Je to dřina

Ahoj,
    tak jsem se před chvílí přesvědčila, že naše buddy skupina už neexistuje. V Ålidhemu se dnes konala hromadná oslava léta. Oficálně ji slaví Švédové v červnu, ale protože tu tady už skoro nikdo z nás nebude, rozhodli se to orgové posunout na květen. Ryu mi slíbil, že přijde. Ale nakonec jsem mezi tou spoustou lidí nikoho z naší skupiny nenašla.. Hodně známých tváří, ale všech 42 členů z dvanáctky nepřišlo. No nic, aspoň budu mít víc času na učení. Je mi to ale přesto docela líto..
     Včera se nic speciálního nedělo, akorát jsem se dost najezdila na kole, ráno jsem si naplánovala nakupování ve Willy:su a zbytek dne čtení a učení v knihovně. Knížku Made in Sweden jsem dočetla v 0:36. Wow! Byl to fakt super pocit. Ještě nikdy jsem tak tlustou knihu v němčině nepřečetla.. těch 430 stránek mi trvalo jen pět dní! Ne, že by se mi ta kniha tak líbila, ale konec mě překvapil.. Aspoň na konec se dělo něco akčního, jinak zbytek knihy popisoval život jedné rodiny žijící v Malmö.. asi pět let pořád to samé..jestli ten autor psal o svém životě, tak ho teda dost lituju. Nakonec mi ale z té knihy nějak vyplynulo jisté"moudro".. totiž, že člověk by měl přijímat i negativní věci a nacházet i na tom špatném nějaké pozitivum. A pak se mi líbilo, že Johan, hlavní postava té knihy, říkal své sestře "Schwesterherz".
      Zjistila jsem, že se dnes jako každé úterý konají lunchfilm. Přijela jsem trochu později, ale moc to ani nevadilo. Ten film by se mi nejspíš tak jako tak nelíbil. "Oxygen" pojednával o komunistické éře v Rumunsku, jak lidé tajně prchali přes vodu do bezpečí... kolik tisíc jich při tom zemřelo. Nebyl to dokument, nebylo to ani ve formě příběhu.. vystupoval tam nějaký muž a žena, ten muž se snažil často uprchnout přes vodu, nafukoval pneumatiky a dělal si z nich vor. Ta žena čekala na břehu. Pak jsme viděli ještě spoustu záběrů neozvučených-stará videa, na nichž stály davy lidí, nějaké proslovy, najednou se to přerušilo a objevili tam racci. Zvukově mi to připadalo hodně nevyvážené, moc velké rozdíly mezi tichem a "hlukem". Možná si říkáte, proč na ty lunchfilms teda chodím, když se mi to nelíbí.... Jde o to, že jsou tam ještě další lidi, máte společný zážitek a později si s nimi můžete o filmu popovídat. Vím, že tam s největší pravděpodobností potkám Janu a Kubu, Loika a další známé tváře. Ráda s nimi prohodím pár slov, lunchfilms jsou prostě fajná příležitost k setkávání.
         Po lunchfilms jsem čekala před knihovnou na Filippu, přišla asi o čtvrt hodiny pozdě, což není jejím zvykem(ale mým :-)) Sedly jsme si do Humanisthuset a četly si navzájem naše práce. Napsaly jsme si k nim komentáře, Sprachwissenschaft ještě ani jedna nemáme hotové, ale do zítřka musíme i tohle mít navzájem přečtené. Filippa mi říkala, že Sprachwissenschaft i Syntax vzdala. Na začátku června letí do Turecka za příbuznými. Ale jen na chvíli, pak tu bude celé prázdniny pracovat. Myslím, že dělá v domově důchodců. Němčinu už prý na podzim studovat nebude, vymění to za nějaký ekonomický směr. Překládání se děsíme obě dvě, minulý rok to prý dal první člověk až napodruhé. Jenže já to MUSÍM dát hned, protože další termín je až v srpnu. Filippa má švédštinu jako mateřský jazyk, takže aspoň v porozumění švédského textu nebude tápat, já si to nejdřív musím přeložit do češtiny, a pak z češtiny do němčiny. Rovnou mi to moc nejde. Toho překladu se bojím, je to teď společně s literaturou to nejdůležitější.. jestli to dám, tak bude mejdlo!!! Sice nevím s kým, ale on se někdo najde.
       Ve tři jsem si dala pozdní oběd a vrhla se překládat. Taky jsem pokročila trochu v jedné švédské knížce" Jag ska ha barn! ". Tentokrát bez obrázků, jen text. Nerozumím všem slovíčkům, ale celkově pořád vím, o čem je řeč. Když ti z buddy group nepřišli, prohlídla jsem si apoň cestou domů jezírko u školy. Tohle malé jsem doteď jen párkrát minula, všimnula jsem si jakýchsi soch, ale nikdy jsem je podrobněji neprozkoumala.
         Vzpomněla jsem si ještě na včerejší dokument. Chybí mi tu české zprávy, a tak jsem se ze zvědavosti podívala na stránky České televize. Zaujal mě tam titulek Heydrich-konečné řešení. V tomto dokumentu se zabývají zaměstnancem Pražského Hradu, který dával zprávy o Heydrichových cestách. Jako jeden z mála válku přežil. Co mě překvapilo, je to, že prý Valčík zřejmě nebyl při atentátu přítomen. Jeden muž to argumentoval tím, že tou dobou už o něm gestapo vědělo a proto byl pro Gabčíka s Kubišem nebezpečný.  Tím dokumentem se mi připomnělo 70. výročí atentátu. Jak jsem tady ve Švédsku, skoro bych na to zapomněla.. Věřili byste, že si už taky nepamatuju všechna jména svých profesorů v Brně?

Školní mini jezírko

asi papoušek