto nechápala psychické pochody té herečky. Až ke konci jsem trochu prozřela.

Mám pro vás z dneška nějaké fotky. Uvědomila jsem si, že můj stařičký mobil má něco, čemu se říká foťák. Kvalita je mizerná, ale k tomu, abyste mi to jaro tady věřili, to stačí :-)