pondělí 30. ledna 2012

Nakupování jako sport

                   Nikdy bych neřekla, že nakupování dokáže tak unavit. Myslím, že nepotřebuju chodit do žádného sportcentra IKSU, stačí se projít do školy, pak na nákup a je to jako bych plavala nepřetržitě hodinu v bazénu. Michael mi poradil, že se v průmyslové části města za Mariehem nachází supermarket Coop, kde prý mají zlevněné jídlo, kterému brzy projde trvanlivost. Trochu mi naznačil, kudy se tam jde. Říkal, že to je trochu dál, ale když jsem ušla asi pět kilometrů a pořád jsem tam nebyla, docela jsem znejistěla. Na průmyslovou část města jsem opravdu nakonec narazila, ale všude kolem mě byly obchody s autama. Věděla jsem, že se má zahnout vlevo, ale co deset kroků, to byla nějaká odbočka vlevo. Jednu jsem riskla, asi po půl kilometru jsem se zeptala nějaké Švédky a  ta mi opravdu potvrdila, že ještě chvíli a dojdu ke Coopu. Tenhle obchod mi zatím tady připadá nejlevnější, ceny jsou docela srovnatelné s našemi. Nakoupila jsem si tam tři pomeranče a jablka, citron a brambory. Levných prošlých věcí tam měli dost málo, asi to chce chodit tam ráno, kdy to ještě nemají přebrané. Zajímavé, že někteří lidé s sebou nosí takový přístroj, vždycky ho namíří na zboží a uloží do košíku. Jestli se tím zjišťuje cena nebo co, nevím.. Všimla jsem si, jak to kolem mě občas zapípalo. Zpáteční cestu jsem už znala, tak to nebyl pro mě žádný problém. Trvalo mi to ale asi hodinu, měla jsem těžký batoh a tašku, a ta jsem byla strašně ráda, když jsem dorazila na pokoj.
             Před chvílí nám tu začal pípat požární alarm, byl to strašný zvuk, nedalo se u toho pořádně ani jíst. Naštěstí se to někomu podařilo vypnout. Michael mi ukazoval své kolo, našel ho v hluboké závěji, bylo zřejmé, že na něj někdo nejméně měsíc nešáhl. Je dost zachovalé. Třeba taky někdy v závěji nějaké objevím.. kolo by se hodilo, podnikat pěšmo cesty do Coopu je fakt vyčerpávající. Každá nevýhoda má zas ale svoji výhodu. Kochala jsem se zasněženou krajinou, objevila jsem běžkařskou trať a taky sjezdovku.
                 Ve škole nás dnes bylo velmi málo. Jen dvě :)  Já a dívka z Lucemburska. Dostala jsem se mnohokrát ke slovu, bavilo mě porovnávat literaturu švédskou, německou, lucemburskou a českou. Vždycky jsme si řekli, jak to chodí v naší zemi. V březnu možná pojedu do Würzburgu, ještě nevím, kolik peněz do toho budu muset vrazit. Bylo by to zvláštní jet do země, která je tak blízko Čr. V tu dobu se ale koná také pěti nebo šestidenní výlet do Laponska. Budou tam i další zahraniční studenti. Je to zatím jediná nabídka, kterou jsem našla. Takže i to mě láká.
                 Také jsem se dopoledne byla podívat v tom sportcentru IKSU. Prý je to největší sportcentrum v severní Evropě. Můžeme si koupit zlatou, nebo stříbrnou kartu. Na mě je to ale dost drahé. Uvažuji, že si pořídím jen 12 lekcí plavání za 800 SEK. V bazénu prý dnes dopoledne skoro nikdo nebyl. Je tam ale taky trochu zima. No jo, tady ve Švédsku je zima snad úplně všude. Najít tu teplého místečka.. to je jak hledat jehlu v kupce sena.

Tohle jsem fotila cestou ze školy, v pozadí je vidět kampus.


Strašně se mi líbí ta obloha.



Mít tak běžky a nechodit pěšky..








5 komentářů:

  1. Parádní fotky, obloha je pěkná... Klobouk dolů jak to zvládáš a ještě s úsměvem píšeš.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky, krásná příroda a takového sněhu! :) a přeju ti, ať někde v závějích objevíš taky nějaké kolo - i když spíš běžky by byly lepší... (:D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, třeba se mi taky poštěstí :)

      Vymazat
  3. Je super, že tam máš i Čechy okolo sebe jako je např. Michal, že ti poradí i levné obchody.
    Držím palce, ať jsi čím dál tím víc sběhlejší a zvykneš si na to množství vydané energie.

    OdpovědětVymazat