Zpátky "doma"

Ahoj, ahoj,
    tak jsem zas zpátky. Z našeho čtyřdenního výletu ve Stockholmu, ale i ze školy, kterou jsem dnes měla..a z Ålidhemu. Hned, jak jsem přijela, tak na mě padla spousta věcí. Dopoledne jsem musela představit našim dvěma lektorkám své seminární práce. Pak jsem jela na kole domů, už nepršelo. Uvařila jsem si jednu z osmnácti polívek, které mi rodiče poslali. Při té příležitosti jsem se pobavila s Michaelem. Vyprávěla jsem mu, jak jsme se měli ve Stockholmu, doporučila jsem mu, co určitě stojí za to navštívit.. pak jsme si povídali o tom, jak celkově probíhá náš pobyt ve Švédsku, kam se ještě chystáme.. bylo to prostě fajn. Ve tři jsem měla být zas ve škole, kolo se mi tedy opět hodilo, vzala jsem krosnu, s tím, že ji vrátím po škole Kubovi. Když jsem za ním dojela, zeptal se mě rovněž na Stockholm. Rozpovídala jsem se tak, že mě pustil na chvilku dál. Vyprávěla jsem mu hlavně o našich couchsurfrech, u kterých jsme spali. Říkal, že bude mít ve Stockholmu jen jeden den, ale snad si toto město stihne taky prohlédnout. Prý si možná přiveze kolo z Umea do Stockholmu a projede si to na kole. Kuba už vyzkoušel couchsurfing v Indii, říkal, že se mu myšlenka couchsurfingu líbí, že je to celkem bezpečné. Kdyby totiž někdo udělal nějaký problém, hned se zjistí jeho totožnost, adresa a má navždy zaracha. Sám ale ještě nikdy nikoho nehostil. Prý do Žamberku, kde bydlí, moc turistů neproudí.
         Za chvíli jsem jela na kolej, chtěla jsem si dopumpovat kolo, to zadní bylo dost vyfouklé. Ale ouha. Asi tři vteřiny jsem držela pumpičku a plnila duši vzduchem, pak se najednou na straně udělala obrovská boule, chvíli jsem čekala, co bude, nakonec se ozvalo prásk!.. a kolo bylo v čudu. Co teď? Tak jsem vyhrabala mobil a volám- komu jinému než Kubovi... Řekl, ať mu kolo přivezu. Tak jsem to otočila a šla zpátky k němu. Byl docela problém najít nějakou pneumatiku, která by pasovala k mému kolu. Ta má stará pneumatika byla už ztrouchnivělá, duše při nafouknutí vylezla ven, a proto praskla. Nakonec se Kubovi ale podařilo najít stejnou pneu u toho růžového kola- vraku, z kterého už mám řetěz :) Je to trochu jiný typ, než to mé přední kolo, ale prý to pojede nyní rychleji. Ještěže tu Kuba je, za odměnu mu něco upeču. Myslim, že by se málokterej Švéd snížil k tomu opravovat kolo. Kdo ví, jestli by to uměl. Snad mi kolo bude zas nějaký čas sloužit.
             Když jsem jela od Kuby domů, akorát houstla mlha. Kabát jsme měla pokrytý bílou pavučinou a na mé kočičí tašce byl velký cákanec od bahna. Co se dá dělat. Blatník asi úplně nepomáhá, ale hlavně, že se člověk přesouvá díky tomu kolu rychle.
                  Je tu zima, tedy na koleji. Venku mi připadá celkem teplo, asi 4 stupně. Ve Stockholmu jsme s Terkou spaly u lidí, kteří měli doma teplo. Byl to pro mě nezvyk. Z noci na dnešek jsem proto spala se dvěma páry ponožek, v teplákách a tlustým svetrem přes noční košili. Počasí je tu škaredé, prší. Hlavně ale že nesněží. Snad už ten sníh mizí konečně nadobro. Zítra mám volno a sejdu se s Katharinou. A taky s Tanjou. Budu je zpovídat ohledně německých zvyků. Těšte se na články o Stockholmu. To bylo něco!

 Mám už foťák, jupí! Tady vidíte pohledy, které jsem dostala od svých blízkých(zleva od Amélie, Beccy, Amélie a Petry)..Za nimi mizící sníh.

 

P.S. Objevila jsem úžasnou písničku.. poslouchám ji před usnutím :-) Jak se vám líbí?

Od rána až do večera ve škole

Čaute,
   tak se nám to blíží, už jen jednou se vyspím a pojedu do Stockholmu. Jupí! Nechápu, jak někoho může balení otravovat, já se naopak začnu při přípravách na cesty ještě víc těšit. Jak se máte? Jaké je počasí tam u vás? Tady to vypadá jako ve sněhovém království, teď ke konci dne vysvitlo i sluníčko a když jsem si vařila polévku, musela jsem se chvíli pozastavit nad těmi paprsky, co prosvítaly mezi kmeny stromů. Ty obrovské haldy na parkovištích mě ale dnes šokovaly, tohle jen tak rychle neroztaje..
       Dneska jsem psala test ze syntaxe. Už jsem naštěstí věděla, že musím jít do speciální budovy, která je mimo školní areál. Takže jsem dokonce přišla včas :-) Opět se mnou psala písemku spousta dalších lidí. Test mi připadal tak středně těžký, nevím, netroufám si ani říkat, jaký pocit z toho mám. Jen mi připadalo, že se ptali hlavně na různé texty, měli jsme přetvořit věty a souvětí, atributy a zpodstatnělá jména. Nebylo tam zas tolik faktických otázek, které vyžadují nabiflování se nazpaměť. Člověk ale musel vědět všechny názvy pro větné členy, druhy vět apod. v němčině. Nu uvidím, jak jsem to zvládla. Po testu jsem si šla sníst oběd, pak jsem se usadila na měkkou sedačku v knihovně, otevřela notebook, napsala pár zpráv a stáhla si film The Butterfly Circus. Asi po dvou hodinách jsem se přesunula ke stolku, tam jsem ještě doladila svou prezentaci na Schweden im Blickpunkt. Našla jsem ještě chvíli, abych si snědla zvláštní čokoládový zákusek z Coopu. Chutnal mi ten krém, který byl nahoře. Mňam. Pak jsem šla na výuku, bylo nás tam asi deset, já jediná z neněmecky mluvící země. Snad se jim má prezentace o Wilhelmu Mobergovi líbila. Jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tohoto autora. Dokonce i ukázka ve skriptech se mi četla dobře. Švédští vystěhovalci, to bylo hlavní téma. Asi před sto padesáti lety byl ve Švédsku velký hladomor, nedařilo se nic vypěstovat, spousta lidí umírala na hladomor. A nebo na to, že se po několika měsících "normálně najedli". Třeba děti neměly vůbec ponětí, co se může stát, když sní plnou mísu kaše, která patří celé rodině.
           Teď navečer jsem hodně skajpovala, skoro jsem ani nestihla pověsit prádlo z pračky. Teď se jdu ještě umýt, dočíst pár stránek z "Vargen" a hurá do postele. Zítra vstávám ve čtvrt na pět.

Do úterka tu nebudu, mějte se krásně, kéž bychom narazily na samé dobré lidi a společně si to pěkně užily. Stockholmu zdar!

Copak asi dělají mravenečkové...? Tehdá jsme je přistihli při tom, jak si opravovali své obydlí. Ale teď? Zřejmě jsou zase pod sněhem..

Krátké filmy a jiné záležitosti

Zdravím,
      dnešek mě nějak vyčerpal, asi je to tím, že jsem jezdila dost na kole. Jsem ráda, že jsem to stihla skoro všechno oběhnout ještě za sucha. Když jsem se probudila, za okny byl slyšet takový zvuk, že jsem nevěděla, jestli je to déšť, sníh, či jen vítr. Naštěstí to byla jen ta třetí varianta. Po snídani jsem se hned oblékla a vyrazila. Konečně jsem našla čas na to, abych se přihlásila na migračním úřadě. Nechala jsem to skoro na poslední chvíli, když pobýváte ve Švédsku více jak tři měsíce, měli byste se tam přihlásit. Venku nikde nikdo, zato když jsem vyšla do prvního patra, čekalo tam tak třicet lidí různých národností.. Víc jich ale asi žádalo o azyl. V budníku byla spousta dokumentů, vůbec jsem netušila, který mám vyplnit. Nakonec jsem ale našla papír, kde bylo napsáno povolení k pobytu pro studenty, tak jsem to vzala a doufala, že mě s tím nepošlou pryč. Ještěže jsem si vzala číslo na čekání ve frontě hned na začátku, jinak bych tam čekala ještě hodně dlouho. I tak mi to trvalo nejméně hodinu.. vyplnit všechny ty kolonky.. když jsem byla hotová, byli přede mnou už jen čtyři lidi. Nechápu, proč je třeba zajímalo, jestli je můj bratr ženatý :-D Paní u přepážky byla hodná, říkala, že jsem si vzala trochu jiný dokument, ale že ho taky přijmou, není to problém. Ani jsem nakonec nepotřebovala speciální potvrzení o tom, že mám stipendium, Michaelem mě strašil, jak je to důležité. Podepsala jsem jen, že mám své vlastní finance a tím to skončilo. Jela jsem ještě nakoupit do Willy:su, musela jsem toho přeci využít, že jsem v blízkosti toho levného obchodu, ne? Udělala jsem si nějaké zásoby brambor a chleba. Pak mě čekala zas cesta zpátky.. na kolej jsem dorazila před polednem, rychle jsem si udělala polévku, ale za chvíli jsem musela zas jet.. tentokrát do školy.
          Lunchfilms už běžely a já dokonce přišla o půlku filmu. Tentokrát jsme se dívali na Butterfly Circus, je to krátkometrážní film, ale měl by být během několika let dokončen. Už jsem o něm něco slyšela, nebo mi aspoň ti herci připadali dost povědomí. Škoda, že jsem přišla o ten začátek, to, co jsem viděla, se mi líbilo. Vystupovali tam dva muži, jeden samé svaly, druhý bez rukou a bez nohou. Ten silný učil toho slabého, jak se naučit se svým handicapem žít.. že nemá jen tak něco vzdávat a vůbec.. že stojí za to žít  Určitě si ho stahnu a podívám se na něj, mají ho na uloz.to .  To mi připomnělo, že jsem vám ještě nevyprávěla o minulém lunchfilm, který se konal před čtrnácti dny. Filmy se promítaly dva. Tentokrát byly oba dva legrační a končily dobře, člověk z nich neměl depku =) Ten první vyprávěl o dvou sousedech, jeden starší, druhý mladší, jednou se rozhodne ten starší tomu mladšímu pomstít, protože mu chce oplatit žert, který si na něm ztropil ten mladší muž v dětství. Házel šipky a jednou hodil tak, že šipka vyletěla z okna a zapíchla se přímo tomu sousedovi přímo do ... hádejte kam.. :) A tak si ten starší muž usmyslí, že svého souseda zabije. Má pistoli a ve výtahu mu ji přiloží k hlavě. Ten druhý muž je překvapen, na žert z dětství si už skoro nepamatuje, prosí svého souseda, aby ho nezabíjel tak krutým způsobem. Ten ho nakonec vezme do kufru svého auta. Jedou, ale kam? Toho muže napadne zabít svého soka jiným způsobem.. šipkou.. stejně tak, jak mu to udělal soused před mnoha a mnoha lety. V lese, kde nikdo není, mu nakreslí na spánek kolečko, do kterého se má trefit, poodejde, zamíří a .. Jenže ten živý terč zase prosí.. padá na kolena, nechce být zabit. Nebudu vás napínat, dopadne to tak, že se z mužů stanou kamarádi, v hospodě, kde se oba opijí, se sblíží, doprovodí se domů a smluví si sraz zas na další den. Zajímavé je, že ten "vrah" je malé drobné postavy, ale "obět" je obrovský, tlustý chlap v teplákové soupravě.
                 Oceňuju nápad.. myšlenku toho druhého filmu. Každý den čekají nějaké babky na autobusové zastávce na autobus, v čekárně je umístěn billboard s mladým svalnatým chlapem, který leží v posteli a má v ruce šampaňské. Jedna ta babka se na toho chlapa dlouho dívá a on se najednou pohne. Obživne a zve ji k sobě :) Babka je v sedmém nebi. Doma se pak češe a maluje, aby se tomu muži líbila. Je do billboardu úplně zblázněná. Taky se jí jednou zdá sen o tom, že je s tím mužem společně na tom plakátu a popíjejí šampaňské. Její sen se asi nějak odrazí do skutečnosti, když to ráno přijde na zastávku, má ten chlápek z billboardu u sebe ženu, která je té babce dost podobná. Usmívají se a jsou spokojení.
              Tak to byly lunchfilms. Myslím, že pořádat něco takového je dobrý nápad. Škoda, že to u nás v Brně nemáme. Kuba mi předal ve škole batoh, takže jsem už připravená na to sbalit se a vyrazit do Stockholmu. Po promítání jsem se učila ve studovně syntax, od tří jsme měli švédštinu, kde jsme se taky chvíli dívali na film Vi hade allafal tur med vädret. Byla to komedie o švédské rodince, která jede na dovolenou. Připomínalo mi to něco jako dovolená u moře z filmu Chobotnice z druhého patra.. Během švédštiny se venku zatahlo, začalo sněžit a doteď nepřestalo. Když se podívám z okna, je tam vánice, tráva ani chodník nejsou vidět. Cestou ze školy jsem musela kolo tlačit, když jsem dorazila na kolej, vypadala jsem jako sněhulák, sníh mi zamrzl na kabátě a prsty jsem skoro necítila. Občas mi připadá, jako by tu zima předávala žezlo ne jaru, ale podzimu. Teď to ale na podzim nevypadá, první, co se mi vybaví, když se podívám z okna, jsou Vánoce.
            Včera jsem byla u Anderse a Gunilly pro spacák a dozvěděla jsem se, že se za tři neděle stěhují na Åland. Budou tam až do září. Překvapilo mě to, budou mi tu moc chybět.. třeba se mi je ale podaří v červnu ještě navštívit. Gunilla už má sundanou sádru a s rukou pomalu cvičí. Ukazovali mi rostliny, které si s sebou budou brát na chatu, těší se, až budou moci pracovat na zahradě.  Já mám zítra zkoušku ze syntaxe, tak se jdu na to ještě podívat..

 Olofsfors.. to bylo ještě hezky..

Tady se zpracovává železná ruda..

Dřevěná kombinace s těmi cihlami mi připadá trochu zvláštní.

Těžba je tu prostě to nejdůležitější.

Já létám :-)

Hola hej,
  dobré ráno, vespolek! Tak jsem se probudila v celkem unaveném stavu, jako bych byla po flámu a přitom je mi fajn. Včerejší swing, to byla jízda. To byla rychlost! Nejdříve jsme měli lekci, kde opět učili základy. Já už to všechno znala, ale vůbec mi nevadilo si to zopakovat. Swing jsem netancovala nejméně měsíc, naštěstí jsem to skoro vůbec nezapomněla =) Lekce probíhala v angličtině, jeden z lektorů byl zřejmě cizinec. Poté se zhaslo, zapálily se svíčky na stolech a mohla se rozjet volná zábava. Hrál nám k tanci i poslechu živý orchestr Ruths orkster. Spousta lidí měla oblečení vyhrazené právě pro tuto speciální příležitost, připadala jsem si občas jak v jiném století.
       Trochu jsem vyhlížela Marušku s Janem, ale oni pořád nikde. Nepřišli. Ale po dlouhé době jsme se viděly s Evou, společně jsme si daly fíku a dlouho jsme si povídaly. Samozřejmě, že ve švédštině. Občas to byl oříšek převést to, co máte v hlavě v češtině, do švédštiny. Ale vždycky se mi to podařilo nějak opsat, dvakrát jsem použila anglické slovíčko. Eva říkala, že tancovat moc nechodí, že je pořád v práci. Prý jsou v Umea taky švédské folklórní tance, to mě zaujalo, říkala, že to zkoušela a prý to bylo super. Podívám se na internet, ráda bych si to tu taky vyzkoušela. Mají tu hodně svých speciálních tanců, nejznámější se jmenuje polska. Evina kočka se doteď domů nevrátila :( Prý je možná mrtvá, nebo si našla nového pána. Snad je to ta druhá varianta. Ještě má jednu- tu jsem u ní viděla, když jsem byla u Evy na návštěvě. Té se daří dobře.
         Ten večer jsem hodně tancovala, myslím, že tentokrát hráli víc rychlejších písniček. Co člověk, to jiný styl, snažila jsem se uvolnit a poddat se hudbě. Byli to převážně lidé, které jsem znala už zdřívějška od vidění. Třeba ten chlapík z Bolívie.. říkal, že má rád tango, jestli prý tancuju tango?.. to moc nemusím. Ale zas mám ráda jive, cha-chu, walz, valčík.. Prý je tu ve Švédsku už jedenáct let! Do Bolívie skoro vůbec nejezdí, naposledy tam byl před čtyřmi lety. Zajímalo by mě to, jaké je to v Bolívii.. K tanci jsem vyzvala holku, o které jsme věděla, že taky leadruje. Zase jsme měli štěstí na rychlé písničky, chvíli mi připadalo, že letím.. jako na řetízkáči :)  U stolu se se mnou dali do řeči dva starší pánové, ptali se, odkud jsem, jak moc umím švédsky.. jeden si mi stěžoval, že když byl v Praze na swingu, nemohl si přečíst nic o lekcích na internetu, neměli tam totiž anglický překlad. To mě překvapilo, musím to teď zkontrolovat, není přeci možný, aby to měli jen v češtině, když do Prahy proudí tolik cizinců. Brno znají Švédi spíš jen z doslechu, neumí si ho s ničím spojit.. asi jak já dřív Göteborg, nebo Linköping. Ví, že něco takového existuje, ale nic víc.
         Taky jsem hodně tancovala s Erikem, minule na swingu dost fotografoval, je to takový silnější usměvavý chlapík. Říkal, že odmalička žije v Umea, nyní hledá práci. Po Evropě skoro vůbec necestuje, prý už byl v New Yorku, v Indii a ještě v nějaké jedné exotické zemi. Ale ne kvůli cestování, prý tam stavěl domy. Ve Stockhomu byl taky jen párkrát a víc se mu líbí v Umea. Ptal se, jestli přijedu i na podzimní semestr.. :) To ne. Určitě bych se ale chtěla do Umea někdy v budoucnu podívat.. na místo, kde jsem půl roku žila..navštívit Anderse a Gunillu, swing a taky to muzeum.
               Erik i Eva mi povídali, že tady na severu nemají skoro vůbec žádné jaro. Ve Stockholmu prý ano, teď by to tam mělo všechno začít kvést. Ale tady je asi rovnou ze zimy léto. Jaro je tu velmi krátké. To je pro mě nová informace. S Erikem jsme se bavili o nářečích ve Švédsku, prý je težké rozumět lidem ze západu.. mají tu spoustu nářečí. Třeba to taky začnu někdy rozeznávat. Když sleduju televizi, tak se mi stává často, že mi připadá, že tam mluví nějakou divnou švédštinou. A pak se dozvím, že je to norština :-D Norové se objevují na obrazovce často, někdo mluví norsky, někdo švédsky..to mám pak v hlavě trochu guláš. Naštěstí je norština často překládána do švédštiny, takže můžu číst titulky.
              Jó, swing, to bylo po dlouhé době zas něco, co mě velmi nadchlo. Že by na swing chodilo těch deset procent Švédů, se kterými se dá normálně bavit? Překvapuje mě, že to včera opravdu šlo, ani jim nevadila moje švédština..byli trpěliví, měla jsem z toho dobrý pocit. Zajímavé je, že si rozumím jen se staršími lidmi. Kromě Ivana a ještě jedné dívky tedy, to jsou studenti.. ti ale včera nepřišli. Je vidět, že swing sbližuje a nezáleží, odkud jste, je to silně nakažlivé a jakmile to okusíte, už v tom jedete pořád ;-)

Momentální stav

Ahoj,
     venku zase chumelí a to mám jít večer na swing. Kéž by přestalo, abych mohla jet na kole. Ach jo, stejská se mi po všech . Mám chuť to tu zabalit a jet domů. Ale nejde to, a tak to musím ještě vydržet. Připadám si tu jako zavřená v klícce. Snad budou na swingu Maruška s Janem a taky Ivan a Eva. Těším se, až si s nimi popovídám. I kdyby trakaře padaly, tak tam půjdu. Taky mi připadá, že jsem tancovat snad úplně zapomněla, měla jsem dlouhou pauzu. Tak ráda bych zašla na tanečák s Lídou v Brně.. je to všechno moc daleko. Snad tam na mě počkají.. a snad to bude pokračovat, až se vrátím.
             Včera jsem přečetla celou knížku Kledier machen Leute, o které budu psát svou seminárku. Taky jsem strávila několik hodin hledáním couchsurferů ve Stockholm a vypadá to, že všichni Švédi jsou buď strašně zaneprázdnění, nebo studení čumáci. Na Terku se moc těšim, budeme dvě, tak to snad všechno nějak zvládneme. Hlavně, abychom narazili na hodné lidi. Včera i dneska je tu uvnitř velká zima, a tak ležím hodně v posteli zachumlaná do svetrů a do dek. Přeležela jsem si trochu krk.
          Včera svítilo sluníčko, a tak jsem to hezké počasí využila k tomu vypravit se nakoupit. Dneska jsem si udělala k obědu hranolky a kuře. Skoro jako u nás v menze :-) Jsem ráda, že jsem to kuře zvládla. Není nad pořádný kus masa. Koupila jsem taky pepřové sušenky, což je prý typicky švédské jídlo, dám si je ke "kafi". Taky je tu hodně oblíbená lékořice, v Nordmalingu mi Michael řekl o jedné slané lékořici. Ochutnala jsem ji v ICE a hned  jsem ji musela vyplivnout. Fuj, představte si, že plavete v moři a v puse máte slano.. tak tohle je dvacetkrát horší! Jak to ti Švédi mohou jíst?
        Taky jsem se dokopala k tomu napsat odpověď Anně, své kamarádce z Německa.. A dnes se mi ozvala Katharina, je divné, že jí můj mail nedošel. Musím se jí zeptat na nějaké otázky ohledně těch zvyků, na běžkování už to nevidim, ale společná procházka by byla moc fajn =)

Přidávám jarní květiny z Nordmalingu,  třeba to přiláká to zatracený jaro i sem.. NAPOŘÁD!

Není člověk jako člověk..

Ahoj,
  tak se mi tu mění atmosféra o tři sta padesát devět stupňů každým dnem. Venku je mlhavo, lezavo, deštivo a blátivo a já jsem dnes ve škole klepala kosu. Nevím proč, prostě je ve třídě taky dost chladno. Měla jsem dvě prezentace- o těch zvycích a taky o zájezdu na Ukrajinu. To mluvení mě trochu rozehřálo, ale stejně jsem měla pořád ruce ledové. V čaji jsem opět našla podivně zářící kousky (asi z termosky), a tak jsem ho raději moc nepila. Mám toho dneska dost. Narcisky za oknem už zvadly, asi je brzo vyhodím. Ve dřezu plave spousta špinavého nádobí a jsem zvědavá, kdo to nakonec uklidí. Ještě v neděli jsme tu měli celkem klid a pořádek, ale teď je to jiné.
       K tomu se tu přihodila včera jedna dost nepříjemná věc. Poprvé, co jsme tady ve Švédsku, jsem dostala strach. Ne takový ten strach, když máte před sebou krpál, který byste měli sjet na běžkách.. nebo když jdete o půlnoci sami lesem.. ale strach, že se přihodí něco špatného. Kolem desáté hodiny večer, když jsem pilně pracovala na své prezentaci, se tu spustila hádka. Dva lidi tu na sebe řvali a bylo to slyšet i přes zavřené dveře. Poznala jsem, že to je ta dívka z Ugandy a jeden kluk z Iráku. Trvalo to asi půl hodiny, nemohla jsem se na svou práci moc soustředit. Zamkla jsem se v pokoji a raději nikam nevycházela. Z toho, co jsme slyšela, jsem pochopila, že ten kluk ji něčím vyděsil. Ale nemám tušení, čím. Přijeli dokonce policajti. To tady ve Švédsku není tak obvyklé, všehovšudy jsem tu viděla snad policajta jen dvakrát. Když jsem si šla po jedenácté vyčistit zuby, viděla jsem dva policajty ve společenské místnosti. Raději jsem pak zas rychle zalezla, přečetla jsem si úžasný dopis od Beccy, poslouchala pár písniček na dobrou noc a snažila se usnout. Do ranních hodin tu ale kolem pořád někdo chodil. Dnes už je to dobré, snad se tu nebude opakovat. Michael mi už dříve říkal, že tu museli volat na toho kluka policajty, to jsem ale naštěstí byla na Höga Kusten. Nevím, moc se s ním nebavím.. a asi ani raději nebudu.
       Tady na koleji je barevná paleta lidí. Po Velikonocích se mi tu připomněly dvě Švédky, jsou takové trhlé, často se nahlas smějou a včera si prozpěvovaly na celou kolej text, který se měly naučit. Jinak mi připadají ale přátelské a ta jedna se se mnou taky občas baví švédsky(anglicky moc neumí). Jak odešla Simone, připadá mi, že to tu ztrácí takový ten řád. Simone byla taková podnikavá, věděla, co se kde děje a vždycky když se něco přihodilo, svolala všechny na "poradu". Pak je tu taky jeden kluk, Švéd, který mi připadá takový pořádkumilovný, pořád se ptá, kdo je zodpovědný za který špinavý hrnec. Je to ale fajn, už jsem ho tu dlouho neviděla- je to znát na tom nádobí. Je tu taky jeden kluk z Persie, asi tu už žije déle ve Švédsku, ten je fajn, zajímá ho někdy, co vařím, navrhoval mi, že bych si mohla otevřít krámek a prodávat tu svoje koláče :-) Pak je tu ještě jeden Asiat odbarvený na blonďato, společně se svou přítelkyní vařili večeře, občas mi to připadalo legrační.. jak se bavili důležitě o tom, co uvařit a společně stáli nad hrnci. Pak je tu ještě Michael, ale ten teď často pobývá u své Polky, říkal že si ho oblíbila a že ho nechává u sebe přespat. Prý má v bytě na rozdíl od kolejí teplo. A právě kvůli tomu teplu tam u ní taky zůstává. Nechápu, že na něj její přítel nežárlí. .)
         Po škole jsem se vydala do knihovny, napsala pár lidem.. v hlavě mám totiž teď couchsurfing..pořád sháním někoho, u koho bychom mohly přespat. Až to vyřešíme, budu si moci oddechnout a začít se konečně pořádně těšit na Terku a na Stockholm. Dneska jsem mluvila s jedním klukem, co odtamtud přijel, prý je tam tepleji..supér.  Pustila jsem si na youtube jeden film, který mi doporučila Tanja. Řeknu vám, že to byl šok.. Na jednu stranu se mi líbil, byly tam moc hezké okamžiky, ale taky spousta odporných věcí.. ale takový je asi už život. Konec nechal režisér otevřený, můžu si tak domyslet, jak to s Becky a Bente dopadlo. V mnoha věcech bych se asi zachovala jako hlavní hrdinka. Kdyby vás to zajímalo, můžete se na něj také podívat, myslím, že k tomu nepotřebujete nějak zvlášť moc umět němčinu.
             Ten film mě tak uchvátil, že jsem úplně zapomněla okopírovat si dokumenty pro migrační úřad. V úterý mám volno, tak to ještě počká. Mám čas. Snad je v Čechách líp, vážně se už těším na léto a na prázdniny.

Někteří lidi nám připadají, jako by k nám přiletěli z jiné planety.. stejně jako tahle bytost.

Železný panáček ve vesnici Olofsfors

       

Poštááááá

Zdravím,
    úplně jsem zapomněla na to kontrolvoat schránku. Až dnes před večeří jsem ji otevřela a vypadlo na mě spousta reklam.. ale hlavně jeden pohled a jeden dopis. Mám obří radost! Dopis jsem ještě neotevřela, asi si ho přečtu před spaním, zato pohled jsem přečetla ihned. Je na něm čtyřbarevné kotě =) Díky, Petro, aspoň mi tu nebude s tou kočičkou tak smutno. Dopis je od Rebeccy, mé kamarádky z Německa. Jsem zvědavá, co píše, už si ani nepamatuji, jestli mi kdy poslala pohled, či dopis. Psaly jsme si dosud snad jen e-maily.
        A ještě někdo se mi dnes ozval.. Nawid z Finska. Nakonec se asi sejdeme ve městě Luleå ke konci května. Moc se na něj těším, ani jsem skoro nedoufala, že bych se s někým z loňského workcampu sešla. Venku je to dost škaredé, na chodnících velká břečka, než jsem došla do školy, měla jsem mokro v botech. Kéž by brzo vysvitlo sluníčko. Zásoby už mi tu skoro všechny došly, potřebovala bych udělat zase větší nákup. Jenže v tomhle se mi nikam jezdit nechce. Na koleji je velká zima, snažím si vařit čaje. Snad v pátek bude líp. Právě pracuji na jedné prezentaci na Landeskunde. Nakonec píšu o svátcích v Německu a v České republice. Zaměřím se hlavně na Vánoce a Velikonoce, už jen to mi zabere jistě nejméně patnáct minut. Celkem mě to baví. Je fajn, že tu ve Švédsku pobývá hodně Němců, můžu se jich osobně zeptat, jak to u nich chodí.  Ve škole jsme měli dvakrát dvě hodiny syntax, prezentaci jsem zvládla, ale ke konci mi z toho šla už hlava kolem. Nevím, jestli je lepší mít dva dny školu fakt intenzivně, a pak nic, nebo chodit každý den do školy na jednu hodinu. Stýská se mi po švédštině, tak jsem začala číst knihu Vargen(Vlk).
               To je celé, dnes vás nechci zatěžovat dlouhými články, jen jsem chtěla říct, že je to tady hned o moc veselejší, když dostanu od někoho z vás pohled, či e-mail. A tak prosím pište, pište.. pište :-)

Domek u pobřeží

Kostelík v Nordmalingu

zvonice

Skanzen