dneska jsem měla celkem náročný den, ale jsem za něj ráda, před sebou mám spíše klidnější období, psaní seminárek a pobývání ve škole. Mám spíš ráda, když se něco pořád děje. V pátek a v sobotu se koná festival krátkých filmů, v pondělí zas "Varborg" neboli čarodějnice. To jsou akce, na které bych chtěla jít, jinak školu kromě švédštiny nemám.
Dopoledne jsem vyrazila na kole do centra, zaplatila jsem nájem, koupila si internet na další měsíc a zaběhla do infocentra. Tam mi ochotně vysvětlil jeden pán ve švédštině, jak je to s tím Västerbottens muzeem. 6. června se otevře jen jeho malá část. Jinak bude celé opravené až příští jaro. Doporučil mi ale Bildmuseet a taky Skulptur výstavu, která je venku a probíhá neustále.. je to v přírodě. Už jsem viděla ty sochy na různých letácích, ale pořád mi vrtalo hlavou, kde to může být. Je to celkem daleko, až na druhé straně Umea, ale určitě se tam někdy vypravím. Pak se ještě v jedné části tohoto města nachází sklárna. Wow, jsem ráda, že jsem našla další možnosti. Ani se mi nechce teď najednou moc domů. Když tu konečně taky sníh mizí.. a člověk přichází na jiné myšlenky. Mám trochu strach, jak moc se to změnilo tam u vás, jak moc jste se změnili vy a jestli třeba někoho ze svých přátel po tom dlouhém odloučení neztratím. V Army shopu jsem si koupila nové tenké rukavice. Ty své černobílé už nemůžu nosit. Jednu jsem totiž ztratila. Vůbec netuším, kde.. asi leží někde na ulici ve Stockholmu. Jinak fakt nevím, byly to mé oblíbené rukavice, koupila jsem si je na podzim v Brně..mrzí mě to :-( Michael mi ale taky říkal, že ztratil své rukavice, a dokonce i čepici. A teď, když jsem se bavila s Katharinou, povídala, že jednu taky někde zapomněla. Jako by teď bylo období ztracených rukavic.. Na ulici vidím každou chvíli visící, či ležící rukavici. Jen málokterá z nich se asi vrátí ke své dvojičce.
Po obědě jsem jela opět na kole do školy. V knihovně jsem zpovídala Tanju a Judith ohledně německých svátků. To mě bavilo, zjistily jsme, že ačkoliv obě bydlí od sebe jen asi 140 kilometrů, jejich tradice se celkem dost liší. Řekly mi toho fakt spoustu, myslím, že se seminárkou nebudu mít potíže. V pět jsem měla sraz s další Němkou, s Katharinou. Šly jsme na procházku kolem Nydalasjön. U krajů už byl led roztátý, chodit po jezeře se už moc nedá. Jako na objednávku nám svítilo celou cestu sluníčko. Ale pomalu se ochlazovalo. Vyprávěla jsem Katharině o Stockholmu, a pak mi ona zase řekla něco o tradicích, které v Německu udržují. Vyprávěla mi např. o Christi Himmelfahrtu, kdy všichni muži ve vesnici tahnou velký vůz s alkoholem.. s pivem a šnapsem. Prý se nyní tento den slaví spíš jako Den otců, z toho to nějak vzniklo. Taky mě zaujal zvyk se střílením ptáka, ten kdo ho sestřelí, stává se opatrovníkem vesnice.. a musí všechny akce a pití lidem zaplatit. Prý se toho účastní hlavně výše postavení lidé, kteří na to mají. Třeba Kirchweihfest ale Katharina vůbec neznala. O tom mi vyprávěly zas Tanja s Judith, něco podobného jako májka, ale tady mají malou jedličku.. a slaví se to na podzim. S Katharinou jsme seděly chvíli na lavičce, bylo to příjemné, já jsem si psala zápisky z toho, co Katharina povídala, ale celkem mi mrzly prsty. Šly jsme ještě kousek dál, podél vody jsou úžasné malé chatky, lidi tam v létě grilují apod.. Brzy jsme to otočily. Příjemná dvouhodinová procházka to byla. Připadá mi, že v Čechách zas tolik ven nechodím. Proč vlastně? Asi to budu muset změnit.
Úplně jsem vám zapomněla napsat o včerejších lunfilms, přišla jsem pozdě, ale ještě jsem stihla první dokumet. Překvapilo mě, že tam mluvili česky. Pak mi to došlo. Film pojednával o loňské demonstraci- především odborářů- proti politické situaci u nás. Vypadalo to dost drsně. Samé dělbuchy a rozzlobení lidé. Celkem mě to šokovalo, trochu jsem se za svoji zemi styděla. Co si asi o České republice musí myslet ostatní studenti, kteří to se mnou sledovali? Netuším. Další filmy byly poněkud jiného tématu. Oba dva vyprávěly příběh dvou kluků, jejichž matka potřebovala nutně odejít, a proto je nechala u svého souseda. Ten první soused byl mladší muž, který měl tetování, když se převlékal, spatřil ten kluk tajně na jeho zádech hákový kříž. Byl to zřejmě nějaký neonacista, jakmile si chlapce matka vyzvedla, sešel se se svou bandou. Ve druhém filmu si chlapec začal hrát s autíčkem, nejdříve to sousedovi, starému pánovi, vadilo, pak jako by se v něm něco přeplo.. začal se chovat stejně jak ten malý kluk.Vzal si do ruky šídlo a jezdil s ním po stole a po podlaze. Později ho vyměnil rovněž za autíčko, a tak si oba dva hráli.. každý v jiné místnosti. Pak se ozval zvonek a starý muž byl opět vážný.. ve své obvyklé zarmoucené náladě.
Krátké filmy jsou super, moc se těším na ten filmový festival.A teď pár fotek z dneška.
Tak to vypadá teď na místě, kde stál původně ten hrad ze sněhu.
Moje super vylepšené kolo, všimněte si toho provázku a izolepy na zadním blatníku :)
Před radnicí už postavili krámky s květinami.. že by se konečně oteplilo i tady?
Dokonce už i zahrádky u restaurací otevřeli.. ta žena v tom černém je Romka, všechny tu chodí oblečené v obrovských vypasených sukních..zvláštní to móda..
To už vypadá nadějně, což?
Dům mých snů.. nyní téměř bez sněhu.
Některá místa vypadají přece jen ještě dost "zatuhle" ..
Z procházky s Katharinou
Tenhle tobogán jsem ještě nikdy předtím u jezera neviděla.
Určitě se neboj, že přijdeš o kamarády. S mou kamarádkou se vidím jednou za čtvrt roku, ani ne a bavíme se pořád tolik, jako dřív, jen na sebe nemáme čas, protože je na intru a já pořád někde trajdám.
OdpovědětVymazatJe zvláštní, jak jsou v tak krátkých vzdálenostech odlišné zvyky a tradice. Ale je to fajn, když o nich slyšíš, někdy si řekneš, že jsi ráda, že to tady není a nebo závidíš a chceš si to vyzkoušet. :D
Poslední fotky ukazují fakt pěknou krajinu. A tvé kolo je náhodou parádní, líbí se mi věci, které jsou tak opravované a pořád fungují.