Těšit se..

Ahoj,
     v posledních dvou dnech se nic moc vzrušujícího nestalo. Zkouška odpadla, včera jsem přednesla svou prezentaci na téma žejdlík a Balthasar Neumann. Měla jsem radost, že se to mé učitelce líbilo. Pak měla Christine, praktikantka z Rakouska, prezentaci na téma Němci v Rakousku. Nikdy jsem o tomhle fenoménu neslyšela, vlastně jsme se vůbec ve škole o vztazích mezi Němci a Rakušany neučili. Něco málo mi bylo známé z loňského roku, kdy jsem se účastnila výměnného programu s rakouskou školou. Tam jsem získala určitý dojem z Rakouska. Nyní jsem ale mohla nahlídnout trochu "pod pokličku" této krásné a přívětivé země. A zjistila jsem, že zdaleka ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Třeba že zimní úprava sjezdovek má na svědomí ošklivou letní krajinu. Že se Rakušané snaží být pohostinní a milí k Němcům, protože ví, že právě oni jsou jejich nejčastějšími zákazníky. Bylo to pro mě velmi přínosné. Poprosila jsem Christine, jestli by mi tu prezentaci dala na flashku, myslím, že ji ještě využiju.
         Během polední pauzy jsem sjela na kolej, uvařila si oběd a hned zas šla ven. Vrátila jsem běžky do Ålidhemu. Podařilo se mi stahnout několik alb od švédských hudebníků. Chtěla bych se totiž zaměřit při prezentaci švédské kultury na předmět Schweden im Blickpunkt II právě na švédskou hudbu. Našla jsem spoustu spoustu švédských metalových skupin. Nevím, jestli udělám prezentaci právě o metalu, každopádně to stojí za poslech. Ani jsem netušila, že z Umeå pochází tolik metalistů :) Vyhledala jsem taky stránku se všemi festivaly, které se konají tady v Umeå. Tenhle víkend je právě House of Metal. Dívala jsem se na program, určitě by to mohlo být fajn, škoda, že jsem se to dozvěděla tak pozdě. Mohla bych dělat dobrovolníka, a pak bych měla vstup zadarmo. Nevadí, třeba to vyjde příště... třeba posledního března. Přihlásila jsem se právě na jeden kulturní festival, tak třeba mě přijmou =) Byla by to pro mě zas nová zkušenost. Je to den po té děsné šestihodinové zkoušce, tak by to bylo příjemné odreagování..
            Tady na koleji je teď v pátek ticho. Divím se tomu. Kde jsou všichni? Ptala jsem se.. a prý někteří museli odjet.. člověk tady smí zůstat jen šest měsíců, pak si musí najít něco jiného, nebo se vrátit zpátky domů. Je to prostě "jen" nouzové ubytování. Na některé lidi jsem si tu ale celkem dost zvykla. Ten kluk z Íranu bude taky za měsíc odjíždět. A Ivan(né ze swingu) z Indonésie bude v dubnu taky pryč. Co si tu bez nich počnu? Že by sem přišel někdo jiný? Moc tomu nevěřím..
           Taky se tu v posledních dnech našel člověk, který si tu po sobě nemyje nádobí. Jako všichni na protest proti němu si ho přestali mít taky. Já ale ne. Bohužel je to práce navíc.. když si chcete něco uvařit, nejdřív si musíte ty věci umýt, než se do vaření pustíte. Snad se to při nedělním úklidu vyřeší. Stala se mi tu podivuhodná věc.. Jdu si zas jako obvykle vařit brambory, šahnu po nejčistším hrnci, co je tam, vymyju ho a dám na sporák. Najednou mě ale osloví jeden kluk, prý je to jeho hrnec. Tak se mu omlouvám, nevěděla jsem to. On prý že je to v pohodě, akorát že prý v něm nesmím vařit prasečí maso. Cože???? Jaké prase? Vůbec mi nedojde to, proč zrovna prase. Ptám se ho na to a on mi řekne, že je muslim. Dívala jsem se na net a zjišťovala, proč muslimové nejedí vepřové. Existuje spousta teorií. Tak nevím, která je ta pravá. Ale ptát se ho raději na to nebudu.
          Během volna čtu knihu v PDF Mágův deník, pak taky louskám Flickan som älskade potatis. Tahle knížka je tak drsná a smutná. Je to dost zjednodušený příběh, ale dětem bych ho moc číst nedávala. I když na druhé straně je dobře, že i Švédi se učí o koncentračních táborech a druhé světové válce.
Vzpomněla jsem si taky na pár svých přátel, kterým jsem se už dlouho neozvala, a tak jim píšu. Je to zvláštní, s někým si píšete skoro každý týden, s někým jednou za čtyři měsíce..za půl roku. Věřím ale, že to záleží taky od množství osobních setkání. I když existuje taky hodně výjimek. Strašně se mi líbí ten citát, který mi před několika lety napsala do dopisu Alča: Přátelé jsou jako hvězdy- nevidíš je pořád, přesto víš, že existují.
         Zítra jdu na návštěvu ke svým "náhradním rodičům".. k Andersovi a ke Gunille. Dneska jsem se probírala fotkami, které bych jim ráda ukázala.. k tomu jsem si vyhledávala příslušná slovíčka, tak doufám, že se jim to bude líbit a že budou mé švédštině rozumět. Teším se na ně. Dopoledne pro ně upeču koláč..

P.S. Moc mi tu chybí chození do restaurací, hospod, kaváren a čajoven. V Praze a v Brně do nich  nechodím tak často, až tady ale fakt pociťuji, že restaurací a hospod (o čajovnách ani nemluvě) máme v ČR daleko daleko víc. Je to prima zvyk, který bych za ten švédský za nic nevyměnila. Tady se chodí spíš k někomu domů.. A proto prosím, Terko, až budeme ve Stockholmu, určitě někam do čajovny, či kavárny zajdeme. V hlavním městě by už toho snad mělo být víc..