Jak se žije v Umeå

Dobré odpoledne,
          copak máte dnes dobrého k obědu? Já si ještě na oběd počkám, vstávala jsem po desáté a v břiše mám ještě snídani. A taky trochu včerejších palačinek :)
         Abych to ale vzala popřádku. Ve čtvrtek jsem si šla poslechnout prezentace druhé skupiny na švédštinu. Překvapilo mě, jak dlouho každý mluvil. Většina si vybrala nějakou švédskou knížku, nebo film. Jen Alberto mluvil o španělském fotbalu. Nejvíc se mi líbila asi prezentace Tanji. Mluvila hodně spatra a dost plynule. Ostatní se hodně dívali do papírů. Alberto mluvil asi podobně jak já, taky spatra, ale dost pomalu. Já si taky musím ta slova nejdřív v hlavě rozmyslet, než je vyslovím. Od Tanji jsem si hned ten film Det Nya Landet stáhla na flashku a brzy se na něj podívám. Na těch prezentacích jsem nezůstala až do konce, bylo to opravdu dlouhé, musela jsme si ještě vyzvednout kolo v Mariehem, a pak mě čekal taky nákup ve Willy:su. Kolo naštěstí stálo pod stříškou a věrně na mě čekalo.
        Během cesty do Mariehem a do Ersbody jsem potkala dvě kočky. Moji starou známou černobílou medvědí, seděla na stolku na balkoně. Nemohla jsem odolat, na chvíli jsem se u ní zastavila. Ale jen na chvillku, protože jsem si všimla, že někdo stojí těsně u okna a asi vaří. Nechtěla jsem tedy vzbuzovat pozornost. Kousek od mého bývalého domova jsem potkala hnědou kočku, opravdovou lovkyni, plížila se v trávě, jako by měla spadeno na nějakou myš (nebo králíka?). Ani nevím, jestli tu žijou nějaké myši. Sedla si pak na kámen a když jsem na ni zavolala čičí, tak se na mě zadívala. Asi je tu normální pouštět kočky ven, aby se trochu proběhly. V některých částech Prahy to lidi taky dělají, ale na našem sídlišti bych naši Rozárku fakt volně nepustila. Myslím, že bychom ji už asi nenašli.
          Cesta z Willy:su sem do Ost- Tegu je dost dlouhá, naštěstí jsem jela z mírného kopečka, takže mě šlapání na kole tak neunavilo. Přinesla jsem si zase zásoby, které mi vydrží nejméně týden. Po dlouhé době jsem si uvařila zas brambory a k tomu si dala výbornou rybu v hořčicové omáčce. Najedla jsem se dosytosti, na večer jsem si pustila film Akce Mojžíš. Když jsem byla malá, měla jsem moc ráda malou holčičku Skrolan, konečně se mi podařilo zjistit, jak se to jmenovalo. Bohužel v tomhle dílu Skrolan nevystupovala, ale přesto se mi to celkem líbilo. Až teď jsem si všimla, jak jsou děti na dospělé nehorázně drzé. Dřív jsem to asi nevnímala, ale teď mě to celkem šokovalo. Poznávala jsem noční oblohu Saltkråkanu, podobnou barvu měla na Suomenlinně v Helsinkách. Zvířata hrála ve filmu hlavní roli, umíte si představit, že byste měli za domácího mazlíčka tuleně? Já teda ne.
         Včerejší den jsem potkala celkem hodně lidí. Nejdříve jsem zašla po poledni do školy, abych zjistila známku z jedné zkoušky. Jenže lektorka tam nebyla. Je celkem fuška tu někoho sehnat, ale najít nějakého profesora v kabinetu.. to dá práci  i u nás v Brně. A tak jsem si sedla do knihovny a dopisovala poslední část své seminárky. Notebook jsem si nechtěla brát, a tak jsem využila školní počítač. Bohužel tam nejde nastavit jazyk na klávesnici, a tak jsem musela každé ß a ü kopírovat z internetu. Poslala jsem to i s nově vypracovanou osnovou své lektorce, tak jsem zvědavá, co tomu řekne.
         V 17.30 se konala u Judith na koleji fíka. Akorát jsem si stačila vzít něco malého k nakousnutí a koupit pití. Cestou jsem potkala Loika, který mířil na stejnou fíku jako já. Dorazili jsme k Tanje a Judith společně, později přišel ještě Mattis a jedna dívka z Litvy. Ochutnávali jsme si navzájem donesená jídla, povídali jsme si o tom, jak se nám daří. Hodně je zajímal lindy hop, ta Litevka mě tam prý asi před měsícem viděla. Zkusila si lindy hop, ale bohužel ji odradilo to, že spousta lidí je tam už v tomto tanci dost zběhlá a že se musela každému omlouvat, že to neumí. Taky jsem mívala takové období, ale to se musí prostě překonat. Stejně tak jako když se člověk učí lyžovat.. taky mu to nejdřív nejde, padá a jízda pro něj není velkým potěšením. Ale v určitě době nastane zlom, kdy vám to začne jít a začne vás to těšit. Chce to prostě vydržet.
           Tanja s Judith mi říkaly, že se tu celkem nudí. Mají prý kurz jednou za týden a zbytek času chodí do IKSU, nebo jsou doma. IKSU je prý jejich velká záchrana, mohou chodit na všechno, protože mají gold kartu. Je pravda, že se tu toho moc neděje. Ta Litevka jede už příští týden domů. Mattis bude mít zase zkoušky, takže se potřebuje učit. Včera večer nám udělal bezva palačinky. Byly takové dobře pevné, ohebné ;) S Loikem jsme ještě zhodnotili filmový festival, říkal, že se mu kratší filmy zalíbily. Pak jsme si povídali o počasí... už jsme jako ti důchodci :-D .. ale tady v Umea je počasí hodně důležitý, protože pobyt v přírodě je jedna z mála aktivit, která se tu dá podnikat. Dozvěděla jsem se, že dlouhodobá předpověd nepřinese teploty víc jak deset stupňů. To je pech. Snad bude na tom Ålandu už léto, je to hodně na jihu a to je má naděje. V osm jsem se zvedla, potože byl nejvyšší čas vyrazit na swing. Ostatní prý půjdou později na jednu párty, která se konala na Pedagograndu. Bohužel trochu mrkholilo, naštěstí to ale nebyl velký liják, takže se v tom dalo jet na kole. Na rohu ulice jsem potkala Kubu s Kanaďankou Robin a ještě s dalšími dvěma lidmi. Překvapilo mě, jak se ke mně Robin hned hlásila, byla milá. Kuba mi pošeptal, že má narozeniny, chviličku mi trvalo, než jsem si vybavila, jak se řekne všechno nejlepší :) Ale pak mi to naskočilo. Objaly jsme se.
         Frčela jsem zase dál směrem k Ordenshuset. Přišla jsem na posledních deset minut lekce, chvíli jsem jen pozorovala, kdo všechno přišel, stačila jsem si zatancovat jen s jedním klukem a už začínala volná zábava. Hned ke mně přišel Erik, co se mi stalo s nohou, jestli prý můžu tancovat. Vysvětlila jsem mu, že jsem skákala přes příkop. Když začala hrát první písnička, tak jsme šli na parket. A tancovat s tím zavázaným kotníkem naštěstí šlo. Moc se mi ulevilo. Přišla jsem na to, že to bolí jen když na té noze stojím celou vahou a musím se otáčet. Ale takových momentů nebylo moc. Všichni, koho jsem na swingu potkala, se mě ptali, jestli se účastním Swingum summitu. Řekla jsem, že se chystám jen do Scandicu na živou hudbu. Po Erikovi mě hned odchytl Johan. U Erika umím docela odhadnout, co bude následovat, naučila jsem se dokonce i jeho dvojtý kik dopředu. U Johana je to naopak nepředvídatelné. Zná spoustu figur, co já ne, někdy mě překvapí, kolikrát se stačí kolem mě otočit. Je to zvláštní, protože mě ani nedrží tak pevně, ale přitom si mě dokáže vždycky postavit tam, kam chce. Je to s ním hodně o improvizaci. Důležitý je tlak v rukou, pak už si s vámi leader může dělat, co chce. Během pití jsem si povídala s Maruškou a Janem. Překvapilo je, že jsem se přestěhovala. Chystají se na čtrnáct dní na kola do Holandska. S Janem jsem taky tancovala asi na čtyři písničky. Jan tancuje fakt vzorově.. přesně jak to tu učí ti lektoři, občas mi taky předvede něco nového. Obecně mám raději rychlejší skladby, protože při těch pomalejších musíte dávat moc pozor na rytmus. Taky jsem poznala jednoho Íránce, popravdě jsem se s ním pořádně nemohla sladit. Nevím proč. Říkal, že to tancuje dva měsíce. Možná to ale bylo tím, že parket byl v jednu dobu pěkně narvaný.
          Ke konci jsem vyzvala jednoho kluka, od kterého jsem se později dozvěděla, že je Francouz a že byl dvakrát v Brně. Jeho kamarád tam studuje, Brno se mu líbí víc než Praha stejně jako mně. Lindy hop tancuje od ledna, jde mu to dost dobře, přišel k tomuhle tanci tady na univerzitě. Chudák měl puchýř na noze, a tak jsme si pak raději sedli. Má zaplacený celý víkend na Swingum summitu, a tak potřebuje být v pohodě. Ačkoliv to tentokrát bylo jen do jedenácti, připadal mi ten večer celkem dost dlouhý. Při tancování jsem zapomněla úplně na všechno na to, že mě bolí kotník, že mě čekají ještě nejméně tři zkoušky a že už jen pět týdnů a jedu domů. Člověk vnímá jen pohyby toho druhého, připadá mi to jako taková hra beze slov, je fakt úžasný vidět, jak se ten druhý v určitý okamžik tváří a je taky moc hřejivý pocit svému leadrovi ten pohled/úsměv oplácet. Tak jako je jiná každá písnička, na kterou tancujeme, má jedinečný styl každý leader. A follower si ten úžasný let může jen užívat. Občas přidá nějaké své prvky, kterými leadrovo dílo okoření, ale jinak leží většina práce na leadrovi. Jsem ráda, že jsem v pozici leadra, followrovat by mě asi tak nelákalo, ale vím, že se to může hodit.. třeba když je na lekci převaha holek.
              Tancovala jsem s jedním cizím Švédem, znal taky spoustu figru, bylo vidět, že je profík. Řekla jsem mu, že to bylo "rolig". S Johanem jsme si sedli na pódium a povídali si o Praze, byl tam teď na jaře na Prague Spring Swing Festival. Prý nikdo neznal tripl stepy.. přesně, jak jsem mu už dříve říkala. Praha se mu moc líbila, asi to musela být velká změna oproti Umea, kde ležel tou dobou ještě sníh. Akorát mu vadilo, že hráli buď strašně rychlé, nebo strašně pomalé kousky. Nic mezi tím. Ve Stockholmu se prý taky tancuje ve velkym, každou středu. Prý tam bývá strašné vedro, ale to asi všude v létě. Možná i tady v Umeå.
                Na swingu jsem zůstala až úplně do konce, s jedním starší pánem jsem se ještě chvíli bavila v šatně o swingovém víkendu, asi přijde hodně lidí do Scandicu, těším se. V dešti jsem jela na kole domů, docela se mi líbí jezdit přes tu řeku :-) Batoh mám zas zadělaný od bahna, ale z centra to trvá na kole domů- do našeho nového bytu jen chvilinku. Když jsem přišla, snažila jsem se Michaelovi trocu ukázat, jak se tancuje swing, ale zezačátku jsem nebyla schopná přijít, jak na to. Ve Švédsku se to učí jinak než v Praze, a tak jsem měla dilema. Už se to pro mě stalo tak samozřejmé, že jsem ty kroky přestala vnímat. V noci jsme si povídali o hudbě, poznala jsem dalšího fanouška Van Canta. Taky mi Michael prozradil, že má dnes narozeniny.
                    Dneska dopoledne jsme pekli dort. Snažila jsem se mu nějak pomoci, ale abych se přiznala, dorty nejsou moje parketa. Korpus si raději vždycky kupujeme. To těsto se upeklo myslim dobře, snad ta želatina neprosákla moc dovnitř a bude to na chuť dobré.


Přeju vám pěkný víkend..
.. ať jste kdekoliv.

Swing, kočky, výlety.. to mám nejraději tady ve Švédsku..

A fíku samozřejmě taky :)