Je léto, je léto.. :-)

Ahój!
    Konečně jsme se dočkali i teplého počasí. Už asi tři dny tu je vedro. Včera jsem nevytahla paty z domu, ale dneska mi to nedalo a vyrazila jsem na procházku. Už dřív jsem si vyhlídla místo, kde by se dala rozprostřít deka. Přes most jezdila sice auta, ale vůbec mě to nerušilo. Hustota aut je tu oproti Praze velmi malá, a tak ani necítím smrad výfukových plynů. Všude kolem je zeleň, voda šplouchá, občas zafouká vítr, abych se náhodou neupekla.. Otočím se a zjišťuji, že během hodiny, co tam ležím, přišly další dvě slečny. Obě dvě tam byly jen v plavkách, asi se chtěly co nejvíc opálit, mně připadalo pobývat v plavkách prakticky v centru, u autobusové zastávky a u toho mostu trochu divný. Četla jsem si poslední knížku, kterou mám mít na úterý... vypadá to, že nakonec stihnu všechny. Pak jsem listovala sešitem z literatury a snažila se vybavit si všechna díla, která jsme četli.
       Zůstala jsem tam asi tři hodiny, pak jsem se zvedla a vydala se směrem k jedné běžkařské trati. V zimě jsem tam samozřejmě nikdy nebyla.. z Mariehem je to sem pěšky tak hodinu..bez sněhu to ale vypadalo rovněž pěkně. Nikde ani noha. Přečetla jsem si na tabuli, že se na trati nachází nějaké otázky. Kdo je vyřeší všechny správně a pošle je na nějakou adresu, má zdarma fíku. Nevím, jestli ta soutěž ještě platí, třeba to bylo staré.. ani se mi nepodařilo je najít. V lese byl cítit opět kravín. Pátrala jsem po tom, odkud se ta "vůně" může linout, asi jsem na to přišla. Podél cesty jsem zahlédla spoustu temné vody, asi močůvka. Odkud se vzala, to je mi záhadou. Krávy jsou cítit dokonce někdy i u našeho okna, aspoň si tu připadáme jako na statku :-D Trasa měla 1,4 kilometru, řídila jsem se podle osvětlení. Po cestě jsem potkala dvě ohniště a spoustu skal. Brzy jsem tu trasu měla prošlou. Vrátila jsem se zpátky domů na pozdní oběd. Michael mi říkal, že mu brzy projde karta na plavání, a tak jsem odpoledne vyjela ještě do IKSU. Ani jsem nemusela jeho kartu použít, turnikety byly otevřené. Asi kvůli rodičům, kteří doprovázeli na nějaké cvičení své děti. Možná to bylo naposledy, co jsem tam zašla. Voda mi připadala dnes trochu studenější, ale jinak jsem měla větší část bazénu opět jen pro sebe. Ve vířivce jsme byli čtyři, společně se dvěma malými kluky, jeden tam pěkně blbnul a hrál si na fontánku. Když jsem jela zpátky, už se docela ochladilo.
        Zítra mám zkoušku  z literatury, předtím chci jet ještě na radnici vyřešit jeden omyl s nájmem, pak chci jet nakupovat do bazaru a večer má narozeninovou oslavu Judith. Mám toho prostě spoustu v plánu, snad nebude lejt.
          Řeším jednu záhadu...skoro pokaždé, když ve švédštině říkám, odkud jsem, mi lidi nerozumí. Turkien? Ale já nejsem proboha z Turecka! Myslím, že slovo Tjeckien se má vyslovit na začátku se š, někdo to ale říká i s č. Vždycky se musím soustředit na to š, ale přesto mi občas nerozumí. Fakt nevím, jak to mám vyslovit, aby to bylo jasné.
      

Tuhle číču jsem dneska potkala u jednoho rodinného domku kousek za řekou

Začátek tratě

Jíst s někým by určitě mělo lepší grády, ale přeci nezůstanu sedět doma na zadku jenom proto, že jsem tu sama..