V kostele

Ahoj,
      zdravím vás ještě ve velikonoční náladě. Za oknem tu mám jarní výzdobu, ve váze stojí dvě narcisky, které jsem dostala včera na mši. Ano, vypravila jsem se na kole do centra do Stadskyrka. V jedenáct to začínalo. Protože už mám zadní blatník, odvážila jsem se obléknout si sukni. Cítila jsem se víc jarně :-) V kostele už sedělo hodně lidí, vzala jsem si od jedné paní tenkou knížečku, něco jako program, kde byly noty a slova k různým písním a taky čísla stránek ve zpěvníku a v Bibli. Nejdříve jsme poslouchali, jak zvoní zvony. Farář pronesl úvodní slovo, zpívali jsme první píseň ze zpěvníku, a pak jak hrály varhany už jen samy bez našich hlasů, postupně přicházeli prostředkem lidé. Bylo jich tak třicet. Posadili se na židle po levé straně před oltář. Byl to sbor, muži, ženy a děti. Celá mše se skládala ze čtení různých úryvků z Bible, společného zpívání písní a poslouchání sboru. Nejvíce se mi líbila Påskdagssamba.  Nikdy by mě nenapadlo složit velikonoční sambu. Že to vůbec jde? Bylo to rytmické, sólo zpívala jedna malá holčička. Snažila jsem se tu píseň najít na youtube, ale marně.  A google mi na to vyplivnul jen šest odkazů. Ještě to pátrání nevzdám. Myslím, že jsem rozuměla tak ze čtyřiceti procent. Farář mluvil jasně, zřetelně, byl mladý a sympatický. Ale zdaleka nemluvil jen on sám. Ještě tam přednášeli další tři lidé. Podle mě asi taky patřili ke kostelu. Hodně se farář zmiňoval o jaru, jak je to krásné, že sem přichází, vyprávěl o tom, jak Ježíš lámal chleba, o jeho ukřižování a o tom, jak vstal z mrtvých. Taky jsem rozuměla slovu věčnost, ale nemohu si to dát nějak s ničím dohromady. Bohužel se v těchle náboženských věcech dost nevyznám. Do kostela u nás moc nechodím. Takže i tady jsem se snažila napodobovat ostatní- vstávat, když všichni vstávali a tak. . Někteří už znali odpovědi zpaměti. Někteří se tam šli podívat asi jen kvůli tomu, že jsou Velikonoce, ze zvědavosti..stejně jako já. Poznala jsem dvě Němky ze švédštiny, ani jsem se s nimi nebavila. Ty ale zřejmě chodí do kostela pravidelně, šly k přijímání. Mše trvala hodinu a půl, v luteránském kostele jsem se cítila příjemně. A hlavně zvenku to vypadá fakt jako kostel. Třeba tady v Mariehem je u ICY něco, čemu se říká taky kostel. Jenže vzhledově to vypadá spíš jak nepovedený krychlový panelák. Ke konci šla spousta lidí k přijímání, farář dával lidem hostii a ti si ji pak namáčeli ve víně. U nás jsem tedy viděla spíš to, že hostii farář dal lidem až do pusy a z kalicha s vínem, se pak každý napil. Takhle to je asi víc hygieničtější. Ke konci jsme zas poslouchali zvony. Vím, že u nás si často lidé navzájem podávají ke konci mše ruku. Tady ne. Děti i dospělí za zvuku varhan odcházeli. Dávali každému z nás žluté květiny. Dostala jsem od jednoho kluka dvě. Když jsem se vracela zpátky na kolej, svítilo sluníčko. Zjistila jsem, že řeka je už částečně rozmrzlá.
                Uvařila jsem si rýži s rajčatovou omáčkou a se žampiony. Pak jsem se pohodlně usadila na sedačku do společenské místnosti a četla jsem si. Všude bylo ticho. Popíjela jsme čaj a bylo mi dobře. Navečer jsem zas vyrazila do bazénu. Přeci toho musím využít, když mám u sebe Michaelovu kartu. Nejprve nás tam bylo celkem dost- tak třináct, nakonec jsme ve vodě ale zůstali jen čtyři. Byla jsem už unavená, ale voda se tak třpytila, člověk mohl vidět, jak sluneční paprsky dopadají až na dno. Jako by mi někdo do ucha šeptal.. Nechoď ještě.. A tak jsem dala poslední dva bazény, pak ještě další dva poslední.. a další..  Vlezla jsem na chvilku do sauny, v Iksu jsem zůstala až do zavíračky.
                Večer následovalo skajpování a čtení.  To byla neděle. Co mi asi přinese další den?

Odpoledne jsem uvařila v cibulové šlupce šest vajíček. Nalepila jsem na ně samolepky, které mi přišly z domova.  To velké malované vajíčko vlevo jsem koupila v obchodě, je to tu ve Švédsku docela populární. Dávají se do něho různé sladkosti. Uprostřed jsou dvě narcisky, které jsem si přinesla z kostela. To je má jarní výzdoba ve Švédsku.