Eine kleine Änderung

Hola hej!
     Ačkoliv už jsem docela unavená, chtěla bych napsat pár řádků.. (odstavců?) Každopádně tenhle článek se bude možná ještě měnit, mám na mysli to, že sem přibude pár fotek. Právě jsem dočetla spoustu zajímavých komentářů od Rony. Díky! Je to fakt zvláštní, že nejvíc mi tu přispívají ti, s kterými jsem se v životě osobně nesetkala, nebo jen párkrát.. Většina mých blízkých to vůbec nekomentuje, prolítne fotky, někdy i přečte, ale nezanechá tu po sobě žádnou stopu. A přitom pořád opakuju, jak mě každý komentář potěší. No nic, jsem ráda, že tu mám své staré známé již ze starého blogu. Snad se k němu zas po příjezdu do Čech vrátím.
        Ze včerejška si pamatuji jen konzultaci na syntax, pak dloooouhou konzulatci s dvěma lektorkami ohledně seminárek, čtení Filippiny práce a náš krátký rozhovor. Ty konzultace mě dost vyčerpaly, pořád musím něco opravovat, pořád je nějaká drobnost špatně. Prostě mě to úplně znechutilo, nechce se mi do další práce. Včera i dnes jsem pokračovala s překladem, projížděla jsem všechny staré verze, které jsme dělali. Stejně tam ale zítra bude něco dočista jiného. Třeba mi ale i tohle opakování pomůže. Večer jsem měla prezentaci na Schweden im Blickpunkt, mluvila jsem o filmu My z ostrova Saltkrakan. Na semináři se nás sešlo jen pět. Všichni ostatní jsou kdoví kde. Doma jsem si musela na chvíli odpočinout, než jsem začla zas něco dělat. Jo a ve schránce jsem objevila mámin pohled s koťátkem, to mě trochu povzbudilo.. jinak bych už asi nenašla sílu na další práci.
          Dnešek byl po dlouhé době pěkný den. Ještě ve mně zůstala trochu sluníčka, vůně párků a německých rozhovorů. Na angličtinu už si ani nepamatuju. Ale abych začala od odpoledne. Ve čtyři jsem zajela za Evou, aby mi dodala potvrzení o zvládnutí kurzu švédštiny, zároveň jsem se s ní rozloučila. Přála mi, ať se mi v budoucnu daří a říkala, ať sem přilákám další české studenty. Na Slovensko jet neplánuje, tady v Umea asi už bude natrvalo. Bylo to trochu smutný, hodiny švédštiny patřily k mým nejoblíbenějším. Kdo ví, jak to bude v Brně se švédštinou.
              Pak jsem se stavila v knihovně, abych si vyzvedla švédsko-český slovník. Chtěla jsem se zeptat, jestli by nemohli udělat výjimku a půjčit mi ho na pět hodin na test. Ten, co jsem našla v knihovně, je totiž podrobnější a novější. Jenže ouha. Ani jsem se k tomu nedostala. Na místě, kde měl být, jsem ho nenašla. A slečna u pultíku mi prostě neporadila. Šly jsme se obě znova přesvěčit, že tam není. Prý ho možná má někdo půjčený a listuje v něm, jenže by mě fakt zajímalo, kdo se tady ve švédsku učí češtinu... Vždyť se to tu nedá ani na univerzitě studovat. Záhada slovníku je tedy neobjasněna. Stejně tak zmizel i další starší slovník, který jsme měla rovněž včera v ruce. Budu si muset vystačit se svým žlutým.
             V knihovně jsem chvíli zůstala, abych začala pracovat na literatuře, píšu si takové shrnutí, aby se mi to lépe učilo.Pak jsem taky četla knihu od Mirjam Pressler, v úterý o ní budu muset referovat. To čtení už teď ale nestíhám. Na stole mi leží ještě jedna kniha na úterek, ale to už fakt nedávám... Před šestou jsem na kole vyrazila do Mariehem. Ve schránce jsem našla obálky se složenkami, a pak taky pohled od Beccy. V srpnu pojede do Prahy, takže je naděje, že se uvidíme. Na pohledu je suprový citát..

           Porozhlédla jsem se trochu po okolí, hromada před mým bývalým oknem roztála, ale vzadu za kuchyní se ještě nacházely zbytky sněhu. V lese jsem našla asi čtyři hroudy. Je to nějaké chladnější místo, že se tam ten sníh pořád tak drží. Cestou do Mariehem jsem potkala černou kočičku. Někdo ji vypustil ven, aby se proběhla. Trochu se bála, ale nakonec se nechala pohladit, otřela se o mě a zase odběhla do bezpečí domova. Bála se rychlejších pohybů.

               Z Mariehem je to k jezeru Nydala kousíček. Zabočila jsem doprava, po mně dobře známé cestě. A chvíli jsem musela jen stát a zírat. Žádný led, žádné bílo, ale tmavě modro.. a celá ta modrá plocha se hýbala. Jezero jsem neviděla už nejméně měsíc, teď už tam po sněhu není ani památky. Musela jsem na chvíli položit kolo a zvyknout si na tu vodu. Po mostě jsem jako obvykle přešla, i když se tam normálně smí na kole. Katharina se svými kamarády byli v na místě, které se jmenovalo Hällan. Když jsem přijela, už seděli na jedné z laviček, oheň za nimi v jakémsi betonovém kruhu plápolal. Seznámila jsem se s Katharininými kamarádkami z Německa, a pak taky s jedním chlapíkem, který pochází ze Švédska, ale dlouhou dobu žil v Anglii. Protože tento chlapík neuměl moc německy, mluvili jsme anglicky. Na tácek jsme shromážidli všechny buřty a párky, pak jsme ho na chvíli položili do ohně. Některé to maso se trochu připálilo, ale když se to oškrabalo, šlo to jíst v pohodě. Ty Němky mezi sebou mluvily samozřejmě německy a já jsem na Katharinu měla pořád taky chuť šprechtit v němčině. Když jsme stály u ohně a bavily se jen spolu, tak jsme přešly do němčiny.
                Za chvilku přijel i Katharinin přítel, který vytahl obrovskou bagetu, do ní si naládoval párky a úžasně si to jídlo užíval. Pak si vybalil prut a chvíli chytal ryby. Bohužel neúspěšně. Ryvaření má rád. Zkoušela jsem vodu v jezeru, ani mi nepřipadala tak studená. Sluníčko nám svítilo do tváře, konečně teplé počasí. Dneska jsem celý den chodila jen v mikině. S tím chlapíkem jsme si povídali o nehodách s mobilama, pak o vzdělání a o poplatcích na univerzitách. Ve Skotsku prý musí platit Angličané za studium. Je to fakt na hlavu, protože jak cizinci, tak Skotové to mají zdarma. Jen ti Angličané to mají špatné, docela diskriminace.. Ten chlápek má procestovaný snad celý svět, vyprávěl nám, že když byl rok v Austrálii, pořídil dohromady jen tři fotky. Zaujalo mě, že všechny potraviny, které si donesl, měl uložené ve skleničkách. Říkal, že si myslí, že jídlo ve Švédsku není drahé. Záleží na tom, co jíte. Má pravdu, když neste moc vybíraví a nevadí vám jíst pořádto samé, tak dost ušetříte. Asi to tak dělá. Já jsem ale ráda za naši pestrou a relativně lacinou kuchyni. 
          Když  jsme se dosytosti najedli, přesunuli jsme se k vodě, kde hráli nějací mladí lidé folklórní písně. Povídali jsme si na břehu, opět v němčině, protože ten chlapík s jednou Němkou zůstali ještě u stolu. Vyprávěla jsem Katharině, proč jsem se musela přestěhovat, jak mě teď deptají ty seminárky a zkoušky.. dokonce i její přítel byl dost překvapený, když slyšel, že zítra dělám překlad ze švédštiny do němčiny. Katharina mi zas povídala o tom, jak si užívala týden v Německu, kam se chystají na výlety.. a že v červenci pojedou do Abiska. Zůstane tu až do září. A pak ukončí studium, bude si hledat práci.. možná zkusí pracovat chvíli tady ve Švédsku, ale její velký plán je Amerika. Je vidět, že Katharina se svým přítelem hodně cestují.. i tady v Umea využívají každé volné chvíle.. a to je dobře. Teď se budu snažit si každého dne rovněž plnými doušky užívat. Aspoň se o to pokusím. Škola mi v tom teď hodně brání. Ale zbývá už jen 22 dní.. na něco proklatě málo, na něco ještě dost...
          Sluneční paprsky se odrážely ve vodě, občas vykoukla nad hladinu nějaká ryba. Katahrina hádala, že je to prý "Hecht". Že by tu fakt žily štiky? Byl to prostě wunderschöner Abend, až chlad mě znovu vrátil do reality, rozloučila jsem se se všemi a na kole vyrazila přes Berghem do Tegu.  Dostala jsem povzbuzení na zítřek, snad ten překlad zítra nebude tak děsný... U našeho baráku jsem narazila na druhou kočku tohoto dne. Tentokrát zrzavobílou, plachou.. s obrovským ocasem. Vlastně jsem tu ještě nikdy neviděla krátkosrstou kočku, asi tu srst mají v Umea všechny kočky dlouhou.. není divu :)

Gute Nacht!

fotit moc nešlo.. svítilo mi sluníčko přímo do obličeje..

jak se griluje ve Švédsku..

Moi moi

     

Blíž nepřišla