První den v nové škole, první noc v novém bytě

           Když jsem se probudila, byla ještě dost tma. Budík jsem si totiž nařídila na osmou, chtěla jsem být v kanceláři YMCY co nejdřív, aby mi to ubytování někdo náhodou nevyfoukl před nosem.  Anders mi popřál ve dveřích hodně štěstí. Slečna na recepci mě přivedla k jednomu pánovi. Když mi řekl, že mi může pomoci, že mají volný pokoj, spadlo ze mě skoro všechno napětí. Tak moc jsem si oddechla!!!!! Vyplnili jsme společně údaje, občas jsme mu vyťukala něco na klávesnici.. A pak… předal mi klíčky od pokoje a papíry s mapou a adresou…. To byl pocit :) Bydlím v Mariehemsvägen 2G(kdybyste mi chtěli třeba poslat dopis :) )
           Pospíchala jsem do školy, v 10.15 jsme měli mít první hodinu. Přišla jsem do třídy a ještě tam nikdo nebyl. Jen má učitelka, předtstavila se mi, sedla jsem si a čekali jsme na ostatní. Jsem v šoku. Celkově chodíme do kurzu Tyska B čtyři. Ano čtyři!!! Ostatní mluví německy úplně profesionálně. Není divu, vždyť pocházejí z německy mluvících zemí. Je tam jen jedna Švédska, které v Německu ale žila. Pak tam s námi taky chodí praktikantka z Innsbrucku.  Tam mi připadá ze všech nejsympatičtější. A hodně mi připomíná chováním Annu z Poznaně(z workampu). Celkově nás budou učit tři učitelky, z toho dvě rodilé mluvčí z DAAD. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že je nás tam tak málo.! Krátce jsme se přestavili, pak jsme dostali informace ohledně kurzů, jak budou rozděleny a tak… Všichni se divili, že nemám své identifikační švédské číslo. Mám jen provizorní, to ale platí jen pro univerzitu. No později jsem zjistila, že v tom zdaleka nejsem sama. Důležitější je mít vlastní e-mail na Umea universitetet. Další hodinu jsme měli literaturu. Budeme brát mně již známé autory, pro učitele je trochu jiný program, mají navíc ještě dětskou literaturu, Zeptala jsem se, jestli bych ji mohla mít taky, i když nechci být učitelkou. Dětská německá literatura mě totiž velmi zajímá. Myslím, že to půjde. Hned jsme dostali první úkol- přečíst Nathana der Weise. Snad to nebude moc těžké a snad to zvládnu.
            Odpoledne jsem zašla ještě na internet do International Office a k obědu jsem si dala jogurt. Dohodla jsem si taky test ze švédtiny. Musím totiž prokázat patřičné znalosti, pak budu moci chodit do pokročilejších kurzů. Jaké překvapení mě v kanceláři švédských učitelů čekalo!  Začala jsem mluvit anglicky..pak se mě ale mladá lektorka zeptala, odkud jsem. Když jsem řekla, že z České republiky, řekla, že můžem mluvit klidně po slovensky. To bylo pro mě překvapení. Zjistila jsem, že Eva je tu už sedmým rokem, prý jezdí domů na Slovensko tak jednou za rok, tady na severu se jí líbí. Dělá tu lektorku švédské jazyka. Je příjemné potkat někoho z našeho kraje. Musím říct, že to ale pro nás bylo zpočátku obtížné mluvit svým rodným jazykem.. fakt jsme byly obě dvě chvíli mimo :) Domluvily jsme se, že mi ještě napíše. A  pak už jsem šla domů na Hemvägen. Tam nikdo nebyl. Sbalila jsem si tedy věci a čekala na Anderse a Gunillu. Chtěla jsem se s nimi osobně rozloučit a poděkovat jim. Přišli docela pozdě a ještě další tři hodiny trvalo, než jsme vyrazili. Zmeškala jsem tedy úvodní Buddy programme. Nevadí. Měla jsem to luxusní, Anders mě vzal do Mariehem autem. Abych se nemusela tahat se svým kufrem pěšky po tom sněhu. Jsou to fakt moc hodní lidé, jsme jim nesmírně vděčná za to, jak mě přijali. Společně jsme povečeřeli-tresku, omáčku a brambory. Zvláštní, že uvařili tak málo brambor. Skoro vůbec je nejedí. Nevím proč.  Bavili jsme se o polární záři. Tady v Umea je vidět taky, nejlépe ale za městem. Tenhle týden má být středně silná. Nejlíp je ale vidět ještě víc na severu. Anders vzal atlas a ukazoval mi, kde všude byl.. nejsevernější místo Švédska, kde byl. Říkal, že mají s Gunillou chatu na Ölandu. Prý tam jezdí každé léto. Wow! Jak romantické.
                Ještě bych vám chtěla říct něco víc o lidech, u kterých jsem první dva dny bydlela. Anders je povoláním dětský psycholog a Gunilla pracovala na univerzitě tady v Umea jako poradkyně pro studenty s dyslexií. Teď jsou oba v důchodu, Gunilla má řecké předky a má sedm vnoučat. Anders má dva syny, ale žádné vnouče, synům je prý 23 a 27. Oba dost cestovali. Anders byl dokonce i v Praze a Olomouci. Jinak mi ještě říkal, že navštívili Čínu, Ameriku, nějakou hodně exotickou zemi v Africe..to už jsem zapomněla.. prostě fůru míst.  Prý mají raději poznávání cizí kultury než relax u moře. Taky bych chtěla se svým mužem takhle cestovat.
                  S Gunillou jsem se rozloučila už doma a Anders mě dovezl až na kolej.  Další věc, se kterou mi velmi VELMI pomohli, bylo povlečení a deka s polštářem. Ty mi půjčili na celých pět měsíců. Připadala jsem si jako ve snu.  Když jsme našli můj pokoj a byl čas na rozloučení, nebyla jsem schopná ze sebe vydat víc než pouhé tack. Jejich medvědí objetí a slova, že se na ně můžu obrátit, kdykoliv budu mít nějaký problém, mi dodaly tady ve Švédsku větší pocit jistoty.

To jsou mí zachránci..