Kachny, večírek a opět nasazujem rukavice

Hallo všichni!
   Tak jsem to s tím teplem trochu zakřikla, dneska se počasí zhoršilo. Dvakrát jsem dneska hodně vymrzla. Ráno se ještě zdálo, že bude slunečno, ale během toho, co jsem byla na radnici, se přihnaly mraky a začal foukat studený vítr. Čekala jsem před bankou, než ji otevřou a klepala kosu. Vrátila jsem se domů pro další vrstvy. Pak hned do školy, v půl jedenácté mě čekala zkouška z litratury. Mám pro vás dobrou zprávu, dala jsem ji. Jedno období jsem si mohla vybrat, jedno mi bylo přiděleno. Mluvila jsem taky o Die Leiden des jungen Werther, protože tahle knížka mě prostě zaujala ze všech nejvíc.
        Hned po zkoušce jsem jela do Ersbody, navštívila jsem dva bazary, kde jsem vybrala dárek pro Judith- přívěšek na krk, taky jsem si koupila pro  radost dvě sukně a jednu halenku. Už se těším, až si je obleču, tady jedině tak s legínami a punčocháčemi, ale doma v Čechách snad bude teplo. V jednom tom bazaru neměli moc dobrý výběr, zato v tom druhém jsem zůstala nejméně hodinu. Asi to záleží hodně o náhodě, jaké zboží jim tam zrovna ten týden přijde. Jedna ta sukně snad bude pasovat i mamce, myslím, že by se jí mohla líbit. Ta druhá sukně, kterou si nechám, má zelenou barvu s takovým drobným květinovým vzorem.  Halenka je kostkovaná a je rovněž zelená. Poslední dobou jsem si oblíbila sukně, ve kterých se dobře točí. Aspoň když půjdu na tancování, tak budu mít větší výběr co na sebe. Taky už mě tu docela štve, že tu mám k dispozici asi jen šest triček, takže už nemám nápady, jak to kombinovat. Už abych měla u sebe celý sůj šatník. Přeci jen nosit půl roku pořád to stejné je docela nuda.
        Snažila jsem se najít i něco pro Anderse a Gunillu. Chci jim ještě něco předat.. na památku, aby si při tom, když tu věc spatří,  mohli vždycky na mě vzpomenout. Jenže nic takového jsem nenašla. Musím nad tím popřemýšlet. Kdybyste měli nějaký nápad, tak mi dejte vědět. Momentálně vůbec nevím. Jako poslední cíl jsem si vybrala Willy:s, kde jsem nakoupila zas pár zásob. Cestou zpátky do Tegu jsem přibrzdila u hřbitova. Na procházku sice nebyl nejlepší čas, ale kdo ví, kdy se do Ersbody zas podívám. Ještě jsem tu v Umea na žádný hřbitov nenarazila, jen tady. Všechny hroby byly malinkaté, né jako u nás, kde máme hrobku dlouhou třeba i dva metry. Hřbitov neměl žádnou zeď, podél rostly zakrslé keříky. Místami jsem si připadala jak v Lidicích, velké pláně a sem tam ostrůvky s hroby. Narazila jsem i na pár dětských náhrobků v podobě postav z Mumínků. Uprostřed hřbitova jsem zahlédla uměle vytvořené jezírko. Kostel byl zavřený, tak jsem si ho prohlédla aspoň zvenku. Místa na hřbitově je ještě opravdu dost.
             Doma jsem pobyla asi čtyři hodiny, vařila oběd a dočítala knížku. V půl sedmé začínala narozenivoá párty u Judith. Když jsem tamd dorazila, poznala jsem mezi lidmi ještě Tanju a Loicka. Stáli jsme v hloučku a bavili se. Grilovaní řídila Judith a ještě nějaký kluk, nic jsem nejedla, protože jsem byla ještě dost syta z oběda. Postupně jsme se začínali víc a víc klepat. Nejvíc mi toho řekli práve Loick a jedna polská holka. Pocházela z Krakova.Ostatní stáli opodál. Strávila jsem tam asi hodinu a půl, ale pak už nepomáhaly ani ruce v rukavicích a k tomu zastrčené v kapsách, tak jsem řekla, že jdu domů. Loick říkal, že dokud neprší, je to ve Švédsku vždycky dobré.. Tady se prostě teplota během dne mění radikálně. Předala jsem Judith dárek. Loick to stejně jak já zabalil, musel se učit,  a tak jsme šli kousek cesty spolu. Dozvěděla jsem se od něj něco o bláznivém švédském vaření, něco o Monthy Python, pak mě zval na nějakou sobotní párty, která se koná někde v Alidhemu.. Uvidím. Loick odjíždí 13. června, říkal, že mě v Nice někdy rád uvidí. Proč ne, ve Francii jsem ještě nebyla.. tak třeba příští rok podniknu výlet tam. Loic je fajn, myslím, že si rozumí se spoustou lidí a že někdy prolamuje ledy při rozhovorech. Hned, jak jsem se vrátila, dala jsem si horkou sprchu. Teď jdu spát. Zítra mě čeká Jugendliteratur a moc se na to těším.

Kachní rybníček podél silnice do Ersbody..byla tam celá rodinka :-)

Kdybyste se mě zeptali, jaký je nejtipičtější pták ve Švédsku, tak bych odpověděla, že je to kachna.

I taková věc jako berle se dá někdy ztratit..

 Narazila jsem na tři takovéto kruhy, na nichž byly připevněné tabulky se jmény a daty.. že by to byl mini hrob? Jsem raději, když má každá rodina svůj vlastní, ale na druhou stranu nevyžaduje takováto tabulka asi moc velikou péči.