AJA BAJA I SVERIGE: Křížem krážem Uppsalou

Ahoj!
   Poslední den mého cestování byl opravdu hodně nabitý. Tak se do toho pustím :-) Budík mě vzbudil v osm, ostatní ještě spali, jen ten kamarád, co pobýval v kuchyni, byl už pryč. Po dlouhé době jsem otevřela kelímkový jogurt, vlastně to byl studený puding se šlehačkou, nevím proč, ale tam u nás nahoře ho měli předražený a jogurty v malých kelímcích se tam moc ani neprodávaly. Kouknu se z okna, venku to vypadá dost zamračeně. Vezmu si na sebe mikinu a pro jistotu ještě bundu. S Eszter jsme domluvené, že se sejdeme kolem poledne u kostela. Ukáže mi část Uppsaly.
    Když vyjdu z baráku, jsem nemile překvapena, leje. Není to průtrž mračen, ale bunda s kapucí se mi hodí. Podle mapy by měl být poblíž jeden kostel, St.Peters kyrka, jdu se tam podívat. Je to samozřejmě jeden z moderních kostelů, takže stavba nic moc, dovnitř se nedostanu, je zavřeno. Jdu tedy do centra, tam hledám zastávku autobusu, který jede do Gammla Uppsala. Pořád leje, říkám si, kéž by přestalo. Gammla Uppsala leží úplně na okraji města, v autobuse nás sedí hodně málo, když vystupuji na zastávce Kungshögarna, zjišťuji, že přestalo pršet. Jupí. Vydávám se podle plánku ke třem kopcům. Jsou vidět už zdálky, podél jednoho sestupují dva lidé. Čtu si první tabulku o těch hrobech. Chci vyšplhat až nahoru, ale vzápětí zjišťuji, že je tam vstup zakázán. Člověk se může pohybovat jen dole po vyznačených cestách. Dál je páska. Štve mě to.
         Obejdu to aspoň teda zezdola, není to nic moc zajímavého, prostě jen tři nezvyklé kopce. Občas si přečtu, co píší na informačních tabulích. Potkávám pár běžců, kteří si sem chodí udržovat kondičku, kolem vidím už jen louky. Přiblížím se ke skupince německých turistů a chvíli poslouchám, co jim vypráví průvodkyně. Nakonec odcházím do Gammla Uppsala kyrka. Ten kostel si prohlížím zevnitř dost podrobně, hledám předměty, které jsou popsané v letáčku. Výzdoba je docela prostá, líbí se mi vyřezáváný dřevěný oltář. Obcházím hřbitov, na jedné straně oblohy vidím světle modrý pruh, že by naděje na lepší počasí? Kéž by se ten pruh rozšiřoval. Gammla Uppsala muzeum, které zvenku vypadá jako nějaká stará bouda, využívám jen k návštěvě toalety. Na prohlídku už nejdu, musela bych spěchat kvůli našemu srazu s Eszter. A tak jedu zpátky do centra. Jízdenka mě stojí 30 SEK. Zajdu ještě jednou do infocentra, pátrám po nějakých dárcích(suvenýrech). Moc vhodných krámků nenacházím. Eszter píše, že se sraz přesouvá ke Stadsbibliotek. Podle mapy to není daleko.
V knihovně si čtu nástěnku, nějaký cizinec si tam stěžuje na to, že v knihovně nezaměstnávají emigranty.Dole stojí i odpověď, ale tu si nestihnu dočíst až do konce. S Eszter pak jdeme do parku před univerzitou, jsou tam runové náhrobky. Eszter prý nějaké runy znala, ale teď už je zapomněla. Vypadá to fakt hodně starobyle. Univerzita v Uppsale mi připomíná spíše divadlo, v prvním patře najdete obrovské bílé antické sochy, Eszter mi ukazuje, kde se konají její přednášky. Když vyjdeme ven, sluníčko začne vykukovat z mraků. Jupí! Přesuneme se do Caroliny Redivivy, v malém muzeu v přízemí si prohlížíme staré dokumenty, ne že by to bylo pro mě tak zajímavé, zůstanu delší dobu jen před onou Stříbrnou biblí, která původně byla v Praze. Není stříbrná, ona je ve skutečnosti růžová. Stříbrné je jen písmo. Čekala jsem, že Bible bude větší. Dále si dlouho prohlížíme starodávnou mapu severní Evropy a staré názvy švédských měst. Na okrajích jsou různé mořské příšery.
       Nakonec navštívíme spolu Domkyrkan, největší skandinávskou stavbu pocházející ze 13. století. Je to gotika, evangelicko-luteránský kostel, uvnitř najdete spoustu hrobek významných osobností, např. krále Gustava Vasy. Procházíme pod protáhlými sloupy a obdivujeme dvoje varhany. Mě šokují ty modré. Takové varhany jsem v životě neviděla. Když vyjdeme z kostela, setkává se v centru Eszter s přítelem a jdou do nějaké restaurace na oběd. Já mám svůj chleba a je mi líto vyhazovat další peníze za jídlo. A tak se rozdělíme, sednu si kousek dál na lavičku v jednom mini parku u řeky. Pak se jdu podívat po knihkupectví, v jednom obchodním domě narážím konečně na nějaký dobrý obchod, hledám kalendáře, ale nemají zas takový výběr a jsou navíc předražené. Nevím, jestli už Eszter s přítelem nejsou najedení, ale brzy je potkávám v tom samém obchodním domě. Tam se loučíme, Eszter večer odlétá do Umea, já si dojdu ještě k nim později domů pro batoh. Abych vám pověděla něco o Eszter.. Studuje religionistiku, prý šla na VŠ později(už nevím, proč), v Uppsale nejezdí moc na kole, ani tu nechodí na koncerty ( navzdory tomu, že Uppsala je hudební město). Prý tu nehrají její oblíbené žánry. Chodí na thajský box 4x týdně a moc si to užívá. O prázdninách bude studovat v Uppsale letní školu, nemá práci, proto musí prý studovat. To je vše, co jsem si zapamatovala.
          V tom obchodním domě nakonec nic nekoupím, jdu se podívat na Vaksaltorg, kde se konají trhy. Jenže i tam to stají za starou belu, prodává tam hodně cikánů. Jdu tedy zpět hlouběji do centra, kde objevuji pěkné knihkupectví. Koupím si tam nakonec sešit s domečky, které jsou typické pro Uppsalu. Pak to vezmu na zámek Uppsala Slott. Všude je spousta zeleně, zámek je překvapivě celý růžový a světe div se, na nádvoří stojí palma. Když přijdu blíž, zjišťuji, že patří botanické zahradě. Vylézám i na vyhlídku k dělům, pak potkávám svatbu, sednu si na lavičku s vyhlídkou na zámecký park. Prohlížím si mapu a vychutnávám si sluníčka. Už mě docela bolí nohy, ale chci ten zámek obejít. V tom mi pípne mobil, Pavel, Zdeňkův kamarád žijící v Uppsale, mi píše že jsou na krátké procházce, ale v 18 hodin budou opět doma, takže je můžu navštívit. Obcházím zámek a fotím si barevné květiny, stíny se prodlužují, sejdu dolů z opačné strany, než jsme přišla. Chci si projít ještě kousek Stadsträdgården, kde si čtu o Glunten Promenaderna a o studentovi Gluntenovi, po kterém je ten park pojmenován.Uprostřed je rybníček, jdu si prohlédnout dřevěnou knihu se stojanem(nebo byla kamenná?). Na kraji najdu cizí foťák. Nějaký zapomnětlivec ho tam nechal. U nás v Čechách by ho už někdo dávno čmajznul. Třeba se pro něj jeho původní majitel ještě vrátí. Procházím cestičkou, kolem je spousta hřišť. Vracím se podél úzké řeky zpátky, po mostě se vydávám pomalu k Pavlovi. Po šesté hodině se setkáváme venku, akorát se vrací z procházky. Poznávám celou jeho rodinu, manželku Annu pocházející z Německa, jejich syna Sama, kterému jsou dva roky a taky babičku. Ta je v Uppsale jen deset dní na návštěvě. Ačkoliv mě Pavel zval nakafe, pijeme čaj, shodneme se totiž že kafe nepijeme :) Babička mi nabízí svůj koláč, mňam, fakt dobrota. Cítím se trochu jako doma u té své babičky.
             Udivuje mě jedna věc. Anna mluví na Sama Německy, Pavel česky. A to dítě to chápe. Ve školce prý na něj mluví zas švédsky. Vím, že když se na dítě mluví takhle odmalička, tak si zvykne. Ale stejně mi to připadá ohromující. My se tu pachtíme, abychom uměli další cizí jazyky a to dítě bude umět tři jazyky úplně přirozeně. Pavel je spolužák Zdeňka z gymplu, prý se ale už dloooouho neviděli. Ptá se mě i na další lidi, spousta z nich totiž dělá Instruktory. Některé znám. Sám Pavel mi říká, že do Instruktorů Brno moc zapálený nebyl. V Uppsale už žije od roku 2003, prý tu nejdřív studoval. Teď pracuje ve Stockholmu, Anna studuje v Uppsale postgraduál- biologii. Až dostuduje, uvidí se, jestli ve Švédsku zůstanou. Možná pojedou do Čech, nebo do Německa. Pavel mi vyprávěl o svém studiu, prý tu chodili dřív do studentských hospůdek, kde pivo stálo třeba i jen 35 SEK. Taky tu byly restaurace, kde vařili učni, takže jídlo tam často bylo nepovedené, ale levné. Tohle vše mohli využívat, protože měli studentskou kartu. Jinak tam další lidi nepouštěli. Teď se občas taky scházejí, ale spíš u někoho doma, navíc po studiu spousta lidí odjelo a málokdo zůstal. Zima v Uppsale prý začíná koncme října, světla v zimě je tu taky dost málo, prý člověk potřebuje v pravé poledne lampičku na to, aby si přečetl knížku. Shodujeme se, že Upssala je takové poloviční Brno.
Pavel mi taky vyprávěl, jak byl 7 měsíců na mateřské, já jemu zas o Brně, o Zdeňkovi, o studiu a cestování. Sama uložili brzo do postýlky, už byl unavený, ale pořád se snažil oddálit ten odchod tím, že jedl děsně pomalu. Asi po osmé se s nimi rozloučím, popřeju jim, ať se jim všem daří. Třeba se někdy v Brně potkáme. Je vidět, že mají se Samem o zábavu postaráno. Vracím se k domu, kde jsem spala, cestou hledám ještě zelenější místa a narážím na jeden malý park. Vyzvedávám si batoh a loučím se s přítelem od Eszter. Přeju mu hodně štěstí v postcrossingu. Podle mapy se dostávám až k Willy:su, ten už je zavřený, ale já tam stejně nemám namířeno. Najdu zastávku, jízdní řád tam samozřejmě není, ale uklidní mě, že je tam aspoň žlutý znak Ybussu. Přejdu silnici a sednu si na lavičku poblíž nějaké školy. Má před sebou víc jak hodinu, a tak si začnu psát deník. Autobus přijíždí na čas ve 22:25, tentokrát mám celou cestu pro sebe dvousedačku. Přesto nemohu usnout, občas sleduji krajinu, ale i to mě unavuje. Cesta se mi zdá nekonečná. Navzdory tomu, že se říká, že nazpátek to vždycky rychleji utíká. Když dorážím na byt v Umea, nemám sílu ani napsat domů do Čech, že jsem v pořádku, zalezu do postele a hned usnu.

Za deště

Úzká řeka Fyris

Líbil se mi prostě ten dům..

Tady to máte černé na bílym (nebo spíš bílé na zelenym?)..

Nikdo tam nebyl, tak jsem ten provaz přelezla.. Daleko jsem si ale netroufla.

Gammla Uppsala kyrka

Podivná kašna v centru

Tenisky visící na drátech elektrického vedení nesmí prostě chybět. Možná by stálo za to založit si sbírku. Už jsem viděla nejmíň patery. Vzpomněla jsem si na Helsinki.