Zpátky "doma"

Ahoj, ahoj,
    tak jsem zas zpátky. Z našeho čtyřdenního výletu ve Stockholmu, ale i ze školy, kterou jsem dnes měla..a z Ålidhemu. Hned, jak jsem přijela, tak na mě padla spousta věcí. Dopoledne jsem musela představit našim dvěma lektorkám své seminární práce. Pak jsem jela na kole domů, už nepršelo. Uvařila jsem si jednu z osmnácti polívek, které mi rodiče poslali. Při té příležitosti jsem se pobavila s Michaelem. Vyprávěla jsem mu, jak jsme se měli ve Stockholmu, doporučila jsem mu, co určitě stojí za to navštívit.. pak jsme si povídali o tom, jak celkově probíhá náš pobyt ve Švédsku, kam se ještě chystáme.. bylo to prostě fajn. Ve tři jsem měla být zas ve škole, kolo se mi tedy opět hodilo, vzala jsem krosnu, s tím, že ji vrátím po škole Kubovi. Když jsem za ním dojela, zeptal se mě rovněž na Stockholm. Rozpovídala jsem se tak, že mě pustil na chvilku dál. Vyprávěla jsem mu hlavně o našich couchsurfrech, u kterých jsme spali. Říkal, že bude mít ve Stockholmu jen jeden den, ale snad si toto město stihne taky prohlédnout. Prý si možná přiveze kolo z Umea do Stockholmu a projede si to na kole. Kuba už vyzkoušel couchsurfing v Indii, říkal, že se mu myšlenka couchsurfingu líbí, že je to celkem bezpečné. Kdyby totiž někdo udělal nějaký problém, hned se zjistí jeho totožnost, adresa a má navždy zaracha. Sám ale ještě nikdy nikoho nehostil. Prý do Žamberku, kde bydlí, moc turistů neproudí.
         Za chvíli jsem jela na kolej, chtěla jsem si dopumpovat kolo, to zadní bylo dost vyfouklé. Ale ouha. Asi tři vteřiny jsem držela pumpičku a plnila duši vzduchem, pak se najednou na straně udělala obrovská boule, chvíli jsem čekala, co bude, nakonec se ozvalo prásk!.. a kolo bylo v čudu. Co teď? Tak jsem vyhrabala mobil a volám- komu jinému než Kubovi... Řekl, ať mu kolo přivezu. Tak jsem to otočila a šla zpátky k němu. Byl docela problém najít nějakou pneumatiku, která by pasovala k mému kolu. Ta má stará pneumatika byla už ztrouchnivělá, duše při nafouknutí vylezla ven, a proto praskla. Nakonec se Kubovi ale podařilo najít stejnou pneu u toho růžového kola- vraku, z kterého už mám řetěz :) Je to trochu jiný typ, než to mé přední kolo, ale prý to pojede nyní rychleji. Ještěže tu Kuba je, za odměnu mu něco upeču. Myslim, že by se málokterej Švéd snížil k tomu opravovat kolo. Kdo ví, jestli by to uměl. Snad mi kolo bude zas nějaký čas sloužit.
             Když jsem jela od Kuby domů, akorát houstla mlha. Kabát jsme měla pokrytý bílou pavučinou a na mé kočičí tašce byl velký cákanec od bahna. Co se dá dělat. Blatník asi úplně nepomáhá, ale hlavně, že se člověk přesouvá díky tomu kolu rychle.
                  Je tu zima, tedy na koleji. Venku mi připadá celkem teplo, asi 4 stupně. Ve Stockholmu jsme s Terkou spaly u lidí, kteří měli doma teplo. Byl to pro mě nezvyk. Z noci na dnešek jsem proto spala se dvěma páry ponožek, v teplákách a tlustým svetrem přes noční košili. Počasí je tu škaredé, prší. Hlavně ale že nesněží. Snad už ten sníh mizí konečně nadobro. Zítra mám volno a sejdu se s Katharinou. A taky s Tanjou. Budu je zpovídat ohledně německých zvyků. Těšte se na články o Stockholmu. To bylo něco!

 Mám už foťák, jupí! Tady vidíte pohledy, které jsem dostala od svých blízkých(zleva od Amélie, Beccy, Amélie a Petry)..Za nimi mizící sníh.

 

P.S. Objevila jsem úžasnou písničku.. poslouchám ji před usnutím :-) Jak se vám líbí?