úterý 17. dubna 2012

Krátké filmy a jiné záležitosti

Zdravím,
      dnešek mě nějak vyčerpal, asi je to tím, že jsem jezdila dost na kole. Jsem ráda, že jsem to stihla skoro všechno oběhnout ještě za sucha. Když jsem se probudila, za okny byl slyšet takový zvuk, že jsem nevěděla, jestli je to déšť, sníh, či jen vítr. Naštěstí to byla jen ta třetí varianta. Po snídani jsem se hned oblékla a vyrazila. Konečně jsem našla čas na to, abych se přihlásila na migračním úřadě. Nechala jsem to skoro na poslední chvíli, když pobýváte ve Švédsku více jak tři měsíce, měli byste se tam přihlásit. Venku nikde nikdo, zato když jsem vyšla do prvního patra, čekalo tam tak třicet lidí různých národností.. Víc jich ale asi žádalo o azyl. V budníku byla spousta dokumentů, vůbec jsem netušila, který mám vyplnit. Nakonec jsem ale našla papír, kde bylo napsáno povolení k pobytu pro studenty, tak jsem to vzala a doufala, že mě s tím nepošlou pryč. Ještěže jsem si vzala číslo na čekání ve frontě hned na začátku, jinak bych tam čekala ještě hodně dlouho. I tak mi to trvalo nejméně hodinu.. vyplnit všechny ty kolonky.. když jsem byla hotová, byli přede mnou už jen čtyři lidi. Nechápu, proč je třeba zajímalo, jestli je můj bratr ženatý :-D Paní u přepážky byla hodná, říkala, že jsem si vzala trochu jiný dokument, ale že ho taky přijmou, není to problém. Ani jsem nakonec nepotřebovala speciální potvrzení o tom, že mám stipendium, Michaelem mě strašil, jak je to důležité. Podepsala jsem jen, že mám své vlastní finance a tím to skončilo. Jela jsem ještě nakoupit do Willy:su, musela jsem toho přeci využít, že jsem v blízkosti toho levného obchodu, ne? Udělala jsem si nějaké zásoby brambor a chleba. Pak mě čekala zas cesta zpátky.. na kolej jsem dorazila před polednem, rychle jsem si udělala polévku, ale za chvíli jsem musela zas jet.. tentokrát do školy.
          Lunchfilms už běžely a já dokonce přišla o půlku filmu. Tentokrát jsme se dívali na Butterfly Circus, je to krátkometrážní film, ale měl by být během několika let dokončen. Už jsem o něm něco slyšela, nebo mi aspoň ti herci připadali dost povědomí. Škoda, že jsem přišla o ten začátek, to, co jsem viděla, se mi líbilo. Vystupovali tam dva muži, jeden samé svaly, druhý bez rukou a bez nohou. Ten silný učil toho slabého, jak se naučit se svým handicapem žít.. že nemá jen tak něco vzdávat a vůbec.. že stojí za to žít  Určitě si ho stahnu a podívám se na něj, mají ho na uloz.to .  To mi připomnělo, že jsem vám ještě nevyprávěla o minulém lunchfilm, který se konal před čtrnácti dny. Filmy se promítaly dva. Tentokrát byly oba dva legrační a končily dobře, člověk z nich neměl depku =) Ten první vyprávěl o dvou sousedech, jeden starší, druhý mladší, jednou se rozhodne ten starší tomu mladšímu pomstít, protože mu chce oplatit žert, který si na něm ztropil ten mladší muž v dětství. Házel šipky a jednou hodil tak, že šipka vyletěla z okna a zapíchla se přímo tomu sousedovi přímo do ... hádejte kam.. :) A tak si ten starší muž usmyslí, že svého souseda zabije. Má pistoli a ve výtahu mu ji přiloží k hlavě. Ten druhý muž je překvapen, na žert z dětství si už skoro nepamatuje, prosí svého souseda, aby ho nezabíjel tak krutým způsobem. Ten ho nakonec vezme do kufru svého auta. Jedou, ale kam? Toho muže napadne zabít svého soka jiným způsobem.. šipkou.. stejně tak, jak mu to udělal soused před mnoha a mnoha lety. V lese, kde nikdo není, mu nakreslí na spánek kolečko, do kterého se má trefit, poodejde, zamíří a .. Jenže ten živý terč zase prosí.. padá na kolena, nechce být zabit. Nebudu vás napínat, dopadne to tak, že se z mužů stanou kamarádi, v hospodě, kde se oba opijí, se sblíží, doprovodí se domů a smluví si sraz zas na další den. Zajímavé je, že ten "vrah" je malé drobné postavy, ale "obět" je obrovský, tlustý chlap v teplákové soupravě.
                 Oceňuju nápad.. myšlenku toho druhého filmu. Každý den čekají nějaké babky na autobusové zastávce na autobus, v čekárně je umístěn billboard s mladým svalnatým chlapem, který leží v posteli a má v ruce šampaňské. Jedna ta babka se na toho chlapa dlouho dívá a on se najednou pohne. Obživne a zve ji k sobě :) Babka je v sedmém nebi. Doma se pak češe a maluje, aby se tomu muži líbila. Je do billboardu úplně zblázněná. Taky se jí jednou zdá sen o tom, že je s tím mužem společně na tom plakátu a popíjejí šampaňské. Její sen se asi nějak odrazí do skutečnosti, když to ráno přijde na zastávku, má ten chlápek z billboardu u sebe ženu, která je té babce dost podobná. Usmívají se a jsou spokojení.
              Tak to byly lunchfilms. Myslím, že pořádat něco takového je dobrý nápad. Škoda, že to u nás v Brně nemáme. Kuba mi předal ve škole batoh, takže jsem už připravená na to sbalit se a vyrazit do Stockholmu. Po promítání jsem se učila ve studovně syntax, od tří jsme měli švédštinu, kde jsme se taky chvíli dívali na film Vi hade allafal tur med vädret. Byla to komedie o švédské rodince, která jede na dovolenou. Připomínalo mi to něco jako dovolená u moře z filmu Chobotnice z druhého patra.. Během švédštiny se venku zatahlo, začalo sněžit a doteď nepřestalo. Když se podívám z okna, je tam vánice, tráva ani chodník nejsou vidět. Cestou ze školy jsem musela kolo tlačit, když jsem dorazila na kolej, vypadala jsem jako sněhulák, sníh mi zamrzl na kabátě a prsty jsem skoro necítila. Občas mi připadá, jako by tu zima předávala žezlo ne jaru, ale podzimu. Teď to ale na podzim nevypadá, první, co se mi vybaví, když se podívám z okna, jsou Vánoce.
            Včera jsem byla u Anderse a Gunilly pro spacák a dozvěděla jsem se, že se za tři neděle stěhují na Åland. Budou tam až do září. Překvapilo mě to, budou mi tu moc chybět.. třeba se mi je ale podaří v červnu ještě navštívit. Gunilla už má sundanou sádru a s rukou pomalu cvičí. Ukazovali mi rostliny, které si s sebou budou brát na chatu, těší se, až budou moci pracovat na zahradě.  Já mám zítra zkoušku ze syntaxe, tak se jdu na to ještě podívat..

 Olofsfors.. to bylo ještě hezky..



Tady se zpracovává železná ruda..




Dřevěná kombinace s těmi cihlami mi připadá trochu zvláštní.


Těžba je tu prostě to nejdůležitější.





3 komentáře:

  1. Předem se chci omluvit, jsem tu na rychlovku. Nestíhám moc časově, vlastně ani náladově, číst tvé články a při tom mě tolik zajímají, protože píšeš vždy perfektně. Aspoň, že si pamatuju, že až si konečně najdu čas, musím číst od začátku dubna a chci se tím vlastně omluvit, že tu nejsem tak často. Těším se, až zase budu pokračovat ve čtení jako v nějaké knížce. =) (Snad se máš hezky)

    OdpovědětVymazat
  2. Jak já nemám ráda úřady a podobné věci, jsem hrozný zmatkař. :D
    Ti filmaři mají boží nápady, jak tak sleduju, nic podobného by mě nenapadlo ani napsat. :D
    Fotky jsou opět povedené, je vidět, jak je tam jiný svět než tady.

    OdpovědětVymazat