Zpátky do Švédska a první průzkum Uppsaly

       Pátek 8.6. byl pro mě ve znamení cestování. Probudila jsem se v devět a Anders Gunillou brzy po mně. Snídali jsme vajíčko, Anders se mi-jako už jednou, nabídl, že mi urazí špičku. Nechtěla jsem, ale bylo už pozdě. Já vždycky vajíčko nahoře naklepnu lžičkou, a pak skořápku odloupnu. Nu, je to jen detail. Po snídani si sbalím všechny věci a jdu ještě ven. Slyším zase kukačku, tohoto ptáka je slyšet na Ålandech často. Projdu se k malému domečku a k mlýnu, brzy je čas vyrazit na zastávku. Bus mi tentokrát nesmí ujet. První autobus, který jede, je školní, až druhý je ten správný. Během čekání děkuji Andersovi a Gunille za všechno a říkám jim, že kdyby se chystali do Čech, ať mi určitě napíšou, zvu je k nám. Anders přemluví řidiče, aby mě vysadil až u přístavu. Je poslední den, kdy bus jezdí podle zimního jízdního řádu. K přístavu zajíždí jen v létě, ale tentokrát udělal výjimku. Během chvilky už sedím v buse a sleduji ubíhající krajinu.
           Na pokladně si vyzvednu jízdenku na trajekt, je ještě čas, tak se procházím po čekací hale. Na jedné židli tam spí kočka. Nechci ji rušit, jen ji sleduji, a pak jdu ven do malého parčíku. Sednu si na lavičku a čtu si. Kolem občas projdou další lidi, zřejmě taky cestující čekající na trajekt. Když nastane čas odjezdu, jdu zas zpět do té haly, nedá mi to, abych se ještě nepodívala na to místo, kde spí kočka. Už se vrtí, už nespí, tak ji pohladím, ona se slastně protahne, hladím ji po hebkém kožíšku a říkám si, že lepší rozloučení s Ålandy jsem si ani nemohla přát. Kočka je to krásná, zrzavo černo bílá. Je vidět, že o ni někdo pečuje, je to asi číča přístavní.
       Musím už jít, jinak mi trajekt ujede. Rychle na palubu, vylezu opět nahoru na terasu, odkud sleduji, jak se trajekt odpojuje od pevniny a jak se rozjíždí. Sednu si tam venku na židli, bufet už mají v provozu, a tak je tam se mnou víc lidí. Vítr fouká jako snad vždy, ale cítím, že už je tepleji. Sleduji moře, v nižším patře pod námi sedí nějaká slečna jen v plavkách a opaluje se. Blázen. Já jsem ráda, že mám mikinu.. Na chvíli se jdu dovnitř ohřát, sednu si poblíž pódia, kde hraje jakási skupina. Jsou to docela známé písničky, na parketě tančí dvě paní, jedna dělá muže. Pak tam taky občas hopsá malá holčička. To když hrají dětské písničky, poznávám jednu z Pippi Långstrump. Dostávám smsky od mamky, snažím se odepsat, ale nejde to. Nacházíme se někde na hranicích mezi Finskem a Švédskem a signál dost hapruje. Uvědomuji si, že jsem dosud přecházela hranice jen na pevnině, na moři nikdy. Zajímalo by mě, kudy vede ta hranice.. jestli někudy tedy vede. Z terasy se dívám, jestli uvidím oba dva břehy zároveň, myslím, že to možné je. Tedy pokud mě nešálil zrak.
      V Kappleskäru pátrám po buse do Uppsaly, samozřejmě, že jede většina lidí do Stockholmu. Mám štěstí, podaří se mi stoupnout na ostrůvek, kam má přijet ten můj spoj. Ujišťuji se ještě u jednoho starého pána. Všude je mumraj, tentokrát je tam i dost mladších lidí, ne jako při mém odjezdu na ostrovy. Do Uppsaly to trvá hodinu a kousek. Vystupuji se všemi u Willy:su, jdu tam hned nakoupit a zjišťuju, že ho mají dražší než v Umea. Koupím tam víno pro své couchsurfry, mám pro ně obrázek s Prahou, ale říkám si, že by to chtělo ještě něco k snědku. Pak jdu pomalu do centra, na chvíli si sednu na lavičku u jednoho paneláku, abych snědla zmrzku. Kolem mě projíždí spousta cyklistů. Chci dojít až k infocentrum, za každým rohem už čekám velké Íčko, ale ono pořád nikde. Kolem mě je ale celkem dost lidí, hurá, civilizace!  Musí přejít železniční most, přejít řeku, až pak ho spatřím. Raduji se z toho, že tam mají pěkné pohledy, hned nějaké kupuji. Chci napsat kamarádovi, ale uvědomuji si, že nemám v diáři jeho adresu. Naštěstí je k dispozici v infocentru zdarma internet, tak toho využívám, najdu si tu adresu a píšu domů, že jsem dojela v pořádku. Poblíž Domkyrkan si najdu lavičku a píšu pohled. Jsem unavená, ale zdejší zeleň a sluníčko do mě vlévají novou energii. Když jsem hotová, zamířím ke Carolině Redivivě, hned za ní nacházím Engelska parken. Tohle místo mi v Uppsale snad nejvíc učarovalo. Je tam stín, velké staré stromy, vysoká, dlouho nesekaná tráva. Park jak z jiného s věta, malé cestičky, občas tudy projel nějaký cyklista. To se musí jezdit! Jinak klid. Říkám si, že ve Švédsku jsou domy a zeleň koncipovány o dost jinak než u nás v ČR. Ve Švédsku jsou to domy zasazené mezi stromy, do té džungle.. kdežto u nás v Čechách sázíme spíš stromy mezi budovy. Je to fakt veký rozdíl. Procházím přes velký hřbitov, už je čas vrátit se k infocentru, kde mám sraz s Eszter.
        Už tam na mě čeká. Představíme se a jdeme společně k ní domů. Je to asi 2-3 kilometry, ale mně to ani nevadí. Cestou si povídáme. Eszter se narodila v Umea, ale nemá to tam moc ráda, proto tam nežije. Prý tam nic není, každý o každým všechno ví apod. Dozvídám se, její přítel je z Libanonu. Doma mi ukazuje na mapě, kde všude byla. Když jí předávám obrázek Prahy, vysvětluji jí, co je na obrázku. ČR nikdy nenavštívila.  Eszter mi říká, že zítra letí do Umea, kupuje si letenku. Divím se, že je docela levná, Švédi už to asi umí nějak vykoumat. Možná to je nějaká last minute letenka. Díváme se spolu na film Matylda, Eszter občas odbíhá a vyřizuje něco ohledně zítřejší cesty.
      V kuchyni nad gaučem mají připevněno spoustu pohledů z různých koutů světa, to mě překvapilo. Dozvěděla jsem se od Eszter o postcrossingu. Je to takový řetězec, do kterého se může přidat každý, kdo rád píše a dostává pohledy. Když přišel i její přítel, ukazoval mi další pohlednice v albu. Našla jsem tam i jednu pohlednici z ČR od jedné dívky z Prahy. Hned jsem si řekla, že až přijedu domů, zkusím nějaký ten pohled přes postcrossing napsat. Seznamuji se s kamarádem od přítele Eszter, je to taky Libanonec. Eszter se baví se svým přítelem švédsko-anglicky. Jsem dost unavená, a tak si jdu kolem jedenácté hodiny lehnout.

řepka olejka roste i na Ålandech

kočka během své oblíbené činnosti :)

Tohoto ptáka jsem fotila už předchozí den. Vyskytuje se jak ve Švédsku, tak na Ålandech, ale nevím, co je to zač. Je mezi vámi nějaký ornitolog? Tenhle pták je mi docela sympatický, další pozitivum Švédska a malých ostrovů je to, že zde nenajdete zdaleka tolik holubů..

Kappelskär

z parku, kde jsme psala pohled

Carolina Rediviva-univerzitní knihovna

Engelska parken

Tak si říkám, co je to růžové tam poblíž mě na zemi.. možná nějací ufoni.. fakt záhada. Ani bych se nedivila, kdyby se v tom parku scházeli nějaké nadpřirozené bytosti :-)