Konec? Ale kdepak..

     Tento článek jsem začala psát už měsíc před svým odjezdem ze Švédska. Napsat něco takového z fleku by bylo nemyslitelné. Původně jsem chtěla mít více kategorií, ale nakonec jsem jednoduše zvolila pozitiva a negativa- jak Švédska obecně, tak nějaké vlastní postřehy a přínosy.


Pozitiva
-    Cyklisti tu mají opravdu ideální podmínky, kde jinde by se vám omlouval na chodníku chodec za to, že vám brání v průjezdu, u nás v Čechách, když si dovolíte vjet na chodník, tak se dočkáte akorát sprostých slov
-    Materiály, skripta a texty dostáváme od učitelů zdarma, každý pro sebe jeden exemplář, nemusíme si je mezi sebou složitě posílat a rozmnožovat
-    Zjistila jsem, že první setkání s novým člověkem je zásadní a co se týče jazyka, tak ovlivňuje další rozhovory v budoucnosti, chce to hned si ujasnit, jakým jazykem budete společně mluvit, později se to už těžko mění. Zároveň jsem zjistila, že je dobré mluvit s jedním člověkem jedním jazykem, abyste v tom neměli guláš, výjimka je pak, když je vás ve skupině víc a někdo z té skupiny neovládá ten daný jazyk, pak je lepší přepnout do jazyka, který ovládají všichni(většinou angličtiny)… i přesto je ale pro mě těžké mluvit s lidmi anglicky, když se spolu sami běžně bavíme jiným jazykem(německy, švédsky)… u Čechů mi je to jedno 
-    Dělit se o 25 metrový bazén nanejvýš se čtyřmi lidmi je luxus, který si u nás v Čechách mohu dopřávat nanejvýš jen první tři minuty po otevíračce
-    Potvrdilo se to, co jsem si už dávno říkala.. Češi jsou prostě všude! Neznamená to, že by všichni byli vstřícní, ochotní a že by se k vám všichni chtěli v cizině nějak vehementně hlásit,  přesto vesměs dobré zážitky s Čechy tady ve Švédsku hodně převažují a je příjemné si čas od času popovídat v rodné řeči
-    Ohleduplní řidiči, člověk je ještě deset metrů od zebry a už vám zastaví
-    Studenti jsou tu hodně zvyklí učit se ve skupinkách, vůbec mi připadá, že tu více studují, jak hromadně, tak samostatně..myslím, že studování ve více lidech by mohlo být fajn,  člověk vidí i pohled někoho jiného a když je vás víc, je to i lepší motivace( ale nesmí to sklouznout k tomu, že se začnete bavit o jiném tématu :-))
-    Ochotní, usměvaví řidiči autobusů, prodavačů lístků a vstupenek,  nic pro ně není problém, dokážou vás uklidnit, když vám ujel autobus přímo před nosem, rádi vám poradí
-    V obchodě, v půjčovnách apod. vám bez debat všude vrátí peníze, pokud nejste se zbožím spokojeni nebo pokud jste si na vypůjčených lyžích vyvrátili palec a musíte je předčasně odevzdat zpátky
-    Na testy tu máme dostatek času, takže se zamezí tomu, že někdo nestíhá. Vždycky jsem měla nejméně čtyři hodiny, což je fakt dobře. Člověk si tak může spoustu věcí rozmyslet a nemusí si furt hlídat čas.
-    Naučila jsem se trochu lépe vařit, dřív jsem to tak nepotřebovala, protože jsem chodila v Brně do menzy, ale cena švédských potravin mě donutila postavit se ke sporáku. Neříkám, že by se ze mě stala nějaká dobrá kuchařka, to vážně ne, ale několik jídel jsem se tu naučila..třeba kuře :-)
-    Opravdu hodně intenzivní výuka němčiny, do kurzu Tyska B jsme chodily čtyři, k tomu nás vyučovaly dvě rodilé mluvčí, dvě dívky z naší malé skupinky byly navíc z německy mluvících, zemí, ke slovu se v hodině tedy dostane opravdu každý. V Brně člověk jen spíš pasivně poslouchá a studenti jsou málo zapojeni do výuky. Donutilo mě to číst všechny zadané texty a knihy, díky tomu jsem se v četbě zlepšila natolik, že už nyní můžu číst beletrii v normální verzi-ne pouze zjednodušené texty.
-    Obchod Willy: s, jsem strašně ráda, že mi o něm kamarád řekl. Dají se tam koupit potraviny někdy i lacinější než u nás v ČR. Bohužel byl na kraji města, ale přeci jen jsem si každý týden udělala výlet a nakoupila větší zásoby. Tady jsem už nemusela počítat každou korunu a vracet zboží do police, spíš jsem musela dávat pozor na to, abych to má záda a kolo domů unesly.
-    Uvědomila jsem si, jak málo mi tu stačí ke spokojenosti, pravá limonáda, sušenky, sladké pečivo, kousek masa, ovoce, chipsy.. to všechno mi tu bylo hodně vzácné, když jsem nějakou takovou potravinu náhodou koupila, byly to pro mě hody. U nás v Čechách mi to přišlo úplně běžné, ale teď, až se vrátím, budu si toho jinak vážit.
-    U nás v Čechách bych si sama pozdě večer nikdy do parku a do lesa vyrazit netroufla, tady, nevím proč, se cítím víc bezpečně a noční procházky nejen za polární září pro mě byly vždycky dobrodrůžo.
-    Uvědomila jsem si, jak hodně jsem závislá na své rodině.  Bez její podpory bych to jen těžko zvládla.  Vlastně jsem závislá na svém notebooku, nebýt notebooku, nemohla bych mluvit se svou rodinou přes skype. Nedokážu si to představit. Díky notebooku, že jsi mě nezklamal. Člověk může mít spoustu kamarádů, ale až když je někde v zahraničí, pozná, jak je to přátelství s nimi strašně relativní. Hádám, že ještě dalšího půl roku pobytu tady a nejméně půlka z nich by se ke mně nehlásila. Myslím, že pohled na svou rodinu se po Švédsku dost změnil. Až když ji člověk opustí, uvědomí si, jak moc je pro něj důležitá.  Neustálý kontakt (kromě rodiny) jsem měla vlastně jen se dvěma svými přáteli, kteří na mě často mysleli. Psali mi sami své novinky, po kterých jsem tolik prahla, dotazovali se mě, jak mi je, co dělám a nemusela jsem se jim sama připomínat, ba skoro doprošovat, aby mi napsali. Jsou to Terka a Entony. Zvláštní dík pro ně =)
-    Bazary, secondhandy: dají se tam najít hotové poklady za dobrý peníz, určitě lepší výběr než u nás
-    Po pěti měsících strávených v Umea jsem našla potěšení v jízdě na kole. Nikdy mě to nějak zvlášť extra nebavilo, ale Švédsko je vůči cyklistům velmi přátelské. Noční i denní jízdy v Umea  pro mě zůstanou navždy úžasným zážitkem. Jízda na kole mě tu baví a není to jen o tom dostat se z místa A do místa B. Po po kole se mi bude v Čechách moc stýskat.
-    Někdy je prostě potřeba neusnout na vavřínech a vzít iniciativu do vlastních rukou.
-    Dřevěné chatky určené zdarma pro unavené poutníky, dokonale vybavené, neponičené.. něco takového by v Čechách jen stěží pár dní vydrželo.
-    Švédská architektura je prostě báječná, ačkoliv jsou si ty domečky často dost podobné, nemůžu je přestat obdivovat.  Červenobílé, modré, žluté, zelené.. myslím, že jsem tu našla nejeden dům, ve kterém bych chtěla bydlet.
-    Švédové nad 35.. možná nad 40 jsou v pohodě, s většinou z nich se dá v pohodě bavit, jsou přátelští, zajímají se o vás, dobře si s nimi rozumím. Nechápu moc dobře, proč tomu tak je, ale jsem ráda, že tomu tak je. Mezi mladšími se najdou jen malé výjimky, snad jen dvě jsem potkala.  Chce to prostě neustále potkávat lidi, tak poznáte větší varietu Švédů. Samozřejmě, že je tu velké množství lidí, kteří představují  jistý stereotyp, ale záleží  často i na individuálním člověku.
-    Lindy hop v Umea je jednou z aktivit, která mě tu držela nad vodou. Jinak to tancují a zdá se mi, že to není tak těžké, po hoďce a půl si myslím, že i úplný začátečník zvládne slušně tancovat. Nedělají z toho takovou vědu a nechávají volnou ruku inspiraci. Lindy hopu vděčím za to, že jsem tu potkala spoustu skvělých lidí. Tanec hodně sbližuje :-)
-    Cizí jazyk přeci jen vždycky do jisté míry omezuje. Já jsem měla problémy občas se švédštinou. To, že jsem si zvolila jako komunikační jazyk švédštinu, mě vlastně tak trochu zapovědělo člověka víc poznat. Mohli jsme se spolu sice relativně dobře bavit, ale tápání po slovíčkách bylo nepříjemné.  Měla jsem tedy občas dilema, mluvit anglicky, či švédsky?  (Např. u Eszter, s kterou jsme se viděly jen den). Švédština u mě většinou zvítězila, chtěla jsem si ji tu přeci procvičit. Někdy si ale ten druhý prosadil svou a bavili jsme se anglicky( např. Johan). Pak jsem měla větší šanci dozvědět se (porozumět) víc. Záviselo to ale i hodně na čase, kolik jste s daným člověkem strávili, třeba s Erikem jsme si rozuměli ve švédštině báječně.
-    Čím je Švédsko tak výjimečné, proč si ho někdy ostatní berou za vzor? Na tohle jsem ještě tak úplně nepřišla, ale poznala jsem, že my Češi tu nacházíme lepší životní podmínky.  Tady na severu není skoro nic, Umea jako největší město široko daleko tolik možností nenabízí. Když  tu má ale člověk práci, věřím, že si může lépe užívat(když tedy moc nerozhazuje). Jak mi tu říkal jeden Čech:  „Z té „pustiny“ se odtud dá do civilizace dostat poměrně lehko, ale pro nás pro Čechy je takový výlet nahoru do Švédska o dost náročnější.“ Švédsko umožňuje lidem víc cestovat, v ČR je člověk rád, že má na nájem a na jídlo, jednou za rok na nějakou dovolenou.. Myslím, že ve Švédsku se dá lépe ušetřit( i když i to je relativní, když máte třeba děti, je to zas úplně o něčem jiném..)
-    Na jazyky bylo Švédsko pro mě ideální země. Procvičila jsem si tu jak němčinu a švédštinu, tak i angličtinu. Němčinu a švédštinu jsem tu používala dost vyváženě, angličtinu trochu méně, ale když už, tak třeba půl dne konverzace:-)  Tohle pro mě mělo obrovský přínos střídat jazyky během dne, při každém setkání!!!
-    Ve Švédsku jednají s každým stejně, připadá mi, že je tu větší rovnost mezi lidmi. Nikomu nemůže být udělena výjimka apod., což je vlastně i malé negativum.
-    Švédsko má jedinečný ráz krajiny, příroda tu tvoří téměř všechno. Až tady jsem si uvědomila, jak moc je s ní člověk spjat. Naše nálady se většinou řídily podle přírody, všechno záleželo jen na tom, jak se k nám chovala. To, jaké je venku počasí, je jednou z nejdůležitější ch věcí každého dne. Kolem toho se všechno točí.  Ve Švédsku jsem si uvědomila, že příroda není jen sbírka pěkných pohledů, ale že je to vlastně jeden velmi komplikovaný živý tvor, jehož tvář můžeme spatřit zdaleka nejen ve zvířatech, ale i ve spoustě objektech-  ve stromech, kamenech, vodě, sněhu, ledu, tmě, světle..  To vše tady před vašimi zraky doslova ožívá a vy mezi tím vším jste rovněž jedna z jeho podob. Ve Švédsku jsem byla svědkem několika zázraků.  Aspoň pro mě to zázraky byly. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažila. Nevím, jestli se v našich krajích taky nějaké dějí, možná jo, ale člověk je musí asi víc hledat.  Možná taky ne, třeba na to, abyste si je uvědomili,  musíte být tady a teď.. ve správný čas, na  správném místě, s těmi pravými lidmi.
-    Celý můj pobyt byl založen především na důvěře, musela jsem často odhadnout, jak moc danému člověku mohu věřit, bylo to pro mě dost těžké, nikdy jste nemohli věřit všem stoprocentně, ale postupem času, jak jste lidi více poznávali, důvěra nabývala větších rozměrů. Třeba mi to do budoucna k něčemu bude.. umět  zdravě důvěřovat (být vstřícný a přirozený, ale pořád zůstávat ve střehu).
-    Za pět měsíců jsem přečetla víc jak 30 knih! Toho bych se u nás v Čechách stěží dočkala, pořád by mě něco rozptylovalo.  A co je nejdůležitější.. Naučila jsem se plynule číst v němčině,  je to vlastně jakýsi druh prohlédnutí, člověku se s ovládáním dalšího jazyka otevírají nové světy.. úžasný to pocit!
-    Když už ve Švédsku svítí sluníčko, tak teda pořádně ostře, ne jako v Čechách, kde je slabší.. zastřené


Negativa
-švédská zima je opravdu velmi VELMI dlouhá, právě taky kvůli tomu bych tu žít nechtěla
- zima v mém pokoji a vlastně ve všech místnostech v Mariehem.. s pořádnou vrstvou svetrů a pokrývek, slivovicí a horkým čajem se to dá nějak přečkat
- i přes to, že být ve čtyřech je na výuku lepší než být v osmdesáti, jsem ráda, že studuju v Brně a že je nás tolik, je super, že potkáváte velkou varietu lidí, můžete se každou chvíli bavit s někým jiným, ano, nedostane se na vás často slovo, můžete se v pohodě za někoho v hodině „schovat“, ale učitelé se s vámi v Brně tak jako tady ve Švédsku zdaleka nebabrají, nediskutují s vámi každou část.. každou větu ve vaší seminárce,  v Brně se hraje prostě na zelené políčko, možná mají ty seminárky horší kvalitu, ale neustálé rozpitvávání jedné a té samé věci mě tu občas docela rozčilovalo
-Švédi jsou oproti Finům docela bordeláři, odpad netřídí tak poctivě jako ve Finsku a není výjimkou příkop u silnice plný odpadků, plechovky a pet lahve sice mají taky na vratnou zálohu, ale spousta lidí na to třídění kašle. Nechápu to, vždycky, když si tu koupím něco ve vratném obalu, tak ho pak později vrátím, místo té lahve si představím peníz.. peníze bych nikdy nevyhodila, tak proč  petku ano? Ve Švédsku nad tím přemýšlím, ale v Čechách to taky moc neřeším. Škoda, že to takhle nefunguje i u nás.
- Švédi  jsou  celkem nešikovní, najít Švéda, který by vám opravil kolo.. na to byste potřebovali lupu. Raději si koupí novou věc, než aby ji opravovali. A to mi připadá škoda. Věc zdaleka ještě nemusí být zralá na vyhození a po opravě může přeci ještě klidně dlouho sloužit. Jsem ráda, že u nás máme  šikovnější chlapy:-)
- Dokud neprší, je pořád hezké počasí… ano, bohužel to tak ve Švédsku je… teda aspoň v tom severním..počasí si  tu dělá co chce a během krátké chvíle se může radikálně změnit, déšť  je nejhorší, to člověk nemůže prostě venku nic dělat..
- Ve škole (a nejen tam) chybí zpětná vazba, když jsem něco v Brně odprezentovala, vždycky třída a následně i učitel zhodnotil, co se mi povedlo a co by chtělo změnit a zlepšit, ačkoliv my jsme  německém kurzu byly jen čtyři, přesto se zpětná vazba nikdy neuskutečnila, nevěděla jsem tak, na čem jsem, jestli se mi to povedlo, či ne.. co si o tom ti lidi myslí apod. , často mám pocit, že nevím, jestli věci, na kterých pracuju, dělám správně, či nikoliv.. naše brněnská zpětná vazba je možná druhý extrém( člověk si opravdu někdy připadá po kritice některých lektorů menší než mravenec), ale nemít zpětnou vazbu je rovněž špatné.
-kreditky, všude jen kreditky, na všechno potřebuju speciální kartu..někdy mě to jejich věčné hledání štve, jsem ráda, že máme všechno v Čechách na ISICa
- Když máte jakýkoliv problém, je velmi těžké najít správnou osobu, která by vám mohla pomoci, ať se jedná o prkotinu jako je hledání knihy v knihovně po shánění nějakých dokumentů, problémem s ubytováním apod. , buď se od vás všichni naprosto distancují a dělají, že s tím nemají absolutně nic společného, nebo vás odkážou na jinou osobu, ta vás odkáže zas na jinou.. ta zas na jinou.. musíte mít štěstí, abyste nakonec uspěli, nebo si raději pomůžete sami , takhle složitě to tu např. chodí ve zdravotnictví, vše se vyřizuje přes sestry a než se člověk dostane třeba k nějakému specialistovi, trvá to klidně i rok a půl! – to jsem slyšela od naší lektorky- raději se objednala k doktorovi v Německu, po roce opravdu ten termín u švédského specialisty dostala :-D ale to už byl problém dávno vyřešen, specialisty můžete ve Švédsku potkat rovněž na pohotovosti, bohužel toho zneužívá hodně lidí, a tak ti, kteří akutní pomoc opravdu potřebují, musí čekat třeba i víc jak 7 hodin!!!
- Ačkoliv jsou tu přísné zákony ohledně alkoholu, tak to nepomáhá. Právě naopak. O víkendech je spousta mladých namol, někdy už i ráno. Je to fakt hnusné, jak je spousta Švédů závislá na alkoholu. Je to pro ně naprostá senzace a na párty se dokážou pěkně zřídit. Shodli jsme se s Němkami, že tohle se nám hodně nelíbí. 
- Ano, podivných zákonů tu mají ve Švédsku celkem hodně. Přesto si najde mládež vždycky nějaký způsob, jak je obejít (teď mám na mysli to s tím alkoholem). Další zákon třeba je, že freemovrům se nesmí pomáhat hledat ubytování. Prostě to má tak univerzita předepsané a sbohem, máte smůlu, nemůžeme vám pomoci. Kamarádka Češka mi tu říkala, že ztratila v jednom klubu kreditku. Uvědomila si to už venku, ale ostraha ji dovnitř nechtěla pustit. Přitom párty už byla u konce a oni věděli, že u vstupu již platila. Přesto jí tam nedovolili se vrátit. Když zašla za policajty, ti jen pokrčili rameny a řekli, že nemůžou nic dělat, ostraha má pravdu. Kamarádka byla zoufalá, naprosto jí věřím.. naštěstí tu její kreditku našel náhodou na zemi její kamarád, takže Jana nakonec nezůstala bez peněz. Zákony jsou tady a nesmí se za žádnou cenu porušovat, přece jen se v Čechách najdou situace, kdy se dokáže přivřít oko, kdy se tak přísně nedodržují. Přeci jenom jsme jen lidi a dělati chyby je lidské. Jakmile ve Švédsku jde o zákon, jsou všichni jak studení kámen.
-památky mají otevřeno jeden, nanejvýš dva měsíce v roce
- jestli najdete infocentrum ve městě podle mapy, je to zázrak.. většinou jsou totiž  úplně někde jinde..
- Potraviny jsou tu dvakrát až třikrát dražší než u nás, člověk by tedy očekával, že budou lepší kvality, ale opak je pravdou, někdy je ta kvalita fakt mizerná(rychle kazící se cibule, mrkev.., málo pálivý česnek)
-předpověď počasí je tu opravdu hodně nespolehlivá, což můžu připsat vlastně i do pozitiv
- kavárny, hospody.. to všechno je tu ve Švédsku v malé míře, tady v Umea především.. čajovny tu vůbec nemají, a když, tak jen ve Stockholmu ( a tam ani nenarazíte na ty klasické, kde se dá sedět na zemi na polštářcích, ale v té stockholmské se sedí u stolu), jinak tu existují čajové obchody, ale tam se dá čaj jen koupit, uvařit a vypít si ho musíte doma :-( Co je nejhorší, restaurace a kavárny jsou tu tak drahé, že na ně normální člověk prostě nemá!
- Je těžké spřátelit se se švédskými mladými lidmi, připadá mi to skoro nemožné, jsou úplně někde jinde než my (zahraniční studenti), do jejich party jen tak nezapadnete, jsou na vás milí, ale blíž vás k sobě nepustí
- Umea je po pár měsících velká necivilizace, pro mě jako studentku to bylo ještě celkem snesitelné, na univerzitě se přece jen koná dost akcí, ale co lidi, kteří tu pracují? Za každý koncert, festival.. který se tu konal, jsem byla nesmírně ráda. V Brně máme o hodně větší výběr.
-S tím souvisí málo lidí. Zjistila jsem, že mám ráda, když je se mnou pohromadě víc lidí. Ne, že bych si libovala v davech, ale něco jako takovou procházku po Svoboďáku, natožpak Staromáku, tu nezažijete. Ráda se procházím tam, kde to žije :-)
- Když v obchodě náhodou platíte hotově, prodavač před vámi peníze nepřepočítá, ale dá vám je všechny v hrsti do ruky, takže nemáte přehled, jestli vám vrací dobře (je to risk i pro toho prodavačce, fakt nechápu, že ještě nepřišli na tento způsob kontroly)
- Jako velké negativum, s kterým jsem ale už počítala, když jsem sem jela, je to, že se mi bude stýskat.  Občas to bylo opravdu děsné přežívat sama na pokoji, zvláště když jsem s nikým za celý den nepromluvila.  Z tohohle bych za chvíli zešílela. Stesk byl někdy opravdu velký, ale většinou se to táhlo i s dalšími problémy(zkoušky, bydlení..) Občas mi taky chyběl lidský či zvířecí dotyk. Člověk si uvědomí, co to pro něj znamená, až když to ztratí.
-krátká otevírací doba snad úplně všeho (obchodů, restaurací, různých institucí..)


Jó, jó, teď je to přesně tak, jak jsem čekala, že to bude. Čtrnáct dní po mém příjezdu do ČR, euforie z návratu už dávno opadla a po Umeå se mi pomalu začíná stýskat. Ve Švédsku jsem dostala ještě větší chuť cestovat a poznávat svět. Tak to chci teď rozjet ve velkém. V hlavě už mám několik plánů na příští rok, uvidím, jaká mi vyjde nakonec varianta. Zjistila jsem, že jak člověk cestuje, tak v každé té zemi zanechá kousíček sebe. Aspoň já to tak mám. V Umeå jsem nechala kus svého srdce a vím, že se tam dříve či později vrátím.