středa 16. května 2012

Opuštěný ostrov

Ahoj!
   Právě sedím v jedné části kampusu, kde jsem ještě nikdy nebyla. Mají tu taky mikrovlnky a bufet a takový plácek uprostřed těch budov. Právě jsem přišla z IKSU z plavání a jsem unavená. Bylo to moc fajn, v bazénu jsme plavali dva, a pak chvíli tři. Nemohla jsem si tedy nechat ujít tu příležitost pořádně si zaplavat. Kotník to snášel v pohodě, dokonce jsem dala jako vždy dvacet jedničku. Až se vrátím do Prahy, o prázdném bazénu si budu muset nechat jen zdát.. tam asi těžko budu moci plavat znak. Dneska je obzvlášť krásně(a celkem i teplo), asi si půjdu chvilku číst ven.
         Za poslední tři dny se toho nic moc nedělo. V pondělí jsme s Michaelem dělali bramboráčky, vzpomněla jsem si na babičku. Mňam. Smažili jsme je po malých kouscích, prý to tak jde rychleji. Zelí jsme neměli, a tak jsme k nim jedli řepu. Ani jsem tu ve Švédsku snad zelí nikde neviděla.. třeba ho tu neznají. Nedávno jsem četla knížku ve švédštině s názvem Assar Bubbla. Napsala ji Astrid Lindgren, vypráví tam příběh o sobě. Assar Bubbla je starý děděk, který jednou očaroval Lindgren v tramvaji. Zhypnotizoval ji tak moc, že zapomněla na svoji tašku a vystoupila bez ní. Assar Bubbla si myslel, že v ní má Lindgren nějaké cennosti, ale když ji doma otevřel, našel tam jen nějaké spisy. Nerozuměl tomu, protože to bylo napsané v nějakém jiném jazyce. Assar chtěl ale tajemství přijít na kloub, půjčil si slovník a snažil se ten spis přeložit. Bylo to pro něj těžké, nakonec přeložil jen to, že vepřové nejlépe chutná s jahodovou marmeládou. Assar se strašně rozzlobil, takový nesmysl! A rozhodl se Lindgren vyhledat a pěkně jí vysvětlit, co je a co není dobré. Mezitím Lingred doma hledala svoji tašku, děsila se, že bude muset začít se svou knihou nanovo. Kniha, kterou měla v tašce, byla o Pippi. Lindgren si pozvala Pippi na návštěvu, pily kávu a přemýšlely, co dělat. Když tu najednou někdo zvoní za dveřmi. Assar. Vysvětluje Lindgren, co to je za nesmysl jíst vepřové s marmeládou. Pak spatří ve dveřích Pippi, jak se houpe a na klíně má svého koně. Assar je v šoku, Pippi říká, že vepřové je s marmeládou přeci nejlepší. Assar se naštve, jde za Pippi a jejího koně zatahá za ocas. Bolí ho to. Jenže pak se naštve Pippi, zvedne Assara a začne s ním točit nad hlavou. Když už toho má Assar dost, položí ho na zem. Za dveřmi zase někdo zvoní, je to policajt. Ukazuje Lindgren dvě tašky, jedna z nich patří Lindgren. Nedokončená kniha v ní naštěstí stále je. Pippi a Lindgren jsou moc šťasné, že nemusí začínat spisovatelka s knihou nanovo. Assar je rád, že si ho policajt odvede, z Pippi má teď velký strach.




                        Tak to bylo o Pippi. Nyní čtu německou knížku s neněmeckým názvem "Made in Sweden". Mám rozečtené ještě tři další, ale tahle má momentálně přednost. Předevčírem jsem přečetla jednu, včera další.. snad tu povinnou četbu všechnu stihnu. Odpoledne mi svítilo do oken sluníčko, venku jsem celý den nebyla, a tak jsem se rozhodla vyjít si na procházku. Počasí je tu pořád nejisté, tak proč to pořád odkládat. Nejdříve jsem zamířila ke kostelu v Ost- Tegu, byl otevřený, a tak jsem šla dovnitř. Někdo tam trénoval na varhany, četla jsem si letáček s informacemi a prohlížela si interiér. Ty varhany mi  k tomu dělaly super doprovod. Je to zvláštní kostel, líbí se mi ta zvonice venku, dozvěděla jsem se, že byl postaven koncem 60. let minulého století.. jako většina kostelů v Umea... jaké církvi patří, to doteď nevím. Prolistovala jsem celou příručku a nikde to tam neměli napsané.


                         Chtěla jsem dojít až k Boleängkyrkan, ale to jsem ještě netušila, že je to dost daleko. Napadlo mě vydat se blíž k řece, přešla jsem dálnici a zapadla do jedné malé uličky, nechtěla jsem nikomu šlapat po pozemku, naštěstí jsem našla cestu, která vedla až k vodě. Prohlédla jsem si molo, kde kotvily dva čluny, na druhé straně byl ostrov, zahlédla jsem nějakého běžce, jinak tam nebyla ani noha. Vydala jsem se podél řeky, přešla most a zahnula směrem k přírodnímu koupališti. Nikdy jsem ještě na tomto ostrově nebyla, v jedné části to vypadá jako v džungli, na druhé straně spíš jak v parku.. A z obou stran voda. Uprostřed je takové větší jezero s pláží, zkoušela jsem vodu, byla dost studená :) To jezero je spojené s řekou asi jen na dvou místech. Na ostrově není žádný domek, nikdo tam nebydlí, jen jakási malá kůlnička.. nebo přístřešek.. asi tam mají v létě nějaký stánek se zmrzlinou. Dorazila jsem až na konec, kde stály tři lavičky a stolky. Trochu mi to připomínalo Nydala jezero, ale Nydalu si pamatuji dosud jen jako ledovou plochu. Musím se tam taky zas podívat. Třeba už konečně roztálo. Tady voda proudila kolem, mělo to docela sílu. A nikde nikdo. Kousek zpátky byl druhý most, přešla jsem přes něj a šla k druhému molu. Tentokrát to bylo obří molo a nebylo zamčené, mohla jsem se po něm volně procházet. Na břehu jsem zahlédla poslední zbytky sněhu, ptáci zpívali, jaro je tu v plném proudu. Bylo mi fajn. Pořád jsem ale myslela na ten kostel, tak jsem se na tomto místě moc nezdržovala. Udělala jsem dobře, že jsem si vzala mapu. Kostel jsem nakonec našla, ale nic spešl. Prostě jen další budova, na které byl kříž a která byla spojená se supermarketem! Kostel byl zavřený, vyfotila jsem zvonici a vydala se na zpáteční cestu. Vzala jsem to spodem- kolem dálnice, zpátky už ta trasa nebyla tak dlouhá, ještěže všude jsou podchody a přechody. Na ten ostrov se určitě brzy vrátím.. a třeba tam pobydu delší čas.
       Když už jsme u toho času.. víte, že za měsíc už budu touhle dobou doma? Těším se na vás.

Zahrádka






Jeden ze dvou mostů vedoucí na ostrov.. zvláštní, že je ostrov spojený s pevninou jen z jednoho břehu.


cesta lemovaná břízami


Jezírko- přírodní koupaliště




oáza klidu



kočičky :)



poslední zbytky ledu.. kolem rostl takový zvláštní červený keř..vidíte ho?








.. chtěla bych se projet :)


Boleängkyrkan


5 komentářů:

  1. Ahoj, knížka vyšla taky v češtině, jmenuje se Zlodějíček Bubla, a Bubla ji nemohl přečíst, protože ji A.L. napsala těsnopisem, stejně jako všechny ostatní rukopisy... :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně jsem si početla a prohlédla fotky z hezké dálky! Díky, že jsi ke mně zavítala, aspoň jsem já mohla poznat něco a někoho jinak zajímavého. Určitě se ještě vrátím! Teď nemám čas, ale je to tady zajímavé čtení! Tak ať se dílo daří!

    OdpovědětVymazat
  3. Tady je už taky teplo. Ty jíš bramboráky se zelím? Já samotné, ale v Německu je dávají s jablečnou marmeládou. Hezké fotky, nej je ta s břízkami.

    OdpovědětVymazat
  4. Tou knížkou jsi mi připomněla, že jsem Pipi dlouhou punčochu neviděla ani nepamatuju. Jako malá jsem se na ni dívala pořád dokola a chtěla jsem být jako ona.
    Hraní na ty varhany bych si chtěla poslechnout.
    Kostel a hned k němu supermarket? Pane jo ...
    Jaro Švédsku sluší =)

    OdpovědětVymazat