neděle 4. března 2012

Procházka podél řeky

Ahoj, moji milí,
     víkend pomalu končí, tak bych vám chtěla napsat, jak jsem si ho užila. Nejraději bych začala hned od dneška, z toho mám nejčerstvější zážitky. Ale vezmu to popořádku.
     Na včerejšek jsem měla naplánováno, že se budu věnovat pečení a vaření. Chtěla jsem přinest Andersovi a Gunille něco dobrého k snědku, a tak jsem se vrhla opět do hrnkového koláče. Je chutný a nejjednodušší. Pak jsem uvařila velký hrnec špaget, do něho naházela tuňáka, kukuřici, pár rajčat a žampiony. A taky trochu sýra. Měla jsem tak hotové jídlo na dnešek a ještě mi zbyde na zítřek. Koláč mi na jedné straně vyběhnul víc.. přesně jako minule. Asi tu mají křivou troubu nebo co :) Po dlouhém hledání jsem našla i vhodnou nádobu, ve které bych to přenesla. Po třetí hodině jsem dorazila na Hemvägen. Přestože jsem vyrazila brzy, mi cesta trvala dlouho dobu. Všude je totiž led, takže člověk musí dávat obrovský pozor, aby mu to neujelo. Na kole teď jezdí asi jen šílenci.
       Nejprve jsme si povídali, co je u nás nového, Anders s Gunillou se chystají za dva týdny na výlet do Itálie. Anders byl zase tenhle týden pracovat v Norsku. Já jsem jim zas povídala o Laponsku, o Stockholmu a dalších plánech. Mazala jsem si chleba pomazánkou připomínající Lučinu, na to marmeládu a už mi to ani nepřišlo tak divné jako dřív. Koláč oběma chutnal, bohužel drží přísnou dietu, takže ho moc nesnědli a dokonce jsem s sebou nějaký nesla zpátky. Je to zvláštní, Anders s Gunillou nejí ani moc brambory a chleba. Jen takové semínkové placky.. Když jsme si ale po večeři (ryba se zeleninou a omáčkou) dali dezert, chutnal můj koláč vylepšený šlehačkou a malinami znamenitě. Pro mě je tu vzácnost jíst normálně koláč.. jakékoliv sladké pečivo.. v supermarketu to prodávají za draho, jedna kobliha asi 30 Kč.
          Ukazovala jsem jim nějaké fotky z Čech, svoji rodinu, přátele, chalupu a kočky. Předem připravený slovníček se mi hodil. Pak jsme se společně dívali na zprávy. Mají je také jen plné katastrof.. stejně jako u nás. Všimla jsem si, že tu hodně vysílají programy o jídle a o tom, jak si vylepšit byt. Tolik jich v Čechách myslím nemáme. A taky ještě mají televizní hlasatelku. Ani nevím, proč už u nás hlasatelky v televizi nejsou. V pátek jsem tu taky sledovala závod v obřím slalomu. Bylo to napínavé, skoro jako bych to jela taky.. tak dobré dokázali udělat záběry.
        Anders s Gunillou mi radili, jaká místa jsou ve Stockholmu fajn, mám spoustu nových tipů, aby to člověk všechno poznal, myslím, že by potřeboval nejméně čtrnáct dní. Věřím, že budeme mít hezky a že si to tam v dubnu užijeme. Moc mě potěšilo, že jsem včera s Andersem a Gunillou mluvila už jen švédsky. Angličtinu jsem použila jen u dvou slovíček, když jsem se chtěla ujistit o správném významu. Anders říkal, že jsem se od minule zlepšila. To je dobře. Když jsem přišla na kolej, trvalo mi chvíli, než jsem se zase přeorientovala na češtinu. A dnes jsem zažila něco podobného s angličtinou. Doteď mi v hlavě naskakují anglická slovíčka a nevím, jak se toho zbavit. :)
          Už jsem nakousla dnešek.. Tak tedy.. hned v deset jsem měla sraz s Mattisem u ICY. Zpočátku to ráno vypadalo, že sluníčko moc dnes svítit nebude. Ale opak byl pravdou. Vyrazili jsme z Mariehem kolem univerzity do centra, a pak podél řeky dál a dál.. a dál. Až už jsme nebyli ve městě. Baráky i silnice nám zmizely za zády. Po levé straně jsmě měli zasněženou řeku, po pravé stromy, občas louku (nebo pole?) Kdo ví, co bylo pod tím sněhem. A sluníčko hřálo a hřálo.. cítila jsem, že má sílu. Ještě teď mám červené tváře. Bodeť by ne.. po takové megaprocházce. Nebo spíš výletu? V lotyšštině existuje několik výrazů pro procházku, záleží na tom, jak je dlouhá, jestli děláte pauzy, či ne. Ta slova si už ale nepamatuji. Narozdíl od Mattise.. Jeho znalost českých slov mě překvapila. Moc se zajímal o češtinu. Naučila jsem ho dobrý den, ahoj, na shledanou, počítat do deseti, pes, kočka, dům, sníh.. a kdovíco ještě.. A všechno si to za další kousek cesty pamatoval. Mattis říkal, že se učil rusky, takže spousta slov pro něj není problém tipnout, odvodit. A pak je lotyština češtině celkem podobná. Fakt! Nikdy bych netušila, jak jsou si ty jazyky blízké. Přitom nepatří do stejné větve jazyků. Už jen to, že lotyština má taky č, ž, š apod. Jen ř nemají, to je naše specialita. Líbil se mu náš jazykolam třista třicet tři stříbrných stříkaček :) Pro mě byl oříšek vysvětlit mu tenhle jazykolam v angličtině.
            Povídali jsme si taky o knížkách, má rád Rumcajse a taky Švejka. Stejně jako můj brácha se zajímá o astronomii. Mattis má o hodně mladší sestru, je jí osm. Dozvěděla jsem se, jaké to je v Rize, moře je vzdálené asi půl hodinky cesty. Dřív bydlel Mattis přímo u moře, ale kvůli škole a práci se přestěhovali do hlavního města. Taky přišla řeč na cestování, byl prý už dvakrát ve Spojených státech. Wow! Shodli jsme se oba na tom, že rádi cestujeme, ale že si zatím trvale žit v cizí zemi nedokážem představit. V Lotyšsku je spokojený.
             Cesta byla občas zledovatělá, snažili jsme se vybírat ty nejlepší cestičky, potkávali jsme běžce, běžkaře, rodiny s dětmi, ale ne moc. Dělali jsme pauzy na čaj a na cookies.

 Tohle je naše trasa-pravý konec hada je Mariehem, levý Klabböle



Řeka.. zajímalo by mě, kdo tam udělal ty kruhové stopy..

        


Tady už je vidět, že se otepluje..


Ten most za námi měl na sobě přes metr sněhu, bylo zvláštní po něm jít, člověk měl pocit, že je nezvykle vysoko..



Tento most se asi používá jen v létě, zaujaly nás stromy, které byly všechny natočené na jednu stranu..

Moc se mi líbí ta chajda vzadu :)


.. i tyhle další..


Mattis na pérovacím mostě, připadala jsem si trochu jak v džungli!


Důležité upozornění pro každého, kdo vstupuje na most


Pohled z mostu 


Tohle už je asi o dva kilometry dál.. museli jsme vystoupat po kluzké silnici, pak jsme se napojili na lesní cestu. Ve sněhu byla spousta stop od lesní zvěře..žádnou jsme ale na vlastní oči neviděli.(To bychom museli být asi dost potichu..)


Dvě totožné fotografie.. ale je zřejmé, kdo je víc zabořenější :)



A na konec západ slunce. Ačkoliv se zdá, že je velmi nízko, provázel nás sluneční svit skoro až do konce. Bylo to moc příjemné. Je vidět, že se dny prodlužují a tma nastává čím dál tím později. Jsem ráda, že jsme oba tu cestu ledem a sněhem zvládli, díky Mattisově  pomoci se mi podařilo nespadnout. Byla to fakt nádherná procházka. Díky za pěkný den!


4 komentáře:

  1. Hezké fotky. Procházky mi chybí.

    OdpovědětVymazat
  2. Super fotky a příjemné čtení.

    OdpovědětVymazat
  3. Z tvého psaní jsem dostala chuť na buchtu. Ta cena za obyčejný koblížek mě docela zarazila.
    Neupadly ti po takové štrece nohy? Tak to se divím :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych si teď dala, ale už tu žádnou nemám..
      Neupadly, a už se těším, až se tam půjdeme podívat znova na jaře. Teď bylo všechno pod sněhem, je tam prý krásná přírodní rezervace.

      Vymazat