V noci na běžkách

Ahoj!
    Chtěla bych všem čtenářům mého blogu oznámit, že do pondělka budu pryč, a tak se nelekejte, že tu pár dní nepřibude žádný článek. Jedu na výlet do Laponska. Za čtyři hodiny už budu sedět v autobuse :) Dívala jsem se na  počasí a teda nic moc. Snad se ta předpověď nevyplní. Polární záře je tyto dny podle internetu aktivní, jenže je to ovlivněné taky oblačností, snad se mi poštěstí ji vidět..
       Včera večer jsem podnikla ještě s jednou Němkou malý výlet. Dvě a půl hodinky jsme běžkovaly ve Stadslinden. To je obrovský park tady v Umea. Ještě nikdy jsem tam nebyla.. a teď chápu, proč jsem se tam nemohla dosud dostat. Všechny trasy v parku jsou v zimě vyhrazené jen pro běžkaře. Takže chodci mají smůlu. Katharinu jsem poznala na Couchsurfingu. Naše první setkání nevyšlo, včera se nám ale vydařilo počasí, tak to bylo super. Nikdy jsem ještě na běžkách v noci nebyla. Překonaly jsme počáteční obtíže se zapínám běžek a hurá na trať. Nejdřív jsme projely neosvětlenou částí, obloha měla takovou tmavě modrou barvu, sem tam růžové mraky. Pak následoval celkem prudký kopeček. Obě jsme jely ve stopě, ale rozjelo se to tak rychle, že Katharina raději spadla a já ji pro jistotu následovala. Je to v pohodě, když si můžete pád trochu připravit. Obě jsme se smály, že jsme trochu neodhadly sklon kopce. Ale těžko se to rozpozná, když je šero. Čím dál tím víc se smrákalo, my jsme míjely skupinu běžkařů (asi od IKSU), jak si to sviští pořád dokolečka. Divily jsme se, jak můžou jezdit takhle rychle v té tmě. Zahly jsme doleva a tam už začínala osvětlená stopa. Zanořily jsme se do lesa, zezačátku to bylo hodně do kopce, a tak jsem raději jela mimo stopu. Katharině to tak neklouzalo, ale jela podobnou rychlostí jak já. Krásně jsme setím výstupem zahřály. Bylo to takové zvláštní, celkem úzká cesta, všude jehličnaté stromy.. trošku mi to připomínalo astmosféru při jízdě na vleku při nočním lyžování. Tady jsme ale měly na nohách běžky a po vleku ani stopy. Konečně jsme vystoupaly nahoru a mohly si užívat rovné tratě. Tentokrát to jelo úplně samo. Občas kolem nás projel nějaký lyžař tak 100 kilometrovou rychlostí a my jsme jen žasly. Katharina mi ukázala, kde se konala v sobotu jedna zvířecí akce, pak nás čekal zase menší výstup. Bylo fajn, že jsme jely podobnou rychlostí, mohly jsme si povídat. Nikde nikdo, jen občas nás předjel nějaký lyžař.
                 Dozvěděla jsem se, že tu Katharina je na praxi, studuje medicínu. Je tu od ledna až do podzimu. Moc si tu užívá sněhu a lyžování. Studuje v Bochumi.. v Německu nemá moc příležitostí si zalyžovat a ze sněhu tady ve Švédsku je nadšená. Na běžkách stála poprvé ve 24 letech. Procestovala už spoustu zemí a je zkušená couchsurfařka =) V Čechách se jí líbí, byla v Praze a v Terezíně. Katharina říkala, že by možná i tady ve Švédsku chtěla pracovat, mají tu prý skvělé podmínky pro doktory. Uvidí se. Shodly jsme s ena tom, že je těžké se tu s nějakými Švédy spřátelit. Máme z nich podobné dojmy.
                     Dorazili jsme až k horní stanici sjezdovky. Na vrchol nám tedy zbývalo ještě asi deset metrů, ale my jsme brzy zjistily, že bude dobré se od tohoto místa raději vzdálit. Jezdili tam totiž lidi na sjezdovkách. Chvíli jsme se ale kochaly výhledem na kopec, osvětlenou sjezdovku a les. Pak následvala cesta dolů. Mírnější trasou než je ta sjezdovka. Stejně jsme ale musely jet celou cestu v pluhu. Ale zvládly jsme to. Dorazily jsme opět na loučku, kde trénovala skupinka lyžařů. Přemýšlely jsme, jak je objet. Naštěstí se nám podařilo najít ještě boční stopu, která nás zavedla až domů do Mariehem. Byl to pro mě netradiční zážitek.. bežkovat v noci. Jsem taky ráda, že jsem mohla konverzovat v němčině. V sobotu jsem mluvila celý den švédsky, v neděli zas jen anglicky, a tak se mi po těch čtyřech dnech bez němčiny zdálo, že ji začínám zapomínat. Určitě s Katharinou ještě vyrazíme, doufám, že tu sníh bude opravdu až do dubna :)
                   Mějte hezky, přeju vám krásný zbytek týdne!
                              Zatím ahoj!!