Nějak se to komplikuje

Ahoj moji milí, známí i neznámí,
         dneska se toho tolik událo, že mi z toho jde hlava kolem. Nejde ale moc o žádné pěkné události. Jsou to spíš takové malé střípky a jeden větší střep. Pokusím se z toho vypsat, třeba to bude pak lepší.
            Tak právě před deseti minutami jsem uzavřela kurz švédštiny. Měla jsem dnes prezentaci na jednu švédskou knížku, o které jsem vám už dříve psala. Všem se to líbilo. Včera jsem se dozvěděla, že jsem napsala dobře i test ze švédštiny,  mám 92 bodů ze 100. Za čtrnáct dnů si tedy půjdu pro certifikát o absolvování kurzu. A je to pryč. Od teďka už žádná švédština nebude. Snad aspoň na swingu, pak ještě s Andersem a Gunillou v červnu.. a taky se budu snažit číst pořád švédské knížky.
         Celý den jsem byla dnes v centru. S Michaelem se snažíme vyřešit náš problém s ubytováním. S tím třetím klukem totiž zbývajících pět týdnů bydlet nechceme. Máme strach. Není to normální člověk, nebudu sem psát, co dělá, ale je to prostě hnusný. Určitě je psychicky nemocný. A tak jsme zašli do kanceláře, kde nám v lednu poskytli toto laciné ubytování. Bohužel tam osoba, co má na starosti  Emergency housing office, nebyla. Prý pracuje jen ve středu od jedné. Ale můžeme se stavit i v úterý a možná přijde. Dostali jsme na ni telefonní číslo, máme jí zavolat po jedné hodině. Tak jsme měli s Michaelem necelé dvě hodiny volno. Já jsem zajela do bazaru dát jim tam své běžky. Už je (doufám) nebudu potřebovat. Vzal si je jeden pán s úsměvem, nic jsem za ně nedostala, ale na druhou stranu jsem z toho měla dobrý pocit, že nezůstaly na ulici u popelnice. Pak jsem zašla do jednoho obchodu podívat se na pohledy, samozřejmě, že žádná sláva. Opět mě tam lákaly v plastových krabičkách sladkosti, tentokrát jsem neodolala a koupila si je. Skoro od každého druhu jsem si vzala jeden bonbón, abych to mohla porovnat. Ani to nebylo drahé, jen 11 SEK. Brala jsem ale jen ty čokoládové, žužu mi už moc nechutná. Sedla jsem si na lavičku v centru, sledovala lidi a oddávala se hřešení v podobě jezení těch sladkostí. Karamel, mentol, banánek v čokoládě, kokos.. prostě všechno možné. Po chvíli jsem se zvedla a napadlo mě zajít do infocentra. Zeptala jsem se tam jedné paní, jestli nemají mapu Uppsaly. Odněkud ji vytahla a dala mi ji, nestála nic. Měla jsem radost, že ji našli, ani jsem v to nevěřila, že tu mapu budou mít. Aspoň můžu lépe plánovat svoji cestu. Ano, v červnu pojedu na Åland, dnes jsem si koupila jízdenku do Stockholmu.. i zpáteční z Uppsaly do Umeå. Ráno se mi podařilo dovolat se na Viking Line, tam jsem si zamluvila bus i trajekt do Mariehamn- do hlavního města Ålandu. Všechno jsem si vyřizovala ve švédštině. Dokonce i ten telefonát. Těší mě, že to jde. Konečně :-)
                 V jednu jsem se vrátila ke kanceláři YMCY, čekala jsem tam na Michaela, ale on nepřicházel. Pak se ozval, že se zasekl v obchodě s internetem. Prý se jim to nedaří nějak spravit, musel přeinstalovat počítač a teď mu tam ten internet nefunguje. Napsal mi, abych za ním přijela. Trochu jsme se hledali.. ani by mě nenapadlo, že v tak malém městě je možné se s někým hledat. Bohužel to nevypadalo nadějně, ani s netem, ani s ubytováním. Prý volal té ženské z Umea kommun, ta říkala, že jen předává klíče, ale že za nic víc není zodpovědná. Prý ať se obrátíme na někoho jiného. Dala Michaelovi kontakt, ten na něj zavolal, ale i tam mu řekli, že jim ty koleje nepatří. To je fakt absurdní! Všichni se zříkají té budovy, ve které bydlíme. Prostě tak to chodí ve Švédsku. Jakmile se vyskytne problém, všichni dají od toho ruce pryč. Přehazují si to jak horký brambory. A člověk pořád musí chodit a někde se doprošovat. Michael říkal, že se zkusíme zeptat na Student´s office. Dostali jsme se tam těsně před zavíračkou, zase jsem se setkala s tím cizincem, co poskytuje ubytování pro exchange studenty. Šla jsem tam napřed a Michael mě dohnal. Když jsme mu vysvětlili náš problém, moc nás nepotěšil. Ubytování volné má, ale bohužel jen pro Michaela. Ten je totiž exchance student (výměnný student). Já jsem freemover a proto mi ze zákona ubytování poskytnout nemůže. Ale i pro Michaela by to ubytování bylo hodně nevýhodné. Nájem za květen je už zaplacený a červen už budeme muset taky zacálovat, vždycky se to totiž musí hlásit měsíc předem, když se odjíždí. Je tedy nesmysl platit za prázdnou kolej plus ještě za novou místnost někde jinde.
                  Dostali jsme kontakt na rektory našich fakult, prý jim máme zavolat a zeptat se jich na pomoc. Jsou prý vstřícní a třeba na Umea kommun zatlačí, aby to začala řešit. Někdo přeci ten barák, kde bydlíme, musí vlastnit, ne? Je to docela divný stěhovat se na posledních pět týdnů, ale za ten dobrý pocit to stojí. Je důležité se přeci cítit tam, kde bydlím, dobře a bezpečně. Nevím, jak velkou šanci máme na úspěch. Zítra tomu rektorovi zavolám, uvidím, co mi řekne. Třeba už se povedlo Michaelovi něco od svého rektora zjistit. Jinak nám dvěma nezbývá nic jiného,  než to tam nějak přežít  a vzájemně se podporovat.

                   Venku je hezky a docela teplo. Prohlížela jsem si fotky z příběhářského výletu a vzpomínala na své kamarády. Včera jsem skajpovala a psala si na icq, tato činnost a myšlenka na výlet na Åland mě drží nad vodou.  Jinak už se těším domů, jen napsat ještě ty seminárky, přečíst pár knížek a je to.

P.S. Kdybyste měli nějaké tipy, co si rozhodně nenechat ujít v Uppsale, tak mi je napište. Díky.

Tyhle dvě fotky jsou z čarodějnic. Kolem jezera už není prakticky žádný sníh, líbí se mi sedět před školou na dřevné lavičce.. na sluníčku a dívat se na něj.

Michael.. jsem ráda, že ho tu mám.