Jak dlouho se asi neuvidíme?

Ahoj, moji milí!
     Tak jsem se dočkala. Konečně nastává den D. Balím se na cestu, mažu si chleby a sleduju předpověď počasí na jihu Švédska. Už za pět hodin se vydám na cestu do krajů, kde bývá aspoň dvě hodiny tma- na Ålandy. Za chvíli mám sraz s s Katharinou, půjdu se odreagovat. U dnešní zkoušky jsem strávila tři hodiny, napsala, co jsem věděla, ale nedávám si moc velké naděje. Taky jsem si byla vyzvednout svůj překlad a ty chyby, které jsem tam udělala, vůbec nechápu. Napsala jsem učitelce mail, jestli si tu zkoušku můžu zopakovat dřív, či jestli se to nedá udělat třeba i po internetu. Na jazykovědě jsem dnes potkala Antonii, odevzdaly jsme ten papír skoro ve stejnou dobu. Snad se v Čechách v červenci uvidíme. Na zkoušce mi byla děsná zima a asi dvě hodiny se na mě díval nějaký chlap. Snad pozoroval, jestli neopisujem, nebo vážně nevím.. Bylo to nepříjemný. Když jsem vyšla ven, praštilo mě sluníčko do obličeje. Proč je v těch budovách pořád taková zima?
      Včera jsme měli báječnou rozlučkovou českou fíku. Ze Slováků nakonec nepřišel nikdo, ale sešlo se nás celkem osm, což považuji za úspěch. Podařilo se mi to setkání naplánovat na poslední chvíli. Jsem moc ráda, že jsme se tu naposledy všichni sešli. Poznala jsem novou tvář-Češku Romanu, která mi dnes půjčila větší batoh na Ålandy. Kdo tam všechno byl? Jana, Kuba, Olda, Petr, Michael, Romana, Míša a já. Pověděli jsme si toho spoustu a ochutnali jsme si navzájem donesená jídla. Já jsem pekla koláč, ale nebyl moc vysoký, máme v Tegu obrovský plech, naštěstí jsem tam dala celkem dost kypřícího prášku. Kuba pekl bábovku, moc mi chutnala, je to všestranný člověk, umí být i dobrou kuchařkou :-) Romana nám donesla podivný oranžový džus, který byl vyroben z nějakých mořských rostlin, je prý ohromně zdravý. Snad jo, ale chutný rozhodně nebyl. Tak to většinou u zdravých věcí bývá. Když jste si ho ale naředili s džusem, tak to šlo pít v pohodě.
         Kluci nejdřív rozebírali něco ohledně počítačů, o Windowsech, Excelu apod. . Že to jde prý jednoduše kreknout. Moc jsem se nechytala, taky jsem se nechytala, když začali přemýšlet nad souřadnicemi Země. Olda s Petrem odjíždějí už tuhle středu, Kuba v pátek. Jen Jana a Romana tu zůstávají. Slíbila jsem jim, že jim pošlu kontakty na další Čechy, které jsem tu potkala. Je to psina, jsem tu pět měsíců a potkám tu víc Čechů než ony. Shodli jsme se na tom, že není vůbec lehké najít si tu kamarády, Švédi jsou prostě dost jiní, nejjedodušeji se člověk asi přece jen spřátelí s někým, s kým má společný jazyk. Nemá omezenou slovní zásobu, jak je tomu v cizích jazycích. I když je budete umět perfektně, vždycky to bude rozdíl, aspoň si to tedy myslím. Proto ji naprosto chápu, že chce poznat další Čechy. Musí to být děsný každý půlrok potkávat nové erasmáky, seznamovat se, a pak se s nimi zas brzy loučit. Málo lidí tu zůstává nastálo.
         Pobavila mě historka s Kubovou flaškou. Prý " Jak jsem koupil v bazaru lahev zadarmo". Šel se podívat do bazaru, zalíbila se mu tam nějaká spešl láhev za 50 SEK, pak se prohraboval nějakým oblečením. Objevil mikinu, ve které bylo 70 SEK. Přišlo mu blbý si těch 70 SEK jen tak vzít, tak si koupil mikinu za 20 SEK a lahev za 50 SEK a měl to obojí  s tou sedmdesátikačkou v kapse mikiny zadarmo. :) Ano, i to se děje ve Švédsku. Myslím, že Kubův "Magic house" tu bude bez něj přetékat báječnými věcmi. Snad se najde v září nějaký další kutil, který kouzlo tohoto "domku" objeví. Olda s Petrem studují VŠE a myslím, že se studijem snad končí. Nebo to aspoň tak znělo, bavili se o práci v nějakých firmách. Jejich jména mi byla trochu povědomá od Honzy. Hlavně nějaký Ernst. Míša ještě neví, jestli bude pokračovat se studiem tady, nebo jestli má jít do Čech. Do konce léta se musí rozhodnout. Říkala, že ji to táhne spíš domů do Čech. Romana se tu učí švédštinu, aby mohla začít pracovat. V Ostravě vystudovala zdrávku, je tady od minulého září, její přítel je Švéd. Zaujalo mě to, že prostě bez švédštiny tu nikoho nezaměstnají. To je zvláštní, prostě si nedovolí to riziko. Práce třeba jako osobní asistent je tu celkem dobře placená, ale musíte umět švédsky.
       Bylo mi mezi Čechy fajn, Kuba s Oldou se divili, proč jsem jela zdrovna do Umea. Snažila jsem se jim vysvětlit, že tu mají švédštinu a němčinu zároveň. To moc univerzit ve Švédsku nemá. Přišlo jim na hlavu, že máme švédštinu v Brně dva roky povinnou. A proč se neučíte angličtinu povinně? Vždyť je to taky germánský jazyk.. Tohle jsem ji neuměla moc dobře vysvětlit. Mám jim v Brně vyřídit, že v tom mají zmatek.

------o dvě hodiny později-----
     
        Trochu jsme hodnotili Švédsko, kluci povídali, že na to, že tu je jídlo dvakrát až třikrát dražší než v ČR, tak je ta kvalita dost mizerná. Někdy horší než u nás, s tím mohu taky souhlasit. Česnek tu nemá zdaleka takovou sílu a dá se jíst celkem ve velkém množství. V ICE se prý dají nabrat banány zadarmo, já jsem je myslím viděla jen jednou ve speciální misce, bylo tam napsáno, že je to pro děti, tak jsem je nebrala. Ale ne všichni zahraniční studenti umí švédsky, a tak někteří z nich chodí pravidelně na banán. Michael se snažil vypáčit z kluků, jaký mají dojem ze Švédek. Dočkal se jen krátké odpovědi ve smyslu, že od nich čekali víc. Zajímalo by mě, co tím přesně mysleli.. Už dřív jsem slyšela od Němců, že jeden charakteristický rys Švédek je "leicht zu bekommen". Ke konci nám vyprávěl Michael svůj příběh a my ostatní jsme jen poulili oči. Bylo to dost velký zázrak. Cestou zpátky domů se mi ale podařilo trochu vystřízlivět, strašidla opravdu existují. Rozloučili jsme se mezi sebou, s někým jsme se i objali. Snad se po všech těch lidech neslehne najednou zem.. a snad někdy alespoň někoho z nich potkám.
          Před chvilkou jsem přišla z procházky s Katharinou. Ukázala jsem jí ten ostrov na řece, pláž i březový les. Na sluníčku už je docela teplo, ale mikina pořád přijde vhod. Vyprávěla jsem Katharině, jak jsem psala seminárku o "Tussi", o Ålandu a o svých plánech na léto. Katharina mi za pověděla, jak to funguje s dopravou v Německu. Studenti mají v rámci spolkové země, ve které studují, jízdenku zadarmo. Nejlépe se prý učila, když si sedla na vlak, jela dvě a půl hodiny někam vlakem, v tom městě, do kterého dojela, si sedla do kavárny a učila se tam celý den. Pak jela zas zpět, ve vlaku a v kavárně se jí prý nejlíp učí. Takhle se podívala třeba do Aachen. V knihovně to není ono. Jenže tady ve Švédsku bohužel jízdenku zdarma nemá, bude se muset spokojit s malým výběrem zdejších kaváren. Katharina tu zůstává až do září, je smutná z toho, že jí odjíždí hodně známých, má obavy, jak to tu přežije. Naštěstí tu má přítele a za deset dní ji přijede navštívit její rodina. Její praktikum končí za tři týdny. V nemocnici ji to teď vůbec nebaví, protože ji k ničemu nepustí. Nic ji nenechají dělat. Připadá si tam jak nějaká návštěva. Přitom má teoretický učení už za sebou, měla by uplatnit to, co se naučila, v praxi. Katharina mi jetě vyprávěla o kajakovém výletě, který se konal před dvěma týdny.. že se tam jedni její známí převrhli. Voda v řece musela být ukrutně ledová. Poradila mi jednu knížku- příručku pro přistěhovalce, jsou to rady, jak se tu ve všem vyznat. Najdete tam i něco o švédské mentalitě. Tahle kapitola je prý zajímavá, píše se tam třeba, že Švédové nic neodůvodní, prostě něco udělají a neřeknou proč. Kdežto v Německu prý vždycky člověk řekne "weil".

Tahle cedule mě pokaždé u Kuby ve výtahu nahání strach (ale včerejší fíka se nakonec přesunula na kolej k Petrovi, kde ji asi nemají)

Píšou, že je otevřeno, ale přitom byl krámek prázdný.

      Katharina :)  Podél břehu bylo podobných minimol víc, možná se tam konaly závody, kdo dřív doplave na druhý břeh. Možná taky ne, proud byl opravdu silný.

Do neděle se nedostanu na blog, takže sem články přibývat nebudou. Nevím, jak je budu stíhat, až přijedu, mám toho fakt moc, ale slibuju, že si budu psát alespoň stručný deník a že sem všechno dřív, či později dopíšu.

Mějte se krásně.. :-)