Není člověk jako člověk..

Ahoj,
  tak se mi tu mění atmosféra o tři sta padesát devět stupňů každým dnem. Venku je mlhavo, lezavo, deštivo a blátivo a já jsem dnes ve škole klepala kosu. Nevím proč, prostě je ve třídě taky dost chladno. Měla jsem dvě prezentace- o těch zvycích a taky o zájezdu na Ukrajinu. To mluvení mě trochu rozehřálo, ale stejně jsem měla pořád ruce ledové. V čaji jsem opět našla podivně zářící kousky (asi z termosky), a tak jsem ho raději moc nepila. Mám toho dneska dost. Narcisky za oknem už zvadly, asi je brzo vyhodím. Ve dřezu plave spousta špinavého nádobí a jsem zvědavá, kdo to nakonec uklidí. Ještě v neděli jsme tu měli celkem klid a pořádek, ale teď je to jiné.
       K tomu se tu přihodila včera jedna dost nepříjemná věc. Poprvé, co jsme tady ve Švédsku, jsem dostala strach. Ne takový ten strach, když máte před sebou krpál, který byste měli sjet na běžkách.. nebo když jdete o půlnoci sami lesem.. ale strach, že se přihodí něco špatného. Kolem desáté hodiny večer, když jsem pilně pracovala na své prezentaci, se tu spustila hádka. Dva lidi tu na sebe řvali a bylo to slyšet i přes zavřené dveře. Poznala jsem, že to je ta dívka z Ugandy a jeden kluk z Iráku. Trvalo to asi půl hodiny, nemohla jsem se na svou práci moc soustředit. Zamkla jsem se v pokoji a raději nikam nevycházela. Z toho, co jsme slyšela, jsem pochopila, že ten kluk ji něčím vyděsil. Ale nemám tušení, čím. Přijeli dokonce policajti. To tady ve Švédsku není tak obvyklé, všehovšudy jsem tu viděla snad policajta jen dvakrát. Když jsem si šla po jedenácté vyčistit zuby, viděla jsem dva policajty ve společenské místnosti. Raději jsem pak zas rychle zalezla, přečetla jsem si úžasný dopis od Beccy, poslouchala pár písniček na dobrou noc a snažila se usnout. Do ranních hodin tu ale kolem pořád někdo chodil. Dnes už je to dobré, snad se tu nebude opakovat. Michael mi už dříve říkal, že tu museli volat na toho kluka policajty, to jsem ale naštěstí byla na Höga Kusten. Nevím, moc se s ním nebavím.. a asi ani raději nebudu.
       Tady na koleji je barevná paleta lidí. Po Velikonocích se mi tu připomněly dvě Švédky, jsou takové trhlé, často se nahlas smějou a včera si prozpěvovaly na celou kolej text, který se měly naučit. Jinak mi připadají ale přátelské a ta jedna se se mnou taky občas baví švédsky(anglicky moc neumí). Jak odešla Simone, připadá mi, že to tu ztrácí takový ten řád. Simone byla taková podnikavá, věděla, co se kde děje a vždycky když se něco přihodilo, svolala všechny na "poradu". Pak je tu taky jeden kluk, Švéd, který mi připadá takový pořádkumilovný, pořád se ptá, kdo je zodpovědný za který špinavý hrnec. Je to ale fajn, už jsem ho tu dlouho neviděla- je to znát na tom nádobí. Je tu taky jeden kluk z Persie, asi tu už žije déle ve Švédsku, ten je fajn, zajímá ho někdy, co vařím, navrhoval mi, že bych si mohla otevřít krámek a prodávat tu svoje koláče :-) Pak je tu ještě jeden Asiat odbarvený na blonďato, společně se svou přítelkyní vařili večeře, občas mi to připadalo legrační.. jak se bavili důležitě o tom, co uvařit a společně stáli nad hrnci. Pak je tu ještě Michael, ale ten teď často pobývá u své Polky, říkal že si ho oblíbila a že ho nechává u sebe přespat. Prý má v bytě na rozdíl od kolejí teplo. A právě kvůli tomu teplu tam u ní taky zůstává. Nechápu, že na něj její přítel nežárlí. .)
         Po škole jsem se vydala do knihovny, napsala pár lidem.. v hlavě mám totiž teď couchsurfing..pořád sháním někoho, u koho bychom mohly přespat. Až to vyřešíme, budu si moci oddechnout a začít se konečně pořádně těšit na Terku a na Stockholm. Dneska jsem mluvila s jedním klukem, co odtamtud přijel, prý je tam tepleji..supér.  Pustila jsem si na youtube jeden film, který mi doporučila Tanja. Řeknu vám, že to byl šok.. Na jednu stranu se mi líbil, byly tam moc hezké okamžiky, ale taky spousta odporných věcí.. ale takový je asi už život. Konec nechal režisér otevřený, můžu si tak domyslet, jak to s Becky a Bente dopadlo. V mnoha věcech bych se asi zachovala jako hlavní hrdinka. Kdyby vás to zajímalo, můžete se na něj také podívat, myslím, že k tomu nepotřebujete nějak zvlášť moc umět němčinu.
             Ten film mě tak uchvátil, že jsem úplně zapomněla okopírovat si dokumenty pro migrační úřad. V úterý mám volno, tak to ještě počká. Mám čas. Snad je v Čechách líp, vážně se už těším na léto a na prázdniny.

Někteří lidi nám připadají, jako by k nám přiletěli z jiné planety.. stejně jako tahle bytost.

Železný panáček ve vesnici Olofsfors