úterý 20. května 2014

Navždy v srdci, napořád v paměti

Zdravím vás.
Určitě si většina z vás myslila, že na tomto blogu již další článek nepřibyde a že tu mé vzpomínky navždy zamrznou. Ale opak je pravdou. :-) Uběhly dva roky a já se do Švédska zajela opět podívat. Chtěla bych tu napsat o naší cestě do Stockholmu a do Umeå, o tom, co se tam od minula změnilo a  o tom, co mě překvapilo. Chtěla bych se vrátit o dva týdny nazpátek.

Tentokrát jsem jela do Švédska s mamkou. Mamka byla zásadní člověk. Vlastně jsem se tam vypravila hlavně proto, abych jí mohla ukázat místa, kde jsem dříve studovala, kudy jsem dřív chodila, kde jsem bydlela.. a také jsem jí chtěla seznámit s lidmi, kteří mi ve Švédsku přirostli k s srdci- především s Andersem a Gunillou. Ale začněme Stockholmem. Tam totiž směřovaly naše kroky nejdříve.

Do Švédska jsem odlétala ve čtvrtek 1. května 2014. Spoustě lidem bylo s podivem, že mamka odlétá až v pátek, ale letenku jsem objednala takto jen z jednoho důvodu. Byla o dost lacinější, než kdybych ji kupovala nám oběma společně. Nerozumím tomu, ale bylo tomu prostě tak. Zpátky 11. května jsme letěly už společně.
První noc jsem spala u Jamese, kterého jsem našla na couchsurfingu. Potěšilo mě, že se se mnou bavil hned ve švédštině, šokovalo mě, že se přestěhoval z teplé Havaje sem do studeného Stockholmu. Prý kvůli manželce, která tu získala práci ve zdravotnictví. Co jiného.. Společně jsme podnikli procházku podél přístavu. Ze Slussen jsme šli po Stadsgården až nahoru na velký travnatý kopec. Nutno podotknout, že jsem to celé podnikla se svou naloženou krosnou. Při výstupu z metra mě ochromil chlad, který se do mě zakousl tak, že jsem po pár minutách vylovila svou modrou bundu. Přeci jen u nás, když jsem odlítala, bylo 22 stupňů a ve Švédsku pouhých 6. Další věc, která mě překvapila, byl gauč, který mi James poskytl. Myslím, že to byl ten nejluxusnější gauč, který jsem kdy měla! Spali jsme totiž v hotelu. James v hotelu pracuje a jelikož dojíždí asi 5 hodin za prací, tak tam má pokoj a může tu i přespat. Ten hotel byl dost luxusní. Prý měl jen tři hvězdičky, ale já bych mu dala za tu čistotu a ten lesk určitě čtyři.

Zajímavý couchsurfer a královské ubytování odstartovaly mou pouť Švédskem.
Další den přiletěla mamka, takže jsem už zas mohla mluvit česky. Od té doby jsme byly spolu.. i když občas jsme měly každá svůj vlastní program.

Podrobný deníček den po dni mám napsaný v papírové formě. Sem na blog napíšu spíš takové novinky.

Ve Stockholmu jsem měla v sobotu sraz s Danielem. Je to Švéd, který má české kořeny. Nikdy předtím jsme se nepotkali. Poznali jsme se přes internet, přes jednu stránku, kde si můžete procvičovat jazyky. Psali jsme si e-maily. Když jsem měla jistotu, že pojedu do Švédska, navrhla jsem mu, že bychom se mohli sejít. Souhlasil. A tak jsem si poslechla zajímavé věci ze života Švédů tady ve Stockholmu. Prošli jsme se parkem a kolem Mälaren. Mälaren je něco mezi jezerem a mořem, voda se tu mísí sladká se slanou. V češtině pro to asi neexistuje nějaký název. Když začalo pršet, zašli jsme do kavárny. Část našeho setkání jsme mluvili švédsky a část česky. Překvapilo mě, že Daniel umí tak dobře česky, ačkoliv se pohybuje mezi tolika Švédy. Bylo to zajímavé setkání a jsem ráda, že jsme se mohli potkat i naživo. Ve Stockholmu jsem měla tedy čest poznat dva Stockholmany, kteří nejsou ani tak úplně praví Stockholmani.  ;-) I když Daniel spíš ano.

Co se ve Stockholmu změnilo od doby, co jsem tam nebyla?
- dalahäst je na Stadshuset na jiném místě než byl dřív, dříve stál v prostranství na nádvoří pod stromem, nyní blíž k moři, na straně pod jedním z oblouků, skoro bych si ho nevšimla
- jsou tu revizoři a to všude, několikrát jsme je potkali i v metru, v tramvaji nás kontrolovali průvodčí pokaždé-kontrolují všechny bez výjimky, v metru  namátkově.. navzdory tomu, že mají turnikety.. přemýšlšli jsme, co se děje, když někomu projde jízdenka během jízdy..při výlezu z metra totiž jízdenku už pípat nemusíte, tak jsme to nějak dřív neřešili, hlavně když jsme stihli do toho metra ještě zajít
- na radnici i ve skanzenu posunuli otevírací dobu, myslím, že dřív otevírali v půlce května, teď byl skanzen otevřený snad už od dubna a Stadshuset od začátku května


pokus o samospoušť na kopci s Jamesem



21.dubna 2012 jsem přesně na tomto místě stála s Terkou. Teď jsem tu s mamkou. :-)


 nejužší ulička v Gamla Stan


skandinávská kafka


relax u vody


Vydržely jsme ale jen chvilku, za chvíli se do nás dala zima.


Kůň u Stadshuset stál trochu jinde.


V té kose jsme zdálky spatřily přízraky na vodě. Nevěřily jsme vlastním očím. Ti lidí se plavili na prknech podobných serfu. Mají můj obdiv. Taky bych si to chtěla zkusit. Ale raději ve větším teplu.


Stockholmská Stadshustornet už měla otevřeno. Měly jsme štěstí, protože otvírali poprvé 1. května. Takže přijet o trochu dřív.. už bychom se nahoru nedostaly. 



Že by taky do Stockholmu přišlo jaro? Zdání klame.. jedná se jen o vzácnou chvilku, kdy mezi mraky vykouklo sluníčko. Tulipány tu mají sice nasázený docela hodně, ale chudinky, drží se zuby nehty. Přesto se mi ten pohled na květiny velmi líbil.



čínský pavilon v Hagaparken aneb objevujem Stockholm pěšky a navečer


 Ptáka na nádraží jsem pozdravovala a pohladila i za Terku. S mamkou jsme si pak důkladněji prohlížely ono zábradlí a uznaly jsme, že je to mistrovské dílo plné zvláštních výjevů. Dřív jsem si tu mříž tak dobře neprohlédla.



Do Umeå jsme se s mamkou rozjely v neděli ve 21.15. Koupila jsem ve Stockholmu lístky na žlutý autobus Ybuss. Překvapilo mě, že ten bus nakonec měl barvu bílou, ale mamka zůstala klidná. No jo, pro ni tu bylo všechno nové, kdežto já jen pozorovala rozdíly. V autobuse mamka začala zezačátku trochu panikařit, asi to bylo tím, že jsme se najednou začaly vzdalovat od civilizace a mířily dál na sever. :-) A nebo to bylo tím, že se mamka potýkala se švédskou větou, kterou jsem jí nadiktovala. Učila se ji nazpaměť. "Tack så mycket att ni har tagit hand om min dotter två år sedan." Mamka ji chtěla říct Andersovi a Gunille, až se shledáme. Chtěla jim poděkovat za to, že se tu o mě před dvěma lety starali. A každý mi dá určitě za pravdu, že nejlépe se to přeci jen poslouchá, když vám někdo něco takového řekne ve své mateřštině.

Mamka tu větu nakonec řekla krásně, bez zádrhelu a bez chyby. Ale ne na prvním setkání. V Umeå naštěstí nebylo o tolik chladněji než ve Stockholmu. Dokonce svítilo sluníčko. Při cestě tam i zpátky jsme důkladně poznali autobusové nádraží a úschovné skříňky. Nachvíli se z nás stali bezdomovci. Do hostelu se totiž přicházelo až k večeru a check out byl už ráno.
Naše první shledání s Andersem a Gunillou proběhlo u YMCA hostelu. Přišli jsme takřka ve stejnou chvíli. Vzpoměnal jsem si na situaci z Åland, když si oblékli dobové čepice. Měli podobný vznešený výraz. Vůbec se za ty dva roky nezměnili. Připadali mi úplně stejní. Mamka se jim představila a šli jsme do bufetu v YMCE. Mohli jsme si nabrat jídla, kolik chceme, jednalo se o "švédský stoly". Povídali jsme si o tom, co nám život nadělil, o novinkách a věcech nám dobře známých. Hlava mi šla z toho trochu kolem, protože Anders se snažil na mamku mluvit německy, když zjistil, že mamka a angličtina nejsou moc dobré kamarádky. Gunilla zas neuměla německy, tak mluvila anglicky, občas sem tam německé slovíčko. A já jsem s nimi mluvila švédsky, přičemž jsem mamce překládala ze švédštiny a ona odpovídala v němčinině. Takže z toho byl hotový jazykový dýchánek. Ale myslím, že jsme si celkem rozuměli. A mamka dokonce s Gunillou zavedla řeč o dyslexii na vysoké škole.

Další naše setkání proběhlo hned následující den v úterý ráno. Anders s Gunillou nás pozvali na snídani. Předali jsme jim dárky, které jsme přivezli z Čech a oni obdivovali mamku, že se s tím táhla takovou dálku. Řekla jsem, že moje mamka je silná žena. :-D 
Posnídali jsme přesně tak, jak jsem posnídala já před dvěma lety, když jsem k nim přijela jako couchsurfer a vyjukaný nastávající student Umeå universitet. Místo talířků používají ozdobená prkýnka a Anders si opět dával na chleba s máslem a sýrem marmeládu. Hned jsem ho napodobila. A Gunilla mi řekla, že na ten druh chleba, který jsem si vzala, se to nedává. Měla jsem totiž takový ten pita chleba. Ale Anders prý, že je to jedno, že taky můžu. :) Takové jsou švédské chutě. Mamka se naučila používat zvláštní nůž na sýr. Já už věděla z dřívějška jak na to. Málem jsem si nevšimla, že u nich doma přibylo menší piáno. Gunilla se začala učit hrát na piáno. Má i učitele. Vyprávěli jsme si o představení, na které nás Anders pozval. Říkal mi trochu, o čem to bude. Taky nám oznámili tu obrovskou novinu, že se budou defintivně stěhovat z Umeå do Uppsaly. Prý hlavně kvůli tomu, že to budou mít blíž na chalupu na Ålandy. Pořád tu ale budou mít za kým se vracet, jejich děti žijí v Umeå a jistě tu mají i přátele. Jen Anders bude muset skončit se zpíváním ve sboru. Snad si v Uppsale zas nějaký najde. Sbory jsou ve Švédsku hodně populární, tak tam jistě nějaký je.

A v chodbě mamka konečně dostala příležitost říct tu svoji větu. Řekla to krásně a Anderse s Gunillou to moc potěšilo :-) Objali nás. Rozloučili jsme se. A bylo to vlastně poslední naše společné rozloučení. Pak už jsme viděly s mamkou jen Anderse, jak zpívá ve sboru během představení.

Dalším důvodem, proč jsme se vydaly s mamkou do Umeå, bylo to, že je toto město letos hlavním kulturním městem Evropy. Koná se tu spoustu doprovodných akcí a slavností. Jednou z nich bylo Norrländsk passion. Odehraje se postupně na několika místech ve Švédsku. Jen doprovodný sbor se změní, každé město má totiž svůj vlastní, a tak se toho využije.
Hra trvala víc než tři hodiny. Obsahem byly tři na sobě nezávislé příběhy- v call centru, v malé vesničce nedaleko polárního kruhu a ve Stockholmu. Rozuměla jsem tak 70%. Ale vlastně ani Švédi nepochopili ten konec, vlastně to ani nebylo tak důležité. Podle mě byl důležitý situační humor, a pak také hudba. Kromě sboru se tam také zpívaly sámské písničky a přišli i samotní Sámové, kteří nám je zazpívali. Zpíval se i tzv. joik z Laponska. Bylo to jedinečný zážitek, poprvé jsem zašla do divadla ve Švédsku. Mamce jsem se to snažila o předstávce překládat. Ona se spíš soustředila na výrazy a pohyby herců a jestli nespadnou do díry mezi pódiem. Snažila jsem se jí přiblížit švédštinu k němčině, spousta výrazů je tam stejná, akorát se jinak vyslovují.
S Andersem jsme o přestávce postály a dozvěděly jsme se, že následující den odjíždí na Ålandy.  Už v pět ráno, aby stihnul trajekt.! Jede tam zasázet první sazenice a rostlinky. Gunilla pojede za ním příští pátek. Poděkovaly jsme mu za skvělý kulturní zážitek. Anders říkal, že to bylo jeho poslední vystoupení se sborem v Umeå.. Rozloučily jsme se a vydaly se mrazivou bílou nocí na hostel.

Ve středu jsem se potkala s Janou. Je to Češka studující v Umeå mezinárodní obchod. Dodělává si bakaláře a plánuje si tu udělat i magistra. Měly jsme na sebe štěstí a potkávaly jsme se na univerzitě náhodně, i když jsme měly na sebe i čísla. Jana je v Umeå už dávno zabydlená, jako doma.. Říkala mi, že píše bakalářku ve dvojici s klukem ze Srí Lanky. Hustý! Něco takového u nás by nebylo možné. A tady to od nich prý dokonce vyžadují! Daly jsme si sraz a hoďku povídaly v café Lindell. O stážích, o studiu.. Jana je člověk, který se v životě určitě neztratí. Je podnikavá a se vším si ví rady. Aspoň tak na mě působí. Před dvěma lety jsme se ani tolik nebavily. Dala mi spoustu tipů, kam v Umeå zajít, na různé stránky ohledně švédštiny a Švédů.. a taky mi nabídla, že mi půjčí kolo. Další den mi ho přivezla ke škole. Nakonec to kolo využila mamka, já si půjčila v půjčovně větší, takové kochací. Nemusela jsem se vůbec hrbit. Úplně jsem se do něj zamilovala. Mělo světle žlutou barvu.

Mamce jsem ukázala Mariehem, univerzitu a ve čtvrtek jsme podnikly okružní jízdu kolem Nydalasjön. To jsem mimochodem nikdy kolem dokola neobjela. Až teď. Foukal celkem vítr, ale měly jsme slunečno. Náš poslední český chleba dostaly kachny. Mamka je do všech švédských kachen blázen. Jen kdyby tu nebyli ještě ti otravní rackové.

Mimochodem se musím pochlubit, že jsem v Umeå našla 6 kešek. Takže jsem svou sbírku zaokrouhlila na krásných 20. Vím, je to málo, ale stejně mám velkou radost, že se mi úlovky rozrostly. I mamka pomáhala hledat. Jedna keš byla rozbitá, to se mi stalo poprvé. Asi díky nedaleké stavbě. Na kolech jsme s mamkou zajely také do úžasného obchodu jménem Willy:s a do sekáčů. Willy:s.. to je švéský ráj, kde můžete zasytit svůj hlad po dnech strádání. :-) Nakonec jsme objevily čtyři sekáče. Dva nové pod Ålidhemem. Libovaly jsme si v tom, že se tam dá najít opravdu úplně všechno.! Něco takového u nás nemáme. Švédi tak tráví i volné víkendy, berou to jako společenskou událost. My jsme si dokonce daly s mamkou v jednom sekáči i fíku. :) Jeden měl totiž otevřeno jen 3 dny v týdnu, a tak jsme se do něj vypravily v sobotu, když bylo ošklivo. A vyplatilo se.

Ze Švédska jsem si přinesla hned několik úlovků. Všechny za hubičku. U nás by stály podstatně víc. Ve Švédsku platí jedno pravidlo: co je nové, to je drahé. Co je starší a použité, je hodně levné. Mamka taky neodolala a pár věcí si přivezla. A jaké že to jsou mé úlovky? :-)
Knižní: Hur ska det gå för- Pelle Svanslös
           Dödens hus- Lisa Taylor
           Snömannen - Jo Nesbo(u nás by to klidně bylo za 400,- .. v Umeå bazaru jsem to koupila   v   přepočtu  za 30,-!!)
           En man som heter Ove- Fredrick Backman(dárek od Marušky a Jana, prý je to dóst vtipná kniha)
Oblečení: 4 sukně s různými vzory(květovaná modrá, kostičkovaná modrá, červená s kytkami a oranžová s kytkami), mikina bílo-černo-filová
prstýnek
5 DVD se švédskými filmy( dárek od Daniela)
rukavice z amryshopu, stejné se mi povedlo před více než rokem ztratit

Ve čtvrtek jsme se vydaly s mamkou do Västerbottens museum. Před dvěma lety bylo zavřené, a tak jsem se těšila, že si ho konečně prohlídnu. Asi nejvíc mě zaujala místnost, kde bylo vystaveno nepřeberné množství lyží. Mezi nimi i prý údajně nejstarší lyže na světě- staré víc jak 5000 let. Pak jsem se taky protahla tunelem, který znázorňoval, jak to vypadá v podzemí Umeå. Moc se mi tam líbilo, muzeum je udělané interaktivně. Taky jsme s mamkou shlédly film o pravěkkých malbách na skalách. Jak je možné, že ty barvy jsou doteď taky syté? Žádného mamuta jsme na obrázcích neviděly, zato sobů tam byla spousta.

Pátek byl ve znamení vody. S mamkou jsme si šly dopoledne zaplavt do IKSU. Přesně tak, jak jsem chodila tehdá, když mi Michael půjčoval svou kartu. Ten bazén je největší plavecká rozkoš široko daleko. Plavali jsme tam všehovšudy jen čtyři, a pak i tři. Neodolaly jsme ani bubbelpolen a vlezly jsme i do sauny, která se od minula trochu zmenšila. V samotném bazénu jsem plavala hodinu a čtvrt. Měla jsem úplně zrohovatělou kůži, ale tak strašně se mi nechtělo ven.. Hrála tam jako dříve hudba.. a venku padal déšť. Bazén patří rozhodně k těm nejkrásnějším zážitkům, které jsme tam měly.

Ten samý den jsme se sešli také s Maruškou a Janem. Kousek od našeho hostelu je řecká restauračka, kde jsme si daly symbolicky ten nejmenší kousíček koláče, který tam byl. Stejně to bylo drahé. Ale kde jinde se sejít, když leje? Už tam seděli. Poznala jsem je hned přes sklo. Ani oni se od minula vůbec nezměnili. Možná se trochu ještě víc Švédům oddálili než dříve. Jan jako vždy hodně kritický ke Švédsku a všemu švédskému, Maruška  ho trochu umírňuje, ale i ona nám odhaluje úskalí, které tu pobyt na severu zajisté má. Jan prý už nemluví skoro vůbec švédsky. Od té doby, co mají satelit, tak zavře dveře od bytu a tím u nich doma končí Švédsko. :-) Maruška přijde do kontaktu se Švédy v nemocnici často. Vypráví nám o zdravotnictví, o školách.. o tom, jak se ze swingu stal byznys a jak už na něj nechodí, protože je nehorázně drahý. Překvapuje mě to. Takže teď už bych si asi jen tak nezatancovala jako tehdá. Škoda, že jsem se trefila zrovna do doby, kdy se v Umeå nekonala žádná tančírna. Aspoň vstup na tančírnu je prý snad trochu levnější. Na druhou stranu jsou Maruška a Jan rádi, že tu mají čas i na svoje koníčky a že nepadají "na hubu", jak se říká u nás v Čechách. Paradoxně se vyplatí pracovat ve Švédsku méně, tak na 75%. Když pracujete hodně, máte vysoké daně. Navíc Švédi prý jsou toho názoru, že když se pracuje pomalu, tak se pracuje dobře. Otázka je, jestli je to správný postup i třeba při zachraňování života.
Každopádně nám Maruška s Janem říkali, jak to chodí tady v Umeå, ve Stockholmu je to zase jiné. Umeå je prý poslední město, kde se např. nachází neurochirurgie. Dál na sever už nejsou tak dobře vybavené nemocncie. Praktický lékař tam musí ovládat spoustu dalších výkonů.. a nejtěžší případy se svážejí na jih vrtulníkem. Drsné.

Moc nepršelo. Původně jsme chtěli piknikařit u moře, ale kvůli zimě jsme to odložili. Maruška s Janem nás ale přeci jen k tomu moři vzali. Ucítili nejspíš tu naši touhu spatřit moře. Šli jsme asi půlhodinový okruh v lese. Jeli jsme do části, která se jmenovala Strömback. Moře jsme tedy spatřily, i když za deště, na některých místech to fakt hodně fičelo. Pláž byla opuštěná, prý je odtud jen 60km vzdálené Finsko. Je to nejužší místo mezi Švédskem a Finskem. Prošli jsme se i k domku pro rybářský klub a k sauně. Ani jsem neslyšela moc šumění moře. Spíš jen déšť. Voda v moři taky nebyla vůbec slaná. Ale to jsem ani nečekala. :-) Když jsme procházeli divokým lesem, bylo to lepší, tolik nefoukalo. Krajina mi zas připomněla film Ronja, dcera loupežníka. Jan nás upozornil na podivně narostlý strom. Zřejmě se zlomil, ale pokračoval v růstu dál, a pak se znovu narovnal. Zvláštní, co příroda všechno dokáže..
Maruška a Jan se shodli, že je lepší zima, protože v létě je v Umeå strašně moc komárů. Oba jsou rádi, když můžou jet ale na dovolenou i někam jinam..v Umeå si teď našli nový koníček- rybaření.
Byla to fakt od nich oběť s námi k tomu moři jet. Moc si toho vážíme. Mamka byla velmi ráda, že jsem ji s nima seznámila. Maruška si v poslední chvíli vzpomněla na knihu, kterou mi chtěla dát. Prý je psaná v jednoduché švédštině a je fakt dobrá. Rozloučili jsme se s nimi, poděkovali.. doufám, že se někdy zas uvidíme. Nevím, jestli spolu půjdem ještě někdy na swing. Třeba u nás v ČR. A nebo zas někde u moře. Vidět ty dva v ČR by byl pro mě velký nezvyk. Do Umeå tak nějak patří. I když se prý nechystají natrvalo v tomto kraji usadit. Spíš na jihu Švédska. I na ně je tu moc velká zima..

Mamka si popovídala ještě pěkně s Janou, taky měly spolu hodně společného ohledně učitelství. Popřály jsme Janě, ať se jí daří dál ve škole. Doufám, že se uvidíme na Vánoce. To jezdí Jana domů do Prahy. Už loni byl sraz lidí, kteří byli v Umeå. Hlavní org byla Jana.

Z lidí ze školy jsem se viděla s vedoucí germanistiky. Potkaly jsme se náhodně na chodbě a mluvily jsme spolu, světe, div se, švédsky. Sice jsem její švédštině ne úplně rozuměla, mluví hodně rychle, ale bylo to milé. Opět se mi připomnělo ono zadržení dechu, které není k vidění na jihu Švédska. :-D U této paní je to ohromně poznat. Pak jsem také napsala e-mail své učitelce na literaturu, kterou jsem měla moc ráda. Do druhého dne mi odpověděla a sešly jsme se v café Lindell, kde jsme vzpomínaly na školu a na studentky, které chodily na kurz tehdá se mnou.  Jedna němčinu nedokončila a šla pracovat do Norska jako zdravotní sestřička. Bydlí ale ve Švédsku, aby ušetřila za nájem. Druhá studia dokončila a stala se z ní učitelka. Nebydlí ale v Umeå, tuším, že Öviku. Na třetí jsme si nemohli vůbec vzpomenout. Dozvěděla jsem se, že ta má dřívější lektorka pochází z Bonnu, že se do Německa každý rok vrací za příbuznými. V Praze byla asi před 30 lety.. stejně jak Anders. Říkala jsem, že se určitě spousta věcí změnilo, připadá mi, že tu vidí hodně Švédi ČR jako pořád dřívější Československo. Ptala jsem se na bakalářku a na germanistice se učitě nesmí psát ve dvojici, takže pravidla jsou na každé fakultě v Umeå jiné. Povídaly jsme si v němčině. Říkala jsem jí o svém plánu jet studovat do Magdeburgu. Při loučení mi řekla, že až zas pojedu do Umeå, tak u ní klidně můžu přespat, má doma pokoj pro hosty. To je báječná nabídka, velmi si toho vážím, že na mě tato lektorka nezapomněla. Přála bych si, abychom zůstaly pořád v kontaktu. Je vidět, že na mě na germanistice nezapomněly. I učitelka na jazykovědu si na mě vzpomněla, s tou jsem se ale jen pozdravila, s tou jsem moc nemluvila. Nyní mají na němčině asi 10 studentů. Což je na Umeå prý celkem dost. No jo, kdo by se ze Švédů chtěl učit německy? Švédsku vládne angličtina.

           S Gunillou jsme se chtěly pak rozloučit ještě v sobotu večer. Jenže nebyla doma. Šla jsem tam za ní sama těsně před odjezdem našeho autobusu, ale pořád nikdo nebyl doma. Škoda, ale chápu, že kvůli nám nemohla měnit svůj program. A tak jsem se otočila, naposledy si prohlédla teplou malbu uvnitř jejich domku, naposledy jsem otevřela zelená minivrátka a řekla zelenému domku, kde to všechno před dvěma lety začalo, sbohem.

Co se změnilo v Umeå od té doby, co jsem tam nebyla?
- přestavba Humanisthusetu, ještě nedoděláno, dříve jsem tam měla výuku, teď je z velké většiny zavřený a kabinety učitelů přesěthovány do KBC domu
-Västerbottens museum je otevřené
-bydlení přes řeku na Vintergatan:-ten dům byl přestavěn a uzpůsoben tak, aby se tam mohly pohybovat děti, stala se z něj školka, takže už bychom tam bydlet nemohli, modrá barva domu zůstala, ale vchod je trochu jinde a jedna stěna je bílá, dále je kolem celého domu plot
-spousta lidí v Ybusse cestou ze Stocholmu do Umeå, byla jsem překvapena, protože vždycky když jsem jezdila, tak byl bus poloprázdný a mohla jsem si zabrat 2 sedačky na spaní
- u jezera Nydala je dlouhé molo a vede skoro až "doprostřed"(u pozorovatelny polární záře)
- v centru se hodně staví nových budov, jedna budova byla stržena- před kostelem, přibyl např. nový obchodní dům UTOPIA
- prý swing hodně podražil, za 2x3hodiny lekce 800SEK.. to je nevídané!!!!
- sauna v IKSU je menší, původní vchod uzavřen, asi proto, že se nevyplatí vytápět tak velkou místnost, možná tam nechodí tolik lidí
- Anders s Gunillou se stěhují v září natrvalo do Uppsaly, už nebudou bydlet v Umeå



můj "dům snů"vypadal poněkud neupraveně


Tady jsme s Katharinou běžkovaly. Ten potok byl celý pod sněhem. Teď jsme tam neviděly ani žádnou kachnu.


moje okno :) .. teď tam bydlel někdo jiný.. ta ubytovna se ale nezměnila, vše nejspíš při starém.. i když vevnitř jsem nebyla..


 Pohled z mého okna. Vždy tam bývala hrouda sněhu..


 Humanisthuset se přestavuje.



 kolem kampusu


 Že by náznak jara? Vzadu znak univerzity-polární záře. Na té dřevěné rampě se dalo krásně slunit.


 Mně dobře známá cesta z centra na univerzitu.(Storgatan)


plakát na divadlení představení


u Nydalasjön


nové molo u pozorovatelny polární záře









o den později, to už bylo slunečno


Takhle jsme jezdily. 


kolem Nydalasjön


 Chyběly nám jen plavky.. :)


 naše vozítka



 kachny si pošušňaly na českym chlebu a mamka je spokojená, že udělala dobrý skutek :)


 Konečně jídlo!




z Västerbottens muzea


mé druhé bydlení v Tegu, nyní je tu školka..



  s Maruškou a Janem u moře


s mamkou







 podivně zahnutý strom


 máma dělá zápis do logbooku..ale tu keš jsem našla já ;)


 Jednoho jarního dne před dvěma lety se tu konala swingová tančírna.. bude i letos?


Stadsliden a nemalé zbytky sněhu



les jako z pohádky



Mávám Ti, Švédsko!



Ačkoliv byl květen, zažily jsme s mamkou ve Švédsku snad všechno možné počasí.. od sluníčka přes mrholení, slejvák, sněžení ..až po mráz. Myslím, že nám počasí až na dva dny přálo. Musely jsme trochu vrstvit, ale zima nám ani nebyla.  
Jsem tak ráda, že jsem se opět mohla do této země podívat. Je to jako bych se vracela do svého druhého domova. Měli jsme štěstí, že jsme ještě potkali Anderse a Gunillu, že už nejeli na Ålandy. Viděla jsem Janu a Marušku s Janem a své učitelky. Na druhou stranu jsem se nepotkala s Erika ze swingu(minuli jsme se jen o týden- pracuje v Norsku), ale aspoň jsme si zavolali. Nepotkala jsem se také s dalšími lidmi jako je Matiss, Katharina, Loic..Suina, Ryu, Judith, Tanja, Johan, Mohsen, a taky chlapík z Bolívie, Eva.. a další.. Tito lidé mi v Umeå chyběli. Vím, že jsem tam byla teď jen na krátkou dobu, ale stejně. Už to nikdy nebude takové, jako před dvěma lety. Není možné, aby se minulost na vlas stejně opakovala. Umeå bude pokaždé jiná. Jiní lidé, jinak to tam bude vypadat. Už teď za dva roky jsem si všimla několika rozdílů. Uvědomila jsem si, jak asi bude vypadat i mé současné bydliště za pár let. Třeba se taky mění, jen mi to nepřijde, protože tu neustále žiju a neuvědomuju si ty změny. Jsem na ně navyklá. Bez všech těch lidí mi připadala Umeå trochu prázdnější a teď, když odejdou i Anders s Gunillou, to bude ještě víc znát. Naštěstí svět není tak velký a většina lidí, které jsem poznala ve Švédsku žije v Evropě. Za to jsem nesmírně ráda. Suinu jsem v Číně loni navštívila a s Ryum z Japonska si píšu e-maily. Jsem ráda, že navzdory vzdálenosti naše přátelštví vydrželo. Kdo ví, třeba se sejde naše skupinka za pět let v Umeå, tak jak to již uskutenčili mí známí,co byli jinde na Erasmu.

Jedno je jisté. Příště do Umeå pojedu v červenci, a nebo na začátku srpna. Abych měla záruku, že tam bude pořádný teplo :-D


1 komentář:

  1. Ahoj Aničko!
    Tak jsem si ten Tvůj (zatím) poslední zápis konečně přečetla. Četlo se to moc hezky a fotky byly taky hezký. Úplně chápu ten tvůj nostalgickej pocit, že to tam už nikdy nebude stejný jako tehdy. Podobně jsem se cítila, když jsem jela podruhé na tu norskou farmu (ale za pár týdnů jsem ty novinky bez problému přijala za své). Důležitý je, že ve Tvých vzpomínkách to vždycky zůstane, jaký to bylo, a že jsi s těma kamarádama pořád v kontaktu :).
    Měj se hezky,
    Věrka

    OdpovědětVymazat