Má velká láska :-)

Ahojky!
     Zdravím vás ze slunečné a chladné Umea. V poledne se mi podařilo dopsat svoji Tussi seminárku. Nevím, co na ni bude učitelka říkat, ale přepracovávat se mi ji už v žádném případě nechce. Za hoďku půjdu do školy na poslední Schweden im Blickpunkt. Je to zvláštní.. všechno se to pomalu ale jistě chýlí ke konci. Postupně se loučím s lidmi s tím, že už se s nimi neuvidím. Včera byl úžasný den, a proto vám o něm něco napíšu.
        Ve škole jsem strávila šest hodin, věnovali jsme se dětské literatuře- mému oblíbenému tématu. Jen necelou hodinu jsme si odpočinuli. Celkově byla řeč o  sedmi knihách. Není proto divu, že jsme na to potřebovali tolik času. Tři jsme četli všichni  společně, a pak každý z nás představil jednu svoji vlastní. Mluvila jsem o knížce od Mirjam Pressler. Překvapilo mě, že ji nikdo z holek neznal. Přitom dvě z nich pochází z německy mluvící země.. Mirjam Pressler je celkem hodně známá autorka. Naposledy jsme se sešli takhle všichni společně.. v pátek a v pondělí možná z naší čtyřčlenné skupinky uvidím, ale lekce už mít teď nebudeme. O přestávkách jsme se spolu kupodivu hodně bavily, holky jsou zvyklé na mě mluvit německy, ale mezi sebou se jinak baví švédsky. Teď už jim docela rozumím i v té švédštině. Chudák Filippa musí předělávat větší část ze své seminárky. Stejně jako já ji musí odevzdat tenhle týden, protože jede v neděli do Turecka za kamarádkou. Vyptávaly se mě docela dost, jak to vypadá u nás v Brně se studiem germanistiky.. Poprvé, co jsme se takhle sešly, je zajímala Česká republika. Antonia pojede na měsíc do Německa, taky se podívá se svou kamarádkou do Česka.. jede tam někdy v červenci, tak jsem jí hned navrhla, že bychom se mohly setkat, pokud budu v Praze. Žádná z nich dosud v ČR nebyla. Stejně mi pořád vrtá hlavou, jak to tu může ta Antonia celý rok vydržet.. mně by se stýskalo po rodině, kamarádech a teplejším klimatu.
        Hned, jak skončila škola, jsem vyrazila k ICE. Erik mi navrhl, že mi ukáže moře, vyprávěla jsem mu, jak strašně toužím po tom ho vidět. Pořád jsme doufali, že bude pěkné počasí. Nakonec nepršelo, občas vysvitlo sluníčko, ale bunda se velmi hodila. Ten výlet jsme nakonec neodvolali. Před ICOU byl přesně v 16.05, jak jsme se domluvili. Erik mi vyprávěl, že nedaleko vesnice Sörmjöle zná dvě pěkné pláže. Jeli jsme věštinou lesem, občas jsme minuli pár domečků. Na parkovišti nebyla ani noha. V létě je ale prý přecpané a dokonce se tam vybírá vstupné 10 SEK. Prošli jsme cestičkou mezi stromy a před námi se objevila veliká písečná pláž s betonovým chodníkem až k moři. Došla jsem po něm až k vodě a hned jsem do ní položila ruce. Hodně studená a na jazyku jsem necítila vůbec žádnou sůl. Erik mi pověděl, že je to proto, že nedávnou na moři byl ještě led, takže proto teď ta voda je sladká- od toho velkého množství ledu. Procházeli jsme se po pláži, našla jsem mini mušličku a spoustu super kamínků, sluníčko bylo schované za mraky, ale na hladině se pohupovaly jen malé vlnky, v dálce jsme zahlídli tři ptáky, jak poklidně plují do neznáma. Nejvíc ze všeho jsem vnímala to šumění. Ponořila jsem ruce do písku. Byl jemný. S Erikem jsme se usadili na kamenech kousek u lesa, abychom byly v zákrytu proti větru. Moře jsme měli jak na dlani :-) Vyndala jsem čaj a taky čtyři čokoládové koblihy s oříškovou polevou, které jsme koupila v ICE. Moc mi tu chutnají, člověk občas prostě ty peníze za tu dobrotu musí oželet :-)
          S Erikem jsme si dlouho povídali.. švédsky samozřejmě. O tom, jak často jezdíme k moři, o našich chalupách, vyprávěla jsem mu, že máme jednu u Karlštejna.. samozřejmě, že ho neznal, divil se, že ji máme tak  blízko Prahy. Pak jsem se mu snažila vysvětlit, co je to couchsurfing a jednu moji děsnou příhodou. Nevěřili byste, jakou práci  to dá. Ani by mě nikdy nepadlo popisovat takovéto věci ve švédštině. Pak přišla řeč i na školu, Erik říkal, že vyrostl tady v Umeå, že tam chodil na technické gymnázium. VŠ studoval v Luleå, bydlel tam chvíli, ale v Luleå je prý ještě větší zima než v Umeå. Erik má mladší sestru, která žije ve Smålandu. Na začátku června ji prý jede navštívit. Na swingu 9. června nebudu, tou dobou pojedu teprve z Uppsaly do Umea. Snad se spolu ale ještě setkáme. To místo, kde jsme si užívali mořského příboje, se jmenovalo Kvarken. Přesně Norra Kvarken, existují i Södra Kvarken, ale ty jsou víc na jihu.
          Dvě koblihy jsme si nechali na další pláž. Na informační tabuli jsme si přečetli, o tom, že půda na tomto místě ubývá, pobřěží se zmenšuje a hladina moře každým rokem stoupá..Obě dvě pláže, ke kterým jsme šli, byly ještě plné různého mořského humusu. Viděli jsme jasně, kam až sahala voda, někdy byly mezi mořem a pláží skoro metrové rozdíly.. písek se různě přesypával, občas tam protékaly malé potůčky. Bude ještě práce to dát všechno do pořádku. Ptala jsem se, jestli je normální mít u moře plavčíka, prý moc ne, ani si nepamatuje, že by to tam někdo hlídal. Druhá pláž byla od té první vzdálena asi 3 km. Jeli jsme za ní proto autem. Překvapilo mě, že opravdové moře leželo až hodně daleko, u břehu jsme viděli spoustu malých jezírek s rybkami, suchou nohou jste mohli dojít relativně daleko. V dálce jsme zahlídli ostrov, mohlo to být tak 700 metrů, Erik říkal, že by se tam klidně dalo dojít s vyhrnutými nohavicemi. Tak mělké to tam bylo. Odněkud ale prý přijde jakýsi proud a vítr a v létě je tam už vody víc. Prošli jsme opět celou pláž, narazlili taky na mrtvého ptáka. I to patří k moři, naštěstí jsem to tentokrát nenesla tak děsivě, protože kolem bylo tolik dalších podnětů. Objevili jsme houpačky z pneumatik, hned jsem je vyzkoušela a Erik taky :-) Sedli jsme si na lavičku, snědli zbytek koblih a vypili čaj z termosky. Byli jsme svědky zvláštního jevu, vlny šly ze dvou různých stran a navzájem se překrývaly. V létě to musí být prima sem jezdit. Erik je tam dost často. U moře jsem zažila úžasné chvíle, snažila jsem se zhluboka dýchat a vtisknout si do paměti co nejvíc. Pokaždé, když se dostanu do blízkosti moře, jako by se ve mně probudilo něco nového, něco, co ve mě jinak pořád jen spí. Ačkoliv jsem ke konci musela nasadit rukavice, protože se ochladilo, pobyt u moře se mi líbil. Voda na koupání byla opravdu hodně studená, ale třeba až se vrátím z Ålandu, bude teplejší. Nebýt Erika, tak bych se určitě na toto místo nepodívala, zahraniční studenti o něčem takovém nemají ani páru a nikoho z místních tu moc neznám. Moc jsme mu poděkovala za náš společný výlet, za to, že mě vzal na tohle báječné místo a taky za  švédskou konverzaci. Dvakrát jsme přešli i do němčiny, Erik se učil německy na gymplu, ale od té doby nemluvil. Víc jak čtyři hodiny švédštiny... ! O tom jsem si dosud mohla nechat jen zdát. Cítím, že jsem se zlepšila, občas mám sice problémy se slovíčky, ale to, že můžu normálně souvisle s někým v tomto jazyce mluvit, považuju za velký úspěch.
          Ještě v posteli jsem slyšela šumení vln.. Moře, miluji tě :-)

S Erikem

A pak že není možné chodit po moři  a po obloze ;)

Så skimrande var aldrig havet

och stranden aldrig så befriande,

fälten, ängarna och träden, aldrig så vackra

och blommorna aldrig så ljuvligt doftande

som när du gick vid min sida

mot solnedgången, aftonen den underbara,

då dina lockar dolde mig för världen,

medan du dränkte alla mina sorger,

älskling, i din första kyss.

( Evert Taube)