Jaro přichází

Ahoj ahoj,
        je to už skoro tři dny, co jsem se vrátila z Laponska a pořád jsem dost mimo realitu. Psaní blogu mi ale pomáhá v tom vyznat se líp ve svých myšlenkách. A pak je tady v Umea už dost teplo..s Katharinou jsme dneska hádaly, jak dlouho tu asi ještě vydrží sníh.. Daly jsme mu tři týdny.. Pokud tedy nepřijde nějaká nečekaná sněhová bouře.
        Novinky z pondělka a ze včerejška shrnu do jednoho odstavce.. Objevila jsem nový o dost levnější obchod než je Coop, díky Mattisovi..  Podnikla jsem tedy velký nákup, koupila si tři kannelbulle (švédské sladké pečivo), Trocadero (to je taky typicky švédské pití.. taková limonáda), a pak hodně chleba. Dala jsem ho i do mrazáku, takže jsem ráda, že mi to vydrží na dlouho. Včera jsem byla vrátit Kubovi batoh, předtím jsem si dala dost práci, abych ho zašila, trochu se uvolnily popruhy, ale už to asi dřív přede mnou někdo spravoval. To byla makačka, ale už jsem dlouho nešila, tak mě to celkem i bavilo. Pak jsem sjela do centra.. nebo spíš kousek k centru, měla jsem s sebou kolo, Anders mi před týdnem poradil obchod, kde by měli mít venku pumpičku. A opravdu tam byla. Podařilo se mi nějak kola napumpovat, kamarád mi říkal, že ideální je, když ta pneumatika nejde skoro zmačknout. Tak jsem to nějak odhadla, snad mi to nějaký čas vydrží. Zvláštní bylo, že na mostě foukal takový vítr, že mi to vůbec nechtělo na kole jet. Od pondělka je tu dost větrno, až dnes se to trochu uklidnilo. Odpoledne jsme měli švédštinu, brali jsme budoucí čas, takže nic nového pro mě. K obědu i k večeři jsme měla mé oblíbené brambory s takovou hořčicovo-koprovou omáčkou a byla v tom ryba. Moc mi to chutnalo, na tohle jídlo mi dal tip Loik, o kterém se ještě určitě v dalším článku rozepíšu. Když jsem na koleji, tak čtu, nyní od autora Harryho Martinsonna.. moc se mi to nelíbilo, samé umírání, pesimismus.. ale když musím, tak musím. Pak jsem taky začala číst povinnou četbu Die Judenbuche, což je super echt schwer =) Jsem ráda, že chápu, o čem je řeč.. jinak je tam spousta neznámých slov. Včera v noci jsem se byla taky podívat na polární záři. Podle předpovědi byla aktivní. Šla jsem až k Nydalasjön a tam už čekalo dalších pět lidí. Cesta tam byla pro mě malou bojovkou, ale u cíle jsem nebyla sama. Před půlnocí jsme ji spatřili, sice né tak silnou, o jaké vám budu ještě vyprávět, ale viděli jsme, jak se pohybuje.. sem tam byly silnější momenty. Procházka v noci se mi líbila, sice jsem trochu vymrzla, ale slivovice mě pak zahřála :)
             Dnes jsem vyrazila v deset s Katharinou na běžky. Zase do Stadsliden, ještě nikdy jsem tam nebyla za světla. Sluníčko má už velkou sílu, na křižovatkách s chodci už nebyl sníh, a tak jsme museli občas zpomalit, abychom na těch kamíncích nespadly. Udělaly jsme prakticky stejné kolečko jako minulé úterý, jelo se krásně, jen občas na cestě leželo jehličí, či větvička, takže jsme sem tam nečekaně zpomalily. Jsem ráda, že jsem si mohla popovídat zas v němčině. Katharina mi říkala, že má dneska noční, vyhovuje jí to, aspoň si užije slunečního svitu a pobytu venku. Tenhle víkend tu měla kamarádku z Německa, tak jely taky na běžky.. k Tavelsjön. Zkusily se taky projet na saních taženými psy, ale měly celkem strach.. Řeka už byla na některých místech v tekutém stavu. Jak to můžou ti průvodci vědět, kde je to ještě bezpečné, a kde už ne??

To je Katharina, píše si taky blog o Švédsku, shodly jsme se na tom, že je to fajné :)

Dřevěný větrný mlýn.. zkoušely jsme, jestli by se dal roztočit, ale nešlo to.

A na závěr hádanka pro všechny.. Co je to??? Viděla jsem to už s Kubou v Carlshemu, ale nikdo neví, k čemu tento koš slouží.. Je to záhada.. Podle nápisů to patří nějaké golfové společnosti.. ale k čemu se tahle věc používá, to fakt nikdo z nás neví..